Hlídka

Soumrakon - NOVÉ - Waelham - ceník magie - Lovci Veverek internacionálně - Muzikál Pán Prstenů - Jak jsme všichni umřeli - Soutěže s Comixem - Interview s Lovci Veverek - Odpovědi postav na otázky z ankety

Interview s Lovci Veverek

Tohoto interview se z Lovců Veverek zúčastnili Finderiel, Samanta, Silwaniel, Andúne, Mavor, Strnadan (v zastoupení mikrofonem a reproduktory) a Edhel. Otázky jim pokládal Lovec Veverek z Pražské pobočky, Stín soumraku, Cosi šíleného s maniakálním úsměvem… Neboli Tanulka.

Seznam otázek

Jak se zbavujete mrtvol? - Co vás definitivně přesvědčilo, že veverky jsou zlo? - Musí mít Lovci nějaké zásady v chování? - Jaké zásady doopravdy mají? - Jak dlouho chodí Lovci světem? - Kolik Lovců mezitím skončilo v pařátech zlých nestvůr? - Nemáte z toho někdy deprese? - Družíte se s nějakými jinými svět zachraňujícími skupinkami? - Bez čeho by se vaše družina obešla? - Co byl váš nejtěžší úkol? - Lekli byste se, kdyby na vás znenáhla, neboli zcela neočekávaně, vybafla Odulka? - Kolik nevinných jste už zabili? - Kdo je z vás nejnevinnější? - Mají Lovci nějaký speciální výcvik? - Proč se věnujete právě svému oboru? - Jaký byl váš největší magický neúspěch? - Čím krmíte své psy? - Co jste to provedly s Lyylikki? - Pane Andúne, proč vás tak láká oheň? - Slečno Silwaniel, líbí se vám nynější způsob života? - Kdo vás v životě nejvíce naštval a proč? - Víte něco, o čem ostatní nemají ani tušení? - Mavore, máte rodinu? - Víte něco, o čem ostatní nemají ani tušení - podruhé? - Nejoblíbenější hrdinové lovců vEVErek? - Co takhle nějaké pikantnosti z vašich životů? - Je Evve hezká? - Myslí to Mateřídouška se Strnadanem vážně? - Dodatečné otázky od Sali.

Strnadan: Já jsem si říkala, co nevoláte? Tak jsem si říkala, to má Ježdík zase zpoždění.
Finderiel: Jak jsi to uhodla?

Edhel: Urobíme absénčku:…
Strnadan: Eště můžu dotaz? Jestli tam máte ty repráky?
Edhel: Jo.
Strnadan: To je hustý.

Edhel: Čili… Andúne, Samanta, Finderiel, Silwaniel…
Strnadan: To je kdo?
Edhel: Finderiel je…
Finderiel: Neteř.
Strnadan: Jo jasně, promiň, Neti.
Finderiel: Ty jsi se mnou ještě nehrála, že?
Edhel: … Mavor, Edhel a vyslýchá nás Taťána…
Nahoru

Tanulka: Takže ty otázečky… interview… začneme. A začneme asi z grunta; první otázka je pro vás všechny: Jak se zbavujete mrtvol?
Strnadan: Směje se?
Edhel: Smích?
Všichni: Smějou se.
Tanulka: Není uvedeno přesně, jakých, tak asi…
Finderiel: Mrtvých.
Tanulka: Ano, mrtvých, to je taky.
Mavor: Jako těch, co neslouží dál, myslíte?
Tanulka: No otázka je, jak se jich zbavujete?
Edhel: No, hodné pohřbíváme, nebo je necháváme pohřbít,…
Strnadan: A smíme prozradit, co jsme udělali s tím…
Edhel: Tam se dostanem.
Strnadan + Tanulka: Dobře…
Edhel: Zbavujeme se jich, prostě, nenápadně.
Mavor: A rychle.
Edhel: A veverčí vystavujeme.
Strnadan: A nepředhazujeme je veverkám?
Edhel: Né… Nekrmíme je, potvory.
Andúne: Si myslím, že za dramatického efektu mizí.
Samanta: No jo, aby nezatěžovaly grafiku, co?
Družina: Všeobecné veselí
Strnadan: Ony tak samovolně odejdou.
Samanta: Ale to nemám moc ráda, jako.
Tanulka: Co?
Samanta: Když mrtvoly samovolně odcházejí.
Finderiel: Jo, já se ti nedivím.
Mavor: Zazní klapka…
Strnadan: S tím my vlastně nemáme nic společnýho, ne?
Edhel: S těma mrtvolama? Ne.
Finderiel: My děláme, že k nim nepatříme.
Strnadan: Samy umřou, co my s nima máme společnýho, že jo?
Finderiel: Samy se zabijou, samy pohřbí…
Nahoru

Tanulka: Dobře, tak to by stačilo… Ehm… Další otázka přišla dokonce několikrát, a to: Co vás definitivně přesvědčilo, že veverky jsou zlo? Tak třeba začne Mavor.
Mavor: To je naprosto jasné… Prostě, i přes to, že jsem veverky měl původně rád, tak prostě veverky mě samy přesvědčily o tom, že jsou zlo. … Když mi… okousaly prsty… Na nohách… Já si tak v klidu medituju ve hvozdě a prostě jako nějaká… ehm… strašná drzá veverka prostě přijde a… a kousne mě do palce! No je tohle normální?! … Veverky jsou zlo.
Tanulka: Tak vy si myslíte, že jejich záměr zničit svět je oprávněný?
Mavor: Naprosto. … Zničit je všechny.
Tanulka: A co vy, Samanto?
Samanta: Mě… definitivně přesvědčil Edhel.
Andúne: Mě ještě Edhel nepřesvědčil.
Edhel: Ne?
Andúne: Ne.
Edhel: Vždyť to do tebe hustím pořád: Veverky jsou zlo! … Už severské báje se zmiňujou, že veverky vznikly při výrobě alkoholu. A spousta lidí se shoduje, že alkohol je zlo.
Samanta: No tak… To zas netvrdím!
Edhel: Pak jsou zase páky na jiné lidi.
Tanulka: Takže mezi Lovcema Veverek je jeden nelovec veverek?
Andúne: Mě ještě nepřesvědčili.
Strnadan: Počkej, vždyť ty jsi tam od začátku!
Edhel: Kdo tam zabíjel ty veverky černýma bleskama?
Andúne: To na mě útočily, to byla výjimka.
Strnadan: Andúne, zapálíš veverku, to je jasný, se z toho nevymluvíš.
Andúne: Když na mě útočily? Sem se jenom bránil, to byla sebeobrana.


Edhel: Jé, Brepto, máme tady spoustu čokolády, ale nemáme ji pro tebe, bohužel.
Strnadan: To je podfuk, to je hrozný…
Samanta: Ale… Na tobě skoro leží.
Finderiel: Máš na sobě tři čokolády.
Strnadan: No já vím, no, to už mi bylo řečeno.
Finderiel: Ale bylo jich tam šest.
Strnadan: Lepší, než máslo.
Finderiel: Bylo jich tam šest, teď jsou jenom tři.
Strnadan: A to jste je stihli sníst?
Finderiel: Jo
Strnadan: No nic, nerušim.

Nahoru

Tanulka: Další drobná otázečka je: Jestli musí Lovci mít nějaké zásady v chování? Tak začne Finderiel.
Finderiel: Cože? Já jsem tady teprve krátce, to… Eště jednou mi zopakuj otázku.
Tanulka: Jestli Lovci musí mít nějaké zásady v chování? … Takový, morální hodnoty?
Finderiel: No… Já bych řekla, že by se měli chovat asi tak nějak… přiměřeně slušně, ale podle mě by jsme to nemuseli přehánět.
Tanulka: Ne?
Finderiel: Ne.
Tanulka: Dobře. A co vy? (Na Edhela)
Edhel: Rozhodně musí nesnášet veverky… Nebo aspoň chtít jich pár zabít. … A jinak je to jenom takový rozlišovací název… Takové ty věci jako pomáhat, zabíjet veverky, hubit draky, zabíjet veverky… a tak dále.
Finderiel: Zachraňovat panny z nesnází.
Edhel: zabíjet veverky.
Strnadan: Naše cíle musí být ušlechtilé a hodnotné.
Finderiel: Zabít veverky.
Edhel: Přesně tak.
Nahoru

Tanulka: Ano… A doplnění téže samé otázky: Jaké zásady doopravdy mají? Zase Finderiel.
Finderiel: Jaké zásady máme? … Zabíjet veverky?
Mavor: Humánním způsobem.
Edhel: Hu-co?
Mavor: Hu-tu-tu-tu.
Samanta: Však humanoidi nejsou, tak proč?
Tanulka: A co vy, pane Strnadane, co si myslíte? Jestli mají doopravdy nějaké zásady?
Strnadan: Já si myslím, že určitě. Jako… V zásadě se každý den pořádně najíst. Strnadan určitě má takovou zásadu. … A hlavně zabíjet veverky, na tom se shodnem. To jako je důležité pro psychickou pohodu celého společenstva. … Tam, kde padne veverka…
Mavor: Padnou vedle Lovci.
Nahoru

Tanulka: Dobře. Takže, jak dlouho chodí Lovci světem?
Edhel: To jsem počítal a je to skoro dva roky… Bez dvou měsíců.
Andúne: Jenom dva roky?!
Edhel: Jenom dva roky. A hrajeme to asi… 12.
Strnadan: Edhele, počítáš do toho vánoční prázdniny?
Edhel: Ne… Nebo jo? … No to nic.
Nahoru

Tanulka: A kolik Lovců mezitím skončilo v pařátech těch zlých nestvůr? Především veverek, ale to ostatní taky můžete uvést.
Finderiel: Jako zlých nestvůr? … No… já nevím.
Mavor: By očko, tak pět, šest?
Edhel: Ne…
Mavor: Víc?
Edhel: Za co nás máš?
Finderiel: Počkej, jako kolik členů Lovců Veverek umřelo? … Dva?
Edhel: Jeden.
Strnadan: No Thingol umřel několikrát, ale pšt…
Edhel: Ne, ve spárech veverek.
Andúne: Ve spárech veverek.
Edhel: Ve spárech veverek jenom Melian. … A jinak… Thingol umřel ves… No, taky zajímavým způsobem.
Samanta: O tom se nemusíme bavit moc nahlas.
Strnadan: Ještě ten, s těma bílýma vlasama, jak se jmenuje?
Edhel: Geralt.
Strnadan: Geralt, no ten skončil nejhůř přece.
Andúne: Chudák.
Edhel: Dvakrát.
Strnadan: Náš přítel.
Samanta: Opravdu?
Edhel: Ano.
Strnadan: V nejhorších nestvůrách.
Nahoru

Tanulka: Dobře. Tak další otázka: Nemáte z toho někdy deprese? Zkáza světa, tolik krve a vůbec! Nenapadlo vás někdy jít třeba farmařit a odpočívat bez násilí? Co třeba vy, Silwaniel?
Silwaniel: No, mě to ani moc nenapadlo, jako… Já mám ráda dobrodružství.
Tanulka: A nemáte ráda třeba taky kytičky?
Silwaniel: No tak… Já kytičkám nic nedělám.
Tanulka: A co vy, Samanto?
Samanta: Farmařit? No, pravda… Spíš stavět, budovat, ale… dobrodružství může být taky zajímavé. … Tam se naučí člověk i sesílat jiné kouzlo, než jsou jen pomocníci.
Tanulka: Dobře… A vy, pane Andúne?
Andúne: Já budu knihovník, až mě zadarmo nechají přespávat v knihovně. Za stravu a za byt.
Mavor: Aby skončila jako Alexandrijská? No neblbni.
Tanulka: A Strnadane?
Strnadan: No, ano, každou noc se mi o tom zdá.
Mavor: Noční můra.
Strnadan: Ale pak si znovu uvědomuji ty ušlechtilé, hodnotné cíle a své přátele a nemůžu jinak.
Nahoru

Tanulka: Družíte se s nějakými jinými svět zachraňujícími skupinkami? Pro všechny.
Samanta: No, já se družím ráda. Zachraňovat svět nemusí.
Edhel: Potkali jsme tady Dé Dananny, což je jedna taková banda.
Tanulka: A zachraňuje svět, nebo je to banda?
Edhel: Ona je to asi banda, která občas zachraňuje svět.
Andúne: Už to má párkrát za sebou.
Edhel: A jinak Linelfloren, ale ti jsou trošku dál.
Finderiel: Taky zachraňují svět?
Edhel: Ne.
Mavor: Každej zachraňuje svět…
Finderiel: To je jenom banda.
Edhel: Oni mají takový ty svoje světy, jako hospodu…
Mavor: Každý má svůj svět.
Nahoru

Tanulka: Ano… Takže další tu máme: Bez čeho by se vaše družina obešla? A zeptáme se členů, kteří to občas PJujou.
Edhel: Beze mě určitě.
Tanulka: Dobře…
Edhel: Ne… Bez PJů.
Mavor: Určitě. … A pravidelně je v tom trénuju.
Tanulka: A pane Andúne?
Andúne: Bez nepřátel.
Tanulka: Bez nepřátel… A nebyla by to trošku nuda, v tom světě?
Finderiel: Co by jsme pak dělali?
Tanulka: Bez kostějů, bez draků?
Andúne: To je tam moc krve a násilí.
Edhel: Dojdeme do jeskyně, pozdravíme skřety, vezmem si jejich peníze a jdeme dál.
Tanulka: No.
Samanta: Ty peníze jsou důležité.
Mavor: Nevinní skřeti…
Nahoru

Tanulka: A co byl, podle vás, váš nejtěžší úkol, paní Samanto?
Samanta: Nejtěžší úkol? Těžko říct… Asi úkol s drakama.
Tanulka: A můžete víc přiblížit, co na tom bylo složitého?
Samanta: Tak přece jenom, vyhnat několik desítek draků z jednoho království není taková hračka, co se stává jen tak, každý týden, že.
Mavor: Jak pro koho.
Samanta: No, nevím, jak vy, pane Mavore, ale… Pro mě to byla zatím novinka.
Tanulka: … No, Strnadane, se vás rovněž ptám na tuže otázku: Který úkol byl nejtěžší?
Strnadan: To je hodně těžká otázka.
Tanulka: Tak můžete tu otázku jmenovat jako úkol.
Strnadan: No, no asi něco takovýho. Možná jako opustit Lovce Veverek a nevídat je tak často, to je docela… ehm… takový… s nejtěžšíma důsledkama. Ale… nevím, asi nic jinačího si nevybavím. Ono je to vždycky tak traumatizující to dobrodružství.
Mavor: Hlavně rychle zapomenout, že?
Tanulka: A co vy, Silwaniel?
Silwaniel: No, já se držím názoru Samanty.
Tanulka: Dobře, je vidět, že vás PJové asi moc nezásobují těžkými úkoly.
Edhel: Jestli můžu, podle mě nejtěžší bylo to… Poslední úkol s Thingolem
Strnadan: Jo.
Tanulka: A to byl jaký?
Edhel: Najít ho, zjistit, že už to není Thingol, a zabít ho.
Andúne: Nejtěžší úkol je vždycky zjistit, co máme za úkol.
Družina: Všeobecné veselí.
Strnadan: Hele, můžu se zeptat?
Tanulka: No jistě.
Strnadan: Edhele, jak se jmenoval takový ten, co se nás snažil dovést k Thingolovi? Ten jeho přítel.
Edhel: Myslíš jeho bratranec?
Strnadan: No… Ten, co nás vedl.
Edhel: Meldon?
Strnadan: Jo, ten co jsme ho pořád někde zapomínali.
Edhel: Ano, Meldon.
Strnadan: To bych řekl teda, že jako docela dost těžký úkol něco dostat z Meldona. Protože on se vůbec nějak jako… Prostě přimět ho, aby nás dovedl k cíli… Ale ti draci asi byli horší, no… Ale úplně nejhorší jsou nemrtví, přece.
Edhel: To je pohoda.
Mavor: Jak může být nejhorší něco, co neexistuje?
Edhel: Tys je ještě neviděl?
Mavor: Nemrtví?
Edhel: Viděl.
Mavor: Fakt?
Samanta: Určitě.
Mavor: To byla nějaká noční můra, ne? … Ne, nic jsem neviděl! Nic jsem neviděl!
Strnadan: To říká ten pravej.
Nahoru

Tanulka: Tak další: Lekli byste se, kdyby na vás znenáhla, neboli zcela neočekávaně, vybafla Odulka? Mavore?
Mavor: No samozřejmě, že ne, já mám rád přírodní tvory. Takový přerostlý pavouček, tak to je takové milé malé zvířátko. Dyť přece… No, kdyby to byla taková veverka, to bych se třeba lekl, ale takovýho pavouka… Určitě ne.
Tanulka: A vy, Finderiel?
Finderiel: To už bych asi nebyla. To bych tam někde skolabovala na místě.
Tanulka: A pane Andúne?
Andúne: Já bych se hrozně lekl.
Tanulka: Dobře, to mě hrozně těší. … A co si vůbec o Odule myslíte? Je to chudák, který se snaží přežít v těžkých podmínkách, či krvelačná stvůra? Pane Edhele?
Edhel: To je, podle mě, krvelačný stvůrný chudák, který se snaží přežít v nehostinných podmínkách. … A je na tom chudák špatně.
Tanulka: A paní, či pane Strnadane… Já vás takhle z dálky nepoznávám.
Edhel: Takový kubistický výraz.
Strnadan: Já můžu jen podpořit Edhelův názor.
Tanulka: Dobře. A paní Samanto?
Samanta: No, víte, takový malý pavouček, nevinný… Že… právě, nikdo si s ní nezkusil jako popovídat si s ní..
Tanulka: Já si taky myslím!
Samanta: Jak se cítí, třeba opravdu za to nemůže a jenom je opravdu nucená okolnostma. Si myslím, že to bude takový spíš chudáček.
Edhel: To je něco jako, to znamená, že to má dvanáct nohou a čtyřiadvacet očí, neznamená, že ta potvora je krvežíznivá, že?
Samanta: Přesně tak.
Strnadan: Ach ten temný středověk.
Mavor: Samanto, pojď, půjdem do toho, zjistíme to.
Samanta: Jo. Hm… Budeš mně krýt předek.
Mavor: Jo, budu. Já si budu povídat tam někde…
Samanta: Ty si budeš povídat a já budu u zdi. … Možná moje socha ji bude tak trošku popichovat halapartnou, aby zdržela trošku to sání.
Mavor: Ano ano, to bude vynikající.
Nahoru

Tanulka: Takže další taková ošemetná otázka, můžete si být jistí, že to zůstane jenom v tomto úzkém kruhu: Kolik nevinných jste už zabili? Pane Strnadane?
Strnadan: My nevinné samozřejmě nezabíjíme, to je jasná věc.
Tanulka: Ale mně se donesly takové zlé zprávy.
Strnadan: Jaké zlé… Ne, já si myslím, že jediný z naší družinky, kdo kdy zabíjel nevinné, byl onen zvrhlý vrah, jak se jmenoval, ten s těma bílýma vlasama, Geralt z Rivie.
Mavor: O mrtvých jen dobře, nezapomeňte.
Strnadan: Ale toho potom natolik tížilo sebevědomí, že spáchal sebevraždu, takže.
Edhel: A ten převozník?
Strnadan: Převozník! Jo, převozník na to doplatil, to byla zrovna taková nevinná duše.
Nahoru

Tanulka: Dobře… A kdo je tak z vás nejnevinnější?
Smích
Tanulka: Co si myslíte tak jako o sobě, když se znáte?
Strnadan: To je na mě?
Tanulka: Ehm… Tak na všechny. Tak když se znáte, měli byste to o sobě tak nějak vědět. … Tady někdo zrovna ukazuje na vaši kubistickou hlavu, tak možná vy…
Strnadan: No… Já navrhuju Edhela, ten je vždycky tak nejušlechtilejší.
Edhel: Ale ne nejnevinnější. … Možná.
Strnadan: Tak to asi ne, no.
Samanta: Tak v porovnání s ostatníma, co ty možeš vědět?
Mavor: Můžeme o tom polemizovat.
Tanulka: A jinak v porovnání?
Edhel: Asi nejnevinnější jsou ta zvířátka, která musí dělat to co jim jejich majitel řekne.
Finderiel: Čili, nejnevinnější je tu Mahal.
Edhel: A nebo Worim.
Finderiel: A nebo Laika.
Edhel: Laika nebo Ouško.
Strnadan: Možná by byl nejnevinnější Andúne, kdyby nezapaloval věci.
Družina: Všeobecné veselí.
Tanulka: To je malinko chybka, ale on se jistě polepší.
Andúne: To jde mimo mě, já… To je mimosmyslová schopnost, kterou já nemůžu nijak ovlivnit.
Mavor: To kecáš!
Andúne: Ale knížky nezapaluju… Ještě.
Nahoru

Tanulka: Mají-li Lovci nějaký speciální fyzický výcvik… A možná i nějaký ten morální? Paní Samanto?
Samanta: No, fyzický výcvik asi nejlépe vzpírání půllitrů v hospodě.
Edhel: To nemám.
Samanta: Jak kteří, samozřejmě, ale někteří se toho zúčastňují. A morální… To s tím souvisí taky.
Tanulka: Ano. A pane Mavore?
Mavor: Fyzický výcvik? Co to je? … Ne, to určitě ne, to není vůbec potřeba.
Tanulka: A morální?
Mavor: Morální? Njo… Hlavní je, držet se zásadního pravidla, prostě veverky jsou zlo, a to vyloženě stačí.
Edhel: Co se týče fyzického, já myslím, že musí být akorát schopni uštvat veverku k smrti.
Finderiel: Jakýmkoliv způsobem? Třeba kecama, nebo…
Edhel: Jo.
Tanulka: A slečno Silwaniel?
Silwaniel: No, tak, já si myslím, že k fyzickému stačí umět napnout tětivu a udržet meč v ruce. A ten morální…
Samanta: To někdo neumí.
Silwaniel: To myslím, že nás drží pan Edhel na uzdě.
Nahoru

Tanulka: A proč se věnujete právě svému oboru? No, vememe to popořadě, takže pane Strnadane.
Strnadan: No, co… Jak byla otázka ještě jednou?
Tanulka: Proč se věnujete právě svému oboru?
Strnadan: No, to je to dobrodružství, to lákavé na tom, ty cenné cíle. Samozřejmě zachránit svět, to je ta největší motivace.
Tanulka: Ano, chápu. A pane Mavore?
Mavor: Ehm… No, já si myslím, že prostě za každou zabitou veverku se člověk cítí o něco líp…
Strnadan: Můžu jenom poprosit?
Edhel: No?
Strnadan: Mohl by Mavor mluvit víc nahlas?
Mavor: Jo, promiň.
Edhel: Nebo se šoupnout blíž. … Když on mluví do repráků.
Mavor: Promiň, víš, ono je to takový blbý, tě slyšet tady zprava a mluvit tam někde dopředu. … Ano, jak jsem říkal, já si myslím, že každá zabitá veverka uleví hříšné lidské duši a to je jeden z podstatných důvodů, proč se třeba já věnuju právě svému oboru.
Tanulka: Ale já myslím, že tato otázka je myšlená jako povolání, jako obor.
Mavor: No samozřejmě, jakože příroda… Příroda skýtá mnohé… Teď mně to vypadlo… Záležitosti, tajemné věci, které prostě jsou takové lákavé a vzrušující, tak jako já si myslím, že to je…
Edhel: Tak v podstatě, mě k hraničářům dohnala náhoda, jedna nemrtvá armáda a podobné nesmysly. A myslím si, že právě chodec je ten nejlepší, kdo dokáže ulovit veverku. Přece jenom, v lese se umí pohybovat, lukem ji zastřelí, kouzla nejsou moc potřeba.
Finderiel: No, ták… K tomu oboru, já si myslím, že… Počkejte, já si musím něco vymyslet…. No, tak třeba tady nad tím jsem vůbec nepřemýšlela, ale… Že to bylo asi taky tak nějak z náhody, že jsem vlastně putovala po těch městech a vyplynulo z toho prostě tohle.
Silwaniel: No tak já to mám spíš tak nějak po rodině. Taky mě to zaujalo to povolání. Myslím, že… to stačí.
Tanulka: Vy jste asi odněkud z lesů, nebo tak nějak?
Silwaniel: No, dá se to tak říct.
Tanulka: A Samanto?
Samanta: No, toš… Mě magie vždycky tak přitahovala, jakože… Už od ranného dětství a tak. A ještě k tomu, když se projevily takové ty sklony k té hlíně a vyvolávání z ní těch pomocníčků…
Mavor: Vynikající věc!
Samanta: No, ono ty vyšší verze, s těma už se golf tak dobře hrát nedá.
Mavor: Á, škoda.
Samanta: No, však určitě už jste viděl moji…
Mavor: Ano ano, pamatuji si…
Samanta: Mého Brouka.
Tanulka: A jaké bylo tudíž vaše první kouzlo, když tomu se věnujete už od dětství?
Samanta: No ti pomocníčci. Takový hliněný skříteček, takový malý, nevinný.
Tanulka: A copak dělali?
Samanta: Postavili malý hliněný hrádek.
Tanulka: To vás asi potěšilo.
Samanta: Strašně! Víte, děti si na písečku stavěly hrádečky samy a bábovičky a tak a já jsem si na to vyvolala pomocníčka a on už to postavil sám, no. Jsem se jenom dívala a dirigovala.
Tanulka: Hezký, hezký.
Mavor: Komandant.
Tanulka: To vám asi ostatní dětičky musely hrozně závidět?
Samanta: Jo, no, občas si troufaly a pak to s nima špatně dopadlo.
Edhel: Čarodějnice, upálit!
Mavor: Burn her! Burn her!
Tanulka: Dobře. A…
Andúne: Určitě proto, protože každý ví, že magické university mají největší knihovny na světě.
Tanulka: Ano… Největší palebný materiál.
Nahoru

Tanulka: … Takže otázečka na čaroděje: Jaký byl váš největší magický neúspěch a kdy vás magie nejvíce zklamala?
Samanta: No, na tuto situaci si radši nechci ani vzpomínat. Ale bylo to jednou asi tak čtyři metry pod hladinou v jednom jezeře, kdy mě tak trošku docházel vzduch a dole mě stahovala jedna hnusná potvora nebo had nebo co to vlastně bylo. A… A taky pokus o kouzlo nevyšel a vznikla z toho taková drobná… exploze.
Andúne: Já si nepamatuju, že by jsem se svými firebally někdy slavil neúspěch. To je spolehlivé stoprocentně.
Nahoru

Tanulka: Dobře… Další otázka, myslím, je na hraničáře: Čím krmíte své psy?
Edhel: Mahal už je velkej kluk, on se krmí sám.
Tanulka: Dobře… Pak ještě…
Mavor: To více méně odpovídá už na předchozí otázku, co děláme s mrtvolama, žejo. Celkem prozaické.
Silwaniel: No, tak se já se s ním dělím o své jídlo, tak částečně.
Tanulka: Částečně?
Silwaniel: Zbytek si doloví sám.
Mavor: Hlavně některé jídlo, že.
Tanulka: Hlavně veverky, jste chtěl asi říci, pane Mavore.
Mavor: No tak, když si nějakou chytí.
Edhel: My veverky nejíme.
Tanulka: A tady ostatní, máte nějaké svoje mazlíčky?
Samanta: No, jistě. Těch je trošku víc…
Strnadan: Jojojo…
Samanta: Ale jediný mazlíček, který u mě potřebuje najíst, je Ouško, no a ta si myslím, že si dokáže ulovit sama… Popřípadě občas i upéct.
Tanulka: A Strnadane, vy jste se nějak tam skromně ozval. Musíte víc nahlas.
Strnadan: No, já mám svého tajného mazlíčka, plšíka, který žije většinu svého života pod mým kloboukem, páč je to noční tvor…
Mavor: Ou!
Strnadan: Takže přes je téměř nespatřitelný, protože chrní. Krmím ho teda, jestli to byla otázka i na to, nějakým zrním, které mu sypu pod ten klobouk. On už tam má takové svoje mikroklima. A v noci vyráží prostě do okolí a hlídá trochu a spíš si tak jako vegetí, svým vlastním životem. Taková symbióza.
Mavor: A můžu se zeptat já? Strnadane, kolikrát si za rok myješ vlasy?
Strnadan: Myslíš, kolikrát si za rok myju plcha?
Mavor: Jo, třeba.
Edhel: To už se řešilo, že se myjeme častěji, než chodíme na záchod.
Strnadan: To jsme řešili, no.
Nahoru

Tanulka: Takže, otázka pro děvčata: Co jste to provedly s Lyylikki (nebo jak se to píše)? To se mezi váma z každé slušné holky stane čarodějnice?
Asyn: Ale to se neto… Ona…
Edhel: Je to trochu mimo, ale to neva.
Asyn: Dobře… Ták, ještě jednou… Ale z každé holky se nestane čarodějnice, ale vždyť ono se nakonec ukázalo, že to čarodějnice doopravdy je. Nebo… my jsme nevěděly, že je to čarodějnice, ale… prostě se to stalo… Omylem. Teda jako, my jsme nevěděly, že je to čarodějnice, ale ukázalo se, že to čarodějnice teda je. A žádnou jinou nevinnou holku jsme zatím nepotkaly.
Nahoru

