Kroniky

Lovci Veverek - Silvestry - Úsvitcony - Tangroby - Ostatní

Lovci Veverek

I - Bílý hrad - II - „Koule a bílý drak“ - III - Morinex - IV - Danghan - V - Prokletí - VI - Cornatol - VII - Cesta lesem - VIII - Dé Danannové - Porada na Artaedu - IX - Alendil - X - Past - XI - Aerillaron - XII - Intralbrua - XIII - Ať žije král - XIV - Staří známí, nové problémy - XV - Hledání Tary

IX. Dobrodružství - Alendil

Askerim, hlavní město Alendilu zoom
Askerim, hlavní město Alendilu
x - zavřít

PJ: Andúne
Úroveň: 6.
Od do: 2. Leten 1998 T. V. - 7. Ziměn 1999 T. V.
Mapy: Askerim, hlavní město Alendilu
Odkaz na perličky z dobrodružství

Z důvodů dnes již zapomenutých se Lovci Veverek podruhé vydali za moře na kontinent zvaný Alendil. Bylo to v době, kdy se k nim připojila čarodějka Samanta, toužící poznat daleké kraje, a kdy Andúne, ač je Alendil jeho domovinou, prodléval s princeznou Lauriel na hraničářském hradě Artaedu.

Jelikož se o jejich plavbě tam nedochovaly žádné zprávy, soudíme, že byla bez velkých událostí, snad bychom řekli i nudná, pokud by šlo o jinou družinu. Po čtrnácti dnech se Lovci Veverek vylodili v přístavu na pobřeží Alendilu a přes několik menších dobrodružství se dopracovali až do jeho hlavního města Askerimu. Zřejmě právě tam se k nim připojila elfí bojovnice Melian a věhlasná krollka Mirathea se zpila tolik, že se nechala naverbovat do místní armády a ztratila se. Jak bylo jejich zvykem, hledali hrdinové nějakou práci, a tak je místní stráž požádala, aby vyčistili místní podzemí od nemrtvých. Pro Lovce Veverek to samozřejmě nebyl žádný problém, naopak se to ukázalo jako dobrá příležitost k utužení vztahů s novými členy družiny. Může se zdát nepravděpodobné, že po tak obyčejném úkolu by je kontaktoval císařův kancléř s nabídkou práce, ale zdá se, že právě tak to bylo. Tehdy se Lovci Veverek prvně dozvěděli více o politické situaci v zemi. Císařství Alendil mělo dva nepřátele; říši nemrtvých zvanou Nekrox východním směrem a barbarské království Garval na severu, které se chystalo Alendil napadnout. A úkolem družiny měl být průzkum v zemi barbarů ohledně jejich plánu útoku, velikosti armád a tak dále.

Podle instrukcí kancléře putovali Lovci Veverek několik dní na sever, nenápadně mimo cesty, vybaveni ocelovou barbarskou měnou, putujíce jako skupina lovců, ovšem pohotově s rukou na meči, kdyby byli odhaleni. Jejich kroky je nakonec dovedly až k hradu samotného krále Garvalu. Využili tam půvabu čarodějky Samanty, o níž všem namluvili, že je šlechtického stavu a oni že jsou její družina. Jejich lest se zdařila a do hradu se dostali, o čemž svědčí i obraz Samanty a krále barbarů, který namaloval Thingol a dodnes na onom hradě visí. Zatímco Thingol tvořil ono umělecké dílo a Samanta stála modelem, ostatní se nenápadně proplížili hradem a zjistili, kde se nachází tajné sídlo velitelství barbarské armády.

Hned dalšího dne oficiálně ukončili hrdinové svou audienci a vydali se na onu zříceninu. Tamní posádka nebyla velice početná, takže pro družinu nebyl problém se s ní vypořádat. Utkali se nakonec i s vrchním generálem barbarů, jehož samozřejmě porazili. S kopiemi strategických map a listin se vydali na zpáteční cestu, ale pro jistotu ještě pomocí Samantiny magie zasypali tunel, který ke zřícenině vedl, sutí a kamením.

O několik dní později stanuli v trůnním sále v Askerimu, kde císař Alendilