Hlídka

Soumrakon - NOVÉ - Waelham - ceník magie - Lovci Veverek internacionálně - Muzikál Pán Prstenů - Jak jsme všichni umřeli - Soutěže s Comixem - Interview s Lovci Veverek - Odpovědi postav na otázky z ankety

Jak jsme všichni umřeli

Během hraní Školní družiny II. se jim přihodila zvláštní situace. Postavy vešly do místnosti, zapadly za nimi veliké kamenné dveře a dovnitř se začal napouštět plyn. Netrvalo dlouho a všichni leželi v bezvědomí na zemi. Každému se zdál jiný sen, ale účel měly všechny stejný. Každý hráč komunikoval s PJem pouze přes list papíru, jinak se nesměl projevovat. Na to, co z toho vzešlo, se můžete podívat tady:

Paulus - Kuřák - Baldrick - Poslušný kroll - Alco - Patriot - Macil - Pohodář - Vlaštovka - Hospodská výchova - Argus - Bojovník

Paulus - Kuřák

Z čista jasna ses objevil v nějaké posteli, někde kdoví kde. Pořádně se rozhlédneš a zjistíš, že je ti ta místnost, kde jsi, nějak povědomá. Ano znáš ji. Když v tom si všimneš, že v posteli nejsi sám, je zde s tebou tvoje láska Riana. (To je ta tvoje sestřička.) Jak se tak ošíváš, tak ošíváš, tak se probudí a řekne: „Co je, lásko? Děje se něco?“ a ty se jenom rychle zamyslíš a rychle ji chlácholíš: „Ale nic se neděje, miláčku, spi dál.“ Jenom něco zamručí a rychle usne. Ty ještě chvíli přemýšlíš o tom, co se stalo, ale rychle usneš znova. Ráno se probudíš a už už se chceš natáhnout po Rianě, ale ona nikde. To rychle zpozorníš a hned zjistíš, že není něco v pořádku. Na posteli je pár kapek krve a na podlaze též. Vedou ke dveřím. Neváháš ani sekundu! Bereš vše potřebné, kopí, přehodíš přes sebe rychle zbroj a běžíš po stopách. Na podlaze je jen pár kapek krve, ale pro tebe je to jasně čitelná stopa. Po chvíli už scházíš po schodech do sklepení, kde jsi vrazil do místnosti. Před tebou leží Riana s rozřízlou hrudí Ještě teď je vidět zbytky čerstvé krve. Krev ti vře v žilách a okamžitě se rozhlížíš, kdo to mohl udělat. Když vtom tě neviditelná ruka chytne pod krkem a ty nemůžeš dýchat. Upustíš kopí a chceš bojovat s nehmotný soupeřem, odtáhnout mu ruku, ale to nelze. Když v tom před tebou na hranici světla a tmy vystoupí postava. Je to Alco. Má napřaženou ruku, jako by někoho držel pod krkem. V jeho očích vidíš šílený výraz. Řekne: „Čekal jsem tě.“ A pak se šíleně rozesměje. Nejsi schopný jediného slova, už se ti zatmívá před očima. Ale ještě stihneš post“ A pak se šíleně rozesměje. Nejsi schopný jediného slova, už se ti zatmívá před očima. Ale ještě stihneš postřehnout, jak promáchl druhou rukou, a ty jsi ucítil, jak ti něco vniká do hrudi a bere do ruky tvé srdce. Poslední, co jsi uslyšel, bylo: „Zemřeš!“ a šílený smích.

Paulus: A co jako?
PJ: Hoď si na odolnost.
Paulus: 12.
PJ: Máš docela štěstí. Probudil ses v místnosti, všichni spí. Zjišťuješ, že máš dýku.
Paulus: Všechny probudím.
PJ: Spí, nejdou probudit. Uslyšíš v hlavě: „Zabij Alca!“
Paulus: Mám tabák?
PJ: Nemáš.
Paulus: Tak si nezapálím.
PJ: Pořád slyšíš: „Zabij Alca!“
Paulus: Nemám ani kusovku?
PJ: Jediné, co máš, je oblečení a dýka! „Dělej, zabij Alca! Zab ho!“
Paulus: A jak poznám, jestli se mi tamto nezdálo a toto je skutečnost?
PJ: Nijak. Začíná tě bolet hlava a hlas se začíná se stávat nesnesitelnějším. „Zabij ho!!!“
Paulus: Leží vedle ostatních?
PJ: Jo, leží.
Paulus: Tak ho nezabiju.
PJ: „Nechceš ho zabít?“
Paulus: „Chcu, ukradl mi tabák, ale proto ho nezabiju.“
PJ: Po chvíli se objeví Samanta a řekne: „Zabij Alca!“
Paulus: „Polib si, náno pitomá.“
PJ: „Copak jsi neviděl, co ti udělal? Zabil ti tvou milou. Zabij ho!“
Paulus: „Vzhledem k tomu, že tě vidím, je vše jen podvrh.“:)
PJ: „To se teprve stane. Můžeš tomu předejít. Zab ho!“
Paulus: „Babko, zmiz.“
PJ: „Zabij ho a dostaneš se odtud.“
Paulus: Napadnu ji dýkou.
PJ: Máchne rukou a odhodí tě. „Dobrá tedy, teď zemřeš!“ Hoď si na vůli.
Paulus: 10
PJ: Jedna tvá ruka zvedla dýku a pomalu s namíříš na svou hruď. Nemůžeš ji vůbec ovládat. „Škemrej o život!“
Paulus: „Nemáš tabák?“
PJ: „Ne! Pros o život!“ Špička dýky už se ti dotýká hrudi.
Paulus: „Ty jsi ale lakomá.“
PJ: „Dobrá. Teď zemřeš!“ Dýka už se ti zarývá do hrudi. První kapky krve už stékají po hrudi. „Škemrej o svůj život!!!“
Paulus: Snažím se dýku od sebe odvrátit. Jestli ne, tak ji plivnu do ksichtu.
PJ: Použiješ druhou ruku?
Paulus: Jestli ji mám.
PJ: Tak jsi chytil druhou rukou ruku s dýkou, ale místo toho, abys ji odtáhl, sis ji s pomocí druhé ruky zabodl do srdce. Nějaká poslední slova či činy? Ještě, než umřeš, můžeš mít nějakou památnou větu:)
Paulus: „Chcípni, ty, ty, ty… Šavlozubý tygře. Měla bys nosit rovnátka!!“
PJ: Tak, jsi mrtvý. Všude kolem tebe je tma, teď zbývá jen čekat.

Nahoru

Baldrick - Poslušný kroll

Octl ses v hospodě, kolem tebe čilý ruch, klasické hospody. Právě před tebe někdo postavil pivo. Okamžitě jsi ho do sebe kopl, abys zjistil, jestli to je pravda. Jo, chutná jako pořádné pivo. Rozhlédneš se pořádně kolem sebe a vidíš, jak kolem tebe sedí celá družinka a taky popíjí. Hned vedle tebe sedí Argus a háže do sebe další pivo a před ním je nějaká koroptev, které právě urval stehno a s chutí se do něj zakousl. Z druhé strany sedí Vlaštovka a popíjí také nějaké pivo. Právě před tebe postavil hostinský velké sele a tvůj žaludek ti říká, že je to správná porce. Jíš a piješ dlouho do noci a únava se dostavila dříve, než bys čekal. S bodrým pocitem plného žaludku jdeš do pokoje a zalehneš do pokoje, takový, jaký jsi. Rychle usneš jako zabitý. V tom tě tvé smysly varují a říkají, že je něco špatně a probudíš se. Ale už je pozdě. Ucítíš nůž na krku, uslyšíš hlas: „Krolly jsem vždy nenáviděla. Tak smrdí, jsou tak tupí a tak hrubí. Všichni by měli zemřít.“ Ten hlas znáš, ano, takový jemný, melodický, ano, je to pravda. Je to Vlaštovka! To v tobě probudilo ještě větší vztek a chceš ji okamžitě chytnout ruku a zlámat vejpůl. Ale Vlaštovka je rychlejší. Cítíš, jak se ti nůž zarývá do krku a přeřezává krčí tepny a průdušnici. Chceš něco udělat, ale nemůžeš mluvit, nemůžeš dýchat, jediné, čeho jsi schopen, je snažit se marně zastavit krvácení. Pomalu ztrácíš síly a poslední, co uslyšíš, je tichý Vlaštovčin hlas: „Chcípni zrůdo!“ A upadáš do bezvědomí.

PJ: Hoď si na odolnost.
Baldrick: 18
PJ: Probudil ses zpátky v místnosti, kde jste před chvílí usnuli. Jsi jediný hore.
Baldrick: Co plyn?
PJ: Není tam žádný.
Baldrick: A dveře? Pořád zavřené?
PJ: Ano, stejný výsledek, jako předtím. Ale všimneš si, že máš u sebe dýku.
Baldrick: Přijdu k těm dveřím, do té skuliny vrazím dýku. Objedu s ní po obvodu těch dveří. Narazím tam na něco?
PJ: No, nic moc nezjistíš. Ani žádná západka tam nebude. Jak tak prozkoumáváš dveře, uslyšíš v hlavě: „Zabij Vlaštovku.“
Baldrick: Přijdu k ní, prohlédnu si ji a váhám. (Nikdy jsem proti ní nic neměl!)
PJ: No, vypadá, jako by jen spala. Opět uslyšíš: „Na co čekáš?!“
Baldrick: Pokusím se přemoct, zkusím ji lépnout, abych ji probudil.
PJ: Spí.
Baldrick: Lištím ju eště raz, silněji.
PJ: Nic, spí dál. Spíš to vypadá, že bys jí tak mohl ublížit. Uslyšíš výrazněji: „Ji neprobudíš! Zabij ji a dostaneš se odsud.“
Baldrick: Budu hádat, jakmile ju zabiju, dveře se otevřou, jiná možnost není. Můžu zkoušet cokoli, nic nepomůže, tudíž jsem nucen k nejhoršímu.
PJ: „Přesně tak. Jakmile ji zabiješ, otevřou se dveře. Jinak zemřeš ty.“
Baldrick: Tak vrazím dýku do jejího levého ramene, tak aby neměla takové následky.
PJ: Uslyšíš za sebou výkřik: „Nehraj si se mnou! Zabij ji, mě nemůžeš oklamat! Ještě žije! Doraž ji!“ A stojí za tebou Samanta.
Baldrick: Nemá cenu tu dýku vrazit do Samanty, že ne?
PJ: „Mě nemůžeš zabít!“
Baldrick: Já to nechcu udělat.
PJ: „Zabij ji, nebo zemřeš!“
Baldrick: Dotaz: V jakém vztahu jsou Alco s Vlaštovkou? (Můžu očekávat pomstu?)
PJ: „Tak to ti neřeknu. Jsou spoludružiníci už dlouho, ale nic spolu nemají.“
Baldrick: Myslím, něco tuším. Vrážím Vlaštovce dýku do srdce.
PJ: Otevřely se dveře (za nima je úplná tma).
Baldrick: No, jdu do nich a snažím se něco vidět, slyšet, cítit.
PJ: Tma.

Nahoru

Alco - Patriot

Jsi zase zpátky na lodi mezi posádkou a vše probíhá jako normální den. Jdeš na snídani. Jsou vejce se slaninou a chlebem; jedno z těch lepších jídel, co tady bývá. Svá sousta zapiješ několika doušky pramenité vody a jdeš na palubu. Zde je čilý ranní ruch. Námořníci vytírají podlahu, vítr vám vane krásně do plachet a ty cítíš dobrý pocit, že už se konečně vracíte po dobře vykonané práci zpátky do civilizovaného světa. Přejdeš na příď, cítíš vítr ve vlasech a vytahuješ dýmku. Zapaluješ si poslední Paulusovu dávku, co ti ještě zbyla, a vychutnáváš si ten lahodný pocit a přemýšlíš, jak si už dnes večer koupíš celý soudek nového. Když v tom uslyšíš: „Ty zrůdo zelená! Za to zaplatíš!“ křičí na tebe Paulus. Sotva se otočíš, jen koutkem oka zahlédneš letící šíp mířící ti přesně do hrudi. Ztrácíš rovnováhu a padáš přes zábradlí z lodi. Cítíš, jak z tebe vyprchává všechen život a nevíš, co s tím můžeš udělat. Spadl jsi do vody a zahalil tě stín bezvědomí.

Alco: Tak jsu v bezvědomí, no:)
PJ: Hoď si na odolnost.
Alco: 9
PJ: Po chvíli procitneš opět v té místnosti, leží tam všichni ostatní a spí. Co děláš?
Alco: Porozhlídnu se po místnosti.
PJ: No, nic zajímavého, jen zjistíš, že máš u sebe dýku.
Alco: Dobrý. Na Samantu: „Proč?!“ :) Zkusím najít nějaké dveře, jestli tam jsou.
PJ: Jo, jsou. Ale nejdou otevřít. Co děláš?
Alco: Zkusím vzbudit Vlaštovku.
PJ: Nic.
Alco: (Chtěl jsem bodnout do Pauluse:)) Takže jediné zajímavé v té místnosti je naše banda a dveře, co nejdou otevřít, jo?
PJ: Přesně.
Alco:Tak si dáme Deli:)
PJ: Nemáš. Naráz uslyšíš: „Zabij Pauluse!“
Alco: „Proč?“
PJ: „Tys‘ neviděl, co ti udělá?“
Alco: „Jestli mi to udělal, tak jsem buď umřel, nebo ho už zabil.“
PJ: „Ale to se stane, ne stalo!“
Alco: „Možná, že ano, možná, že ne.“
PJ: „ZAB HO!“
Alco: „Ne!!“
PJ: Objeví se za tebou Samanta a začne na tebe křičet: „Zab ho! A dostaneš se odsud! Zab ho!“
Alco: „Ne! Ne!!! Zab ty mě!“
PJ: „Tak tedy zemřeš!“ hoď si na vůli.
Alco: 17.
PJ: Proti tvé vůli se zvedá tvá ruka s dýkou. Bojuješ s tím, ale nejde to. Už ji cítíš na hrudi. „Pros o milost, červe!“
Alco: „Nikdy!“ Pokouším se bránit.
PJ: Chytneš tu ruku druhou rukou a snažíš se ji zastavit, když v tom se i druhá ruka připojí k první a dokonale ses probodl! Umíráš.
Alco: Zakříčím: „Svobodáááá!!!“ (alias Mel Gibson ve Statečném srdci) … Tak? Jaké to je v nebi či pekle? … Tma? … :( … Žádný tunel, žádné světlo?
PJ: Příště.
Alco: Proč příště???!!!:( … Takže si mám nachystat Ormalin? :)
PJ: Ne.
Alco: Kdybych to udělal jinak, tak bych dal jinej konec?:)
PJ: Ne, prošel bys dveřmi opět do tmy, než by dohráli všichni.

Nahoru

Macil - Pohodář

Octl ses zpátky v chrámu u ledových elfů. Ležíš v posteli, svítá. S překvapením se rozhlédneš, co se stalo a zjistíš, že vedle tebe leží Vlaštovka. Spí, krásná. Pohladíš ji po vlasech. Ona se probudí, usměje se na tebe. Dřív, než stačíš cokoli říct, začne tě líbat. Nebráníš se a moc dlouho to netrvá a jste v plné jízdě. Je to dokonalé, až moc. Už ti začíná docházet, že tu něco nehraje, když v tom ucítíš, jak se ti do zad zarývá dýka. Jde přesně, zasáhla ti srdce. Vlaštovka tě odstrčí a její výraz je úplně jiný, je takový škodolibě šťastný. Poslední předtím, než upadneš do temnoty, je její jemný hlásek: „Zemřeš , ty černá zrůdo. Všichni jste stejní! Všichni musíte umříííít!!!!“ A jenom šílený smích.

PJ: Hoď si na odolnost.
Macil: 9
PJ: Máš štěstí… Hrozně ti třeští hlava, otevíráš oči a probouzíš se zase v té místnosti, všichni spí…
Macil: Že bych je všechny okradl?:) … Oni vlastně nic nemají.
PJ: Když už jsi u toho, máš u sebe dýku.
Macil: Dojdu za Vlaštovkou a vyzkouším, jak by jí slušela dýka u krku… Ale zatím ji jen vyzkouším.
PJ: No… Sluší… Pak uslyšíš v hlavě slaboučký hlásek: „Zabij ji…“
Macil: Vzhledem k tomu, že se mi sny skoro nezdají, tak v ně nemám velkou důvěru. A i přestože jsem temný elf, se mi zdá, že ji ona dýka až moc sluší. Tak ji oddělám kousek vedle a dám jí malou fackou, abych ji probudil.
PJ: Jenom slabě zasténala… „Zabij ji.“
Macil: Jenom se usměju a řeknu: „Poslouchám jen sám sebe a taky toho, kdo mi zaplatí…“ Potom dojdu ke krollovi a vzbudím ho, aby mi ji pomohl nějak odtáhnout, ať nepřekáží při vyrážení dveří.
PJ: S krollem taky nehneš, hlas je hlasitější: „Zabij tu mrchu!“
Macil: Ten hlas už mě začíná dost štvát. Vezmu nůž a zkusím s ním otevřít dveře (popřípadě bez něj) a možná ho v nich i zalomím, pokud to bude možné.
PJ: Dýka drží, ale dveře se nehnou. Pak uslyšíš ten hlas za sebou, otočíš se a tam Samanta: „Zabij ji. Copak jsi neviděl, co ti udělá?“ (spíš přátelsky a starostlivě)
Macil: „Myslíš, že mi to udělá, pokud tady dnes zemřu?“
PJ: „Buď ty, nebo ona…“
Macil: „Na nohou tu stojí jen dva lidé, pokud dobře vidím.“
PJ: „Zabij ji, pokud chceš přežít.“
Macil: „Byl bych rád, kdybyste ke mně byla upřímná, slečno. Před chvílí jsem ji měl zabít, aby ona nezabila mě. A teď mi vyhrožujete? No fuj!“
PJ: „Ona tě zabije. Copak nevidíš, že jí nemůžete věřit?!“
Macil: „Rozhodně jí budu věřit víc, než vám, drahá slečno. Nicméně bych řekl, že jste dost inteligentní na to, abyste pochopila, že buď necháte, ať si o svém životě rozhoduji sám, nebo o něm rozhodnete vy osobně.“
PJ: „Ty myslíš, že jí můžeš věřit?! Vždyť vám celou dobu lhala. Já ti dávám jen možnost o tvém životě rozhodnout právě teď.“
Macil: „To mi jako dovolíte? Vážně si to nechcete rozmyslet, slečno?“
PJ: „Udělej to! Vy jste jí tu slepotu vážně sežrali?“
Macil: „Sežrali, nesežrali, šlo jí to tak moc dobře. Párkrát mi opravdu pomohla, ale co vy? Co vás vede k tomu nám radit? Zatím nikdo na naší cestě nemohl, tak co najednou ta starost?“
PJ: „Nejsem vázána žádnými pravidly… Zab tu děvku, nebo nepřežiješ!“
Macil: „Ehm… Možná se ptám hloupě, ale… kterou myslíte?“:)
PJ: „Tu elfí couru?“ (už docela křičí) „Snad si nemyslíš, že s tebou spala pro potěšení!“
Macil: „Ona se mnou spala??? No, víte, já spal s kdejakou elfkou, ale s ní fakt ne… Teda, pokud si dobře pamatuji.“
PJ: „To nebyl sen, to byla tvoje budoucnost! Zab ji!!!“
Macil: „Můžu mít dotaz?“
PJ: „Co sakra?!“
Macil: „Nevyměnila byste mi tu dýku za osikový kůl?“
PJ: „NE!!!“ Dost nepříčetně zařve. (Parádní špičáky:)) Hoď si na vůli.
Macil: 12
PJ: Chytneš křeč do celého těla, až padneš na zem. Chvíli tě to mučí a pak to přestane. „Budeš až ten poslední, s kým se vyspí. Hnusíš se jí a pokaždé, když s tebou mluví, chce se jí zvracet. Vyspí se s tebou jen, aby tě mohla zabít!“
Macil: Pomalu se zvednu. Moje oči chytnou červenou barvu. „Hele dámo!“ teď poprvé jsem trochu zvýšil hlas. „Jestli vám tak jde o můj život, tak co znamenalo tohle??? A vůbec, zabijte si ji sama. Ale být váma, dával bych si pozor, když ke mně budete otočená zády.“
PJ: „Tak co?“ Otočí se zády. „Klidně si s ní nejdřív užij, jestli chceš, dívat se nebudu.“
Macil: „Ha ha ha ha!!!“ Oči už mám zase bledě modré. „Myslel jsem, že jste inteligentnější… Ale tím víc mě začínáš nudit. Takže co? Rozmáčkneš mě jako červa? Zadupeš mě do země? Nebo co takhle mentální souboj? No? Vždyť byste mohla sama vést mou ruku.“
PJ: „To není špatný nápad.“ Docela chladně. Hoď si na vůli.
Macil: „Ale jste si vědoma, že to bude vaše osobní prohra…“ 13
PJ: Opravdu se ti zvedne ruka s dýkou a přiloží hrotem na hruď. „Jak jsem řekla, buď ty, nebo ona, červe.“
Macil: „Dobrá! Vyhrálas!“ Oddělám ruku od svého hrudníku, v tom mi zčervenají oči. Hodím na Samantu očko, ruku k hrudi opět přiblížím, teď však rychleji a nezastavím, když narazí…
PJ: „Hlupáku… A při tom to mohlo být tak jednoduché…“ Rozplynula se. Dýka se rozžhavila, je to nesnesitelná bolest… A pak jen tma.

Nahoru

Vlaštovka - Hospodská výchova

Ocitla ses v nějakém temném prostoře. Nic kolem sebe nevidíš. Zaostříš smysly a po chvíli zjistíš, že jsi v malé místnůstce asi tak 3x3 metry a nad tebou odkapává ze stropu voda. Po ohmatání zdí usoudíš, že jediný východ z této cely musí být ve stropě. Neuplynula ani minuta a ve stropě se objevilo protivné světlo. V otvoru se objevila hlava. Má temně fialovou pleť, špičaté uši a stříbrné vlasy. „Á, elfka se nám probudila. Půjdeš se mnó.“ Bylo jediné, co řekl a spustil ti lano. Ač se ti moc nechtělo, tak jsi vylezla navrch a v okamžiku jsi ucítila nůž na krku. Ocitla ses v osvětlené místnosti, odkud vedlo několik chodeb a dveří. Elf tě vedl k těm nejbližším. Když v tom jsi uslyšela výkřik plný agónie odněkud z té chodby. Trhla jsi sebou. Elf ti jen přitlačil nůž a vedl tě dál. Procházeli jste dlouho podzemím a výjimečně jste i potkali nějakého jiného temného elfa. Všude hořely pochodně. Došli jste do velké místnosti. Uprostřed byl velký kruhový oltář a kolem něho stálo 12 zahalených postav. Tvé nejhorší noční můry se vyplnily a ty jsi začala škemrat o holý život. Ale elfové tě ignorují a přistoupili k tobě čtyři a ztrhali z tebe všechno oblečení. Vzali tě za nohy a za ruce a přenesli na oltář. Pořád škemráš o život, dokonce ses i rozbrečela, ale elfům je to jedno. Jeden z kruhu vystoupil a zaleskl se mu v ruce zlatý nůž. Zbylí elfové začali odříkávat něco, čemu jsi nerozuměla. Elf přistoupil a napřáhl obě ruce s nožem nad tebe, když v tu chvíli jsi mu uviděla do obličeje. Byl to Macil! Tvé zděšení neznalo mezí a vtom jsi ucítila, jak se ti nůž zarývá do hrudi a proniká srdcem. Okolní svět se vzdaluje a ty vidíš už jen tmu.

PJ: Hoď si na odol.
Vlaštovka: 7.
PJ: Procitla jsi v místnosti, kde jsi posledně usnula. Všichni kromě tebe spí. Co děláš?
Vlaštovka: Žijou? Mají něco u sebe? Mám chuť na krev?:)
PJ: Jo, žijou, nemají nic, krev ani ne. Jen zjistíš, že máš dýku.
Vlaštovka: Jsou tam nějaké dveře?
PJ: Jo, jsou ty, co tam byly furt.
Vlaštovka: Mám nějaké zranění?
PJ: To, co jsi měla předtím, nic víc.
Vlaštovka: Jdu ke dveřím a poslouchám.
PJ: Uslyšíš: „Zabij Macila!“
Vlaštovka: Jako na mě?
PJ: „Zabij ho!“
Vlaštovka: Je tam klíčová dírka?
PJ: Je tam. Hoď si na otevírání zámku, teda, jestli to chceš zkusit.
Vlaštovka: Já se chtěla podívat skrz, odemykání nemám.
PJ: Skrz je tma. „Zab ho.“
Vlaštovka: S mistrovským bonusem na zdokonalené smysly vidím vždycky jako za svitu svíčky. Odpověď na ten hlas: „Sklapni…“
PJ: „Zab ho!“ Ulsyšíš za sebou křik a když se ohlédneš, tak tam stojí Samanta. A v té dírce opravdu nic nevidíš.
Vlaštovka: „Jdi do háje…“ (chystám se hodit dýku)
PJ: „Mě nemůžeš zabít! Zab ho!“
Vlaštovka: Jdu k ostatním (kolem) s kloboukem v ruce.
PJ: OK. Co dál?
Vlaštovka: Sednu si na Baldricka tak, abych měla Macila i ji pod dohledem.
PJ: „Na co čekáš? Zab ho! A dostaneš se odsud!“
Vlaštovka: „Zabij si ho sama, ó, ty veliká a mocná Samanto.“ Zcela pohrdavě:)
PJ: „Zab ho, nebo zabiju já tebe!“
Vlaštovka: „Tak proč jsi to ještě neudělala?“
PJ: „Zemřeš!“ Hoď si na vůli.
Vlaštovka: 5.
PJ: Tak se ti zvedá tvá ruka s dýkou a přesouvá se ti na hruď. „Pros o život!“
Vlaštovka: Můžu ji po ní hodit?
PJ: Nedokážeš ovládat ani jednu ruku.
Vlaštovka: Použiju Řeč těla, jestli to myslí vážně. 28, ať si hodí 2k6+ + vůle.
PJ: Jo, myslí.
Vlaštovka: Tak na ni zahraju strašně divadlo, a jak to povolí, tak po ní hodím klobouk a pak dýku. Divadlo 35 proti int + 2k6+.
PJ: „Mě neoklameš! Přede mnou nic neskryješ! Zab Macila, nebo zemřeš!“ Nic nepovolilo a trochu se ti začíná zarývat do kůže.
Vlaštovka: Neškodný vzhled. Hodila jsem 15, ať si hodí na nebezpečnost.
PJ: Hodila víc, ale nepomůže ti to. Už ti teče krev.
Vlaštovka: Tak jestli už mi teče krev, tak s tím nic nenadělám. Se slzou na krajíčku, ale jinak docela naštvaně: „Doufám, že ti ostatní rozbijou hubu, mrcho!“
PJ: „Zhebni!“ A dýka se ti zabodla do srdce. Umíráš… Tma…