Tanulka: Dobře. Pane Andúne, proč vás tak láká oheň?
Edhel: Jak mu zazářil ten plamínek v očích…
Andúne: Viděla jste už někdy hořící stodolu?
Tanulka: Ne, prosím.
Andúne: Já jo!
Tanulka: Detail… Ježišmarijá, já se vás začínám bát.
Mavor: Už jako malý chlapec si hrával se sirkami.
Nahoru

Tanulka: Dobře. A Slečno Silwaniel, líbí se vám nynější způsob života?
Silwaniel: No, já jsem spokojená.
Tanulka: Nemůžete to trošku rozvést? Naši čtenáři jsou zvědaví.
Silwaniel: … chvíle ticha…
Tanulka: Co třeba jídlo a šaty?
Silwaniel: No, tak šaty, jako…
Tanulka: Jak dlouho jste nebyla na plesu? Nemrzí vás to?
Silwaniel: Ani ne.
Finderiel: Silwaniel nechodí ráda na plesy?
Silwaniel: Ne.
Nahoru

Tanulka: Nastávají jako nejzajímavější otázky, co se týče osobního života. Prosím odpovídat velice výstižně, stručně a přesně.
Strnadan: Tak na to se vysmrkám…
Edhel: To bude tak srdceryvné?
Tanulka: Takže, kdo vás v životě nejvíce naštval a proč? Můžete začít, Strnadane?
Strnadan: Mě úplně nejvíc ze všech na světě mě štve… Ten… Gattling! Protože je strašně nafoukanej, prostě to úplně nejhorší člověk, prostě úplně nejvíc ze všeho mě štve Gattling! … Mám k tomu osobní důvody, a i kdybych je neměl, tak je to myslím úplně jasné, ne?
Tanulka: A pane Mavore?
Mavor: No, já si myslím, že není potřeba, aby se nějak naštvávat kvůli malichernostem všedního života.
Tanulka: Ale jistě vás někdy něco naštvalo.
Mavor: Ne, ne, ne. Nic až tak extrémně… Teda když nepočítám vybití moji domoviny, zabití mojí… Mého strýce a… a mé lásky, tak myslím, že naprosto nic. Jakože…
Tanulka: Ale to jsou všední věci v takovém světě, na to si musíte zvykat.
Mavor: No já si myslím. Důležité je nějak se vypořádat s realitou.
Tanulka: Ehm… Paní Samanto?
Samanta: Naštvalo? No… Ono to asi tak… Já mám takovou klidnější povahu… Teda, no, aspoň si to o sobě myslím. A asi ne, asi asi nějak nic ne. Já si zatím žiju takový šťastný život. Rodina celá, nikdo mrtvý.
Edhel: To je jenom otázka času.
Samanta: To je, no… Potom se naštvu možná.
Tanulka: A pak nám to určitě přijdete říct do našeho listu.
Samanta: Já bych se ozvala.
Tanulka: Dobře a…
Mavor: Třeba pomocníkem.
Nahoru

Tanulka: Víte něco, o čem ostatní nemají ani tušení?
Finderiel: Určitě… Ale nevím, co…
Mavor: Ale nemám ani tušení, co.
Tanulka: A co to je?
Finderiel: Ale, když to teďka řeknu, tak to všichni ostatní budou vědět.
Tanulka: Tak mi to jenom pošeptejte.
Finderiel: Já si musím něco vymyslet.
Tanulka: Dobře… Tak my se k vám za chvilku vrátíme.
Finderiel: Ježíši!
Tanulka: A druhá otázka je úplně stejná: Prozraďte nějakou doposud utajovanou skutečnost z vašeho uplynulého života. Pane Strnadane?
Strnadan: Utajovanou skutečnost jako z našeho osobního života, nebo celkově jako?
Edhel: Jenom z tvojeho.
Strnadan: Jenom z mojeho? To se neříká.
Tanulka: Ale říká!
Strnadan: No… No… Byla taková jedna… Nebo spíš je… Osoba… Ale to je jedno.
Edhel: Ale to víme, ne.
Strnadan: Aha, to je fakt.
Tanulka: Opravdu nejde zjistit, co Tanulka poznamenala.
Samanta: Třeba si myslí, že to nevíme.
Strnadan: Tak to taky nepůjde. Já nevím, můžu, můžu třeba říct, že jsem v podstatě skoro, skoro skromný a vůbec nehromadím peníze.
Družina: Všeobecný smích.
Edhel: Ale tajíš to dobře!
Strnadan: Že jo!
Tanulka: A pane Edhele?
Edhel: No jejej, tam určitě něco bude. Třebá…
Strnadan: Edhel je zahalen tajemstvím.
Edhel: No, já nevím, kdo ještě nenapsal životopis… Tak třeba, kdo nečetl můj deník, tak rozhodně neví, že tak poslední měsíc mě ve snech straší jeden… Jedna taková mrtvola. Jmenuje se Edenor… A byla to postava, žil někdy na konci Prvního Věku, pokud se nepletu. No, a byl takový zajímavý chodec, který vyvraždil celou svoji družinu, která se proměnila v nějaké nesetvůry.
Strnadan: Tak to zní dost děsivě.
Edhel: Jo, no. A v podstatě, začalo to těsně předtím, než se… Než jsme museli zabít Thingola. Tak doufám, že nás nečeká to stejný, jako jeho družinku.
Tanulka: Dobře a… A pane Andúne?
Andúne: Já bych vám chtěl prozradit utajovanou skutečnost, že z magické university mě nevyhodili kvůli tomu, že jsem se neučil.
Ti: Vy jste podpálil knihovnu!
Andúne: Něco podobného.
Mavor: Magická universita, ta už asi neexistuje, že?
Nahoru

Tanulka: A pak tady máme takovou velice zajímavou otázku adresovánu přímo tazatelem na Mavora. Máte-li rodinu, případně kde a popřípadě, jestli o ní uvažujete?
Mavor: Prosím?
Tanulka: No jestli vám můžeme říkat pane taťko, nebo nějak…
Edhel: Když jsi nejstarší.
Mavor: No pane mamko bych určitě teda jako ne… nedoporučoval.
Andúne: Dědo?
Mavor: No, Lovci Veverek jsou moje velká rodina, tak…
Strnadan: Taťko!
Družina: Všeobecné veselí.
Andúne: Dědó!
Edhel: Strýci, otci, syne i tcháne!
Mavor: Ty vole…
Tanulka: Ne, otázka je, zdali ji máte, popřípadě kde, a když ne, jestli o ní uvažujete?
Edhel: A jestli už ne, co se s ní stalo.
Mavor: No, rodinu ta teda, ty nejbližší kolena, tak ty už asi ne. Nebo spíš určitě ne. Ty pokosila válka, protože to je naprosto, naprosto strašná věc. To byl vlastně důvod, proč jsem…
Strnadan: Smrká.
Mavor: Pane bože! Už přicházejí!
Finderiel: Strnadane, nebreč.
Strnadan: Ale tak to je…
Mavor: Ano, válka, to byl důvod, proč jsem vlastně nastoupil na dráhu druida. Když jsem hledal v lese klid a pokoj pro svoji duši a zase je pak přijde nějaká banda a zase nic, no!
Tanulka: Veverka okousala…
Edhel: Kdo?
Mavor: Ale, ty neznáš.
Tanulka: Dobře.
Mavor: To byly určitě nějaké veverky.
Tanulka: A uvažujete o…?
Mavor: O rodině? Hmmm… Ne, ne ne! Mně, mně stačí mí Lovci Veverek a… pfff… větší rodinu já zatím nepotřebuju.
Edhel: Je s náma rok a už si dovoluje říct, že jsme jeho.
Nahoru

Tanulka: A teď bych se vrátila k otázce, co byla před chvilkou. Víte něco, o čem ostatní nemají ani tušení?
Finderiel: No, já nevím, jestli o tom nemají tušení, ale třeba…
Mavor: Já třeba ne.
Finderiel: Můžu třeba říct, že… ze svýho osobního života, že jsem třeba utekla z domu, protože mě štvali mí rodiče. A to je třeba, jak, jestli nás někdo naštval, tam byla otázka. Tak třeba, že vlastní rodiče.
Tanulka: Rodiče jsou prohnaná záležitost…
Finderiel: Zvlášť, když vás chtějí provdat za nějakého synáčka z vyšších vrstev.
Tanulka: No to bych si nenechala líbit!
Samanta: No, jak kdo.
Mavor: Mohu se zeptat? … Jak skončili rodiče?
Finderiel: Ještě žijí.
Mavor: Aha… No, dobře.
Samanta: A ten synáček z vyšších vrstev?
Finderiel: Toho neznám. Toho neznám!
Edhel: Ten je volný, Samanto.
Samanta: Ten je volný:
Finderiel: Očividně.
Samanta: To bude asi nějaký elf, co?
Finderiel: Asi ano.
Samanta: Mno…
Mavor: Ale takový pěkný elf…
Edhel: Z vyšších vrstev.
Finderiel: Z vyšších vrstev, ano!
Edhel: Jako cibule.
Strnadan: Třeba bude i vyšší.
Samanta: Tak, pravda, krále už jsem měla, tak…
Nahoru

Tanulka: Ehm… Nejoblíbenější hrdinové lovců vEVErek?
Finderiel: Co?
Edhel: v-EVE-rek.
Tanulka: No tak nějak všecky, koho máte nejraději, tak…
Samanta: Velké, svalnaté, urostlé barbary.
Strnadan: To myslíte z Lovců Veverek, nebo úplně jako…?
Tanulka: Ne, z takových hrdinů.
Edhel: Všeobecně.
Samanta: Jednou jsem četla příběh o takovém urostlém barbaru, jmenoval se Conan.
Tanulka: Tak takovýho potkat, to bych si taky přála! … A pane Andúne?
Andúne: Já jsem za svůj zatím krátký život žádného pořádného hrdinu nepotkal. Kromě těch Dé Danannů.
Tanulka: A Strnadane?
Strnadan: No, mně se nejvíc stýská po Geraltovi, protože s ním byla největší sranda.
Tanulka: A byl to opravdu velký hrdina?
Mavor: Metr, osmdesát pět.
Strnadan: Byl… Byl hodně originální.
Tanulka: Nevíte, proč je to psáno v-EVE-rek?
Edhel: Jako v, velké EVE, potom rek zase malé.
Družina: Všeobecné marné namáhání mozkových závitů.
Edhel: To je šifra! … Prostě je to nějaká Eve.
Nahoru

Tanulka: Co takhle nějaké pikantnosti z vašich životů? V Postavách nejsou vaše životopisy. Myslím, že někdy jsou skutečně zajímavé, o těch tajnostech a tak dále… Od čeho tu máme taky bulvár? A dokonce jsem si zjistila, kdo z vás neuveřejnil svůj životopis! Takže se začněme ptát: Finderiel, proč jste něchtěla uveřejnit svůj životopis?
Finderiel: No, to ne…
Tanulka: Co je na něm tak otřesného?
Finderiel: Ale to není, právě že bych ho nechtěla uveřejnit, já ho ještě nemám jaksi pořádně sepsaný.
Tanulka: Škoda, škoda.
Finderiel: Ale, ale myslím, že se diváci dočkají.
Tanulka: Strnadane, vy máte, či nemáte?
Strnadan: No, víte, můj život je natolik barvitý a zajímavý a složitý, že mně zabere hodně času, než sepíšu své paměti. A ještě se cítím dost mlád na to, abych je psal, teda. … Ale jinak pocházím z Ptačích Zobů, ale to asi všichni ví, ne.
Tanulka: Hmhmmm… Hold, to opravdu není žádná bulvární informace, ale dobře. … Pane Andúne?
Andúne: Já… životopis… mám. Ale já ho nikdy nezveřejním, protože jak by jsem potom mohl působit jako temný mág? Nikdo by se nebál, kdyby si to přečetli.
Družina: Všeobecné veselí.
Edhel: Počkej, ale když kolem pořád hoří ohně, tak jsi docela na světle, to nemůžeš být temným.
Andúne: Kdybych byl moc profláknutý, tak by jsem na nikoho nezapůsobil.
Tanulka: A pane Mavore?
Mavor: Ehm… Mno… Můj život není zas tak zajímavý, abych… Aby se nějak jakože uveřejňoval. To jsou jenom takové běžné…
Tanulka: V nejhorším mi to můžete sepsat, já to trošku připepřím, dodám tam nějaké…
Mavor: Vy jste kuchařka?
Tanulka: Ne, já jsem bulvární pisálek.
Mavor: Ježišmarija.
Finderiel: Čmuchal!
Tanulka: Ano! … A Silwaniel?
Silwaniel: No, tak jako… Mě skoro nic zajímavého nepotkalo, dokud jsem se nepřidala k Lovcům Veverek. Možná až na to, že jsem musela zabít svého strýce. … Protože to byl šílený nekromant. Proměnil se v jakousi potvoru.
Finderiel: To naštve, no.
Nahoru