Nahoru

Argus - Bojovník

Procitl jsi uprostřed armády. Jsi ve staré dobré armádě, po boku stojí tvůj starý dobrý přítel Gerdrik, kterého znáš už z výcvikového tábora. Nevěřícně se rozhlížíš, kde přesně to jsi. Je to nějaká planina, vcelku povědomá, asi to bude kousek od domova. V tom uslyšíš rohy a vaše formace se dá do pohybu. Teprve teď si všimneš, že před vámi je velká skřetí armáda. Zrychlujete do klusu a i ze skřetích pozic zazní rohy a proti vám se rozběhne několikanásobná přesila. První řady na sebe rychle narazí a začne zuřivá bitva. Mlátíš jednoho skřeta za druhým a vypadá to, že máte navrch. Když tu v té vřavě uslyšíš výkřik o pomoc někoho, koho znáš. Ano, je to Gerdrik a ty se k němu rychle otočíš, že mu pomůžeš. Ale strneš úžasem. Před tebou stojí kroll a stíná Gerdrikovi hlavu. Už už se napřahuješ, že pomstíš přítelovu smrt, ale kroll je rychlejší, uskočil před tvým výpadem. Když v tom jsi uviděl jeho tvář. Je to Baldrick! To tě tak vyvedlo z míry, že se ti okamžitě pokusil useknout hlavu. Sice jsi téměř uhnul, ale špička jeho meče ti proťala krční tepny a ty jsi se zhroutil v potocích krve na zem a snažíš se marně zachytit unikající život mezi prsty. Po chvíli dorazí temnota a bezvědomí…

Jelikož Argus byl poslední, komu zbývala tato část odehrát, kvůli urychlení si s PJem nepsali na papírek, ale odehráli to přímo, takže nemáme přesný záznam toho, co se dělo. Pokusím se to ale shrnout v několika větách.

Jakmile se Argus probudil a zjistil, že má u sebe dýku, pokusil se nejprve neúspěšně probrat ostatní a poté kopnul do Baldricka, aby z něj dostal, co to mělo znamenat. Ale když ten kopanec s krollem ani nehnul, došlu mu, že muselo jít o sen, a zhluboka si oddechnul. A hned na to se mu v hlavě začal ozývat známý hlásek opakující pouze „Zabij Baldricka! Zabij Baldrcika! …“ a vzápětí i Samanta. Argus však nechtěl spoludružiníka zabít a ptal se, co kdyby to dokázal odvrátit. Ale čarodějnice pořád trvala na svém a jenom přitvrdila: „Zabij ho, nebo zemřeš!“ To už však našemu válečníkovi došla trpělivost a chtěl Samantu dýkou zabít, před první ránou se však rozplynula, a když na ni chtěl zaútočit podruhé, zadržela mu ruku kouzlem. Jako obvykle ji pak nasměrovala k jeho srdci s průpovídkou „Pros milost, červe!“ Argus ale tak klesnout nechtěl, a tak mu vrazila dýku do hrudi. Těsně předtím, než ho pohltila temnota, z posledních sil zvolal: „Proklínám tě!“

Nahoru


84148