Tanulka: Dále tu máme takovou zajímavou otázku. Hodně dotazů přišlo od jisté Evve (číst „Ivi“). Asi ji moc dobře neznáte, je to taková pražsky docela známá upírka a ptá se vás, jestli je hezká.
Andúne: Co?
Tanulka: Jestli je hezká?
Edhel: Tak škaredá není.
Finderiel: Ale celkem jo, ona má takový sympatický obličej.
Edhel: Jako, říct upírovi do očí, že je ošklivý, to je sebevražda. … Když s sebou člověk nemá Laurea a podobné věci.
Tanulka: A jestli ji máte rádi.
Edhel: No, říct upírovi do očí, že ho nemá rád, je to samé, jako říct mu, že je ošklivý.
Finderiel: Ještě mně nijak neublížila. A až mi ublíží… Ona mi neublíží.
Edhel: Ale vzhledem k tomu, že je to taky veverkobijec, tak ji rozhodně rádi máme.
Tanulka: Je to veverkobijec, ale jednou prohlásila, že je s lovcema… Teda s veverkama.
Edhel: Tak to má u nás vroubek.

Tanulka: Tak to bude asi všecko pro náš bulvární lísteček.
Nahoru

Tanulka: Pak je tady ještě taková otázka, jestli si myslíte, že to Mateřídouška myslí se Strnadanem váže? Mlask.
Edhel: Problém je v tom, že Mateřídouška tu není.
Tanulka: No, ale jak to vnímáte vy, jak je to podle vás?
Strnadan: Mě by to docela zajímalo.
Mavor: Já jsem zaujatý.
Edhel: Já si myslím, že jsou nádherný pár.
Andúne: Já jsem si ničeho nevšiml.
Finderiel: Já Strnadana jaksi neznám.
Tanulka: A vy ostatní neznáte? … Nebo se nezjímáte?
Silwaniel: No, já jsem ho viděla jenom jednou, takže taky moc nevím.
Samanta: Já myslím, že důvod, proč tu oba tak dlouho nejsou, nebo nebyli, je vcelku jednoznačný.
Tanulka: Pan Andúne je nepoznal?
Andúne: Já jsem si ničeho nevšiml, já jsem tak zahleděný do těch svých sfér…
Strnadan: Ty sis nevšiml těch přeskakujících jisker?
Andúne: Ne…
Edhel: Andúne je zahleděný jen do své princezny, nemůže koukat po hobitkách.
Strnadan: Jaktože na to nepadla žádná otázka, vždyť to je taková pěkná ta… epizoda.
Andúne: Protože o tom nikdo neví, to je tajné.
Edhel: Adnúne, kdy bude svatba?
Andúne: To se taky tají.
Tanulka: Ale nám to prozradíte, lid musí vědět všecko, je to jeho právo.
Andúne: To se musíte zeptat aji nevěsty, já nemůžu rozhodovat sám.
Edhel: A to se chci zeptat, plánuješ ujmout se nějak vlády nad Morinexem?
Andúne: Zatím je tam Hengist, a pokud se osvědčí, tak mu do toho nebudu zasahovat.
Samanta: A pokud se neosvědčí?
Edhel: Vládne měsíc a už nás volá.
Andúne: Tak ho vyměním… Měl problém.
Mavor: Svrhnem ho.
Edhel: Pššššt!
Nahoru

Dodatečné otázky:

Následuje ještě několik málo otázek, které byly doručeny příliš pozdě, avšak Lovci Veverek na ně i přesto odpověděli (o týden později). Autorem všech otázek je Sali z Linelfloren.

Sali: Máte pocit, že s vámi hráči někdy vyloženě hazardují? Že vás nutí dělat něco, co byste nikdy neudělali? Máte někdy pocit, že trpíte pro jejich zábavu?
Mavor: Pro zábavu hráčů? ... Vysloveně trpím při tom vstávání! Nevím, jestli pro jejich zábavu... Ale jinak si myslím, že ne.
Mateřídouška: Ne... (zoufalý poholed)

Sali: Za jakých okolností byste prosili o život?
Andúne: Za všech, kdyby mi o něj šlo. ... A měl bych možnost mluvit.
Samanta: To je takové, těžko říct... Asi v takových vypjatých situacích, kdy jde opravdu o život.
Andúne: Takže vždycky... Se nenechám zabít, když to jde ukecat.
Samanta: Popřípadně, když nemám magy.

Sali: Fakt byste se raději zabili, než prosili o milost? (viz. Jak jsme všichni umřeli)
Finderiel: To nikdo neřekl, že by jsme se raději zabili, než prosili o milost... Já bych prosila o milost... Podle toho, v jaké by to bylo situaci... Nejde říct, že bych prostě prosila o milost, ale taky bych se nenechala zabít.
Silwaniel: Hm... Ano! Mám svoji hrdost.
Andúne: Vyzkoušíme.

Nahoru


84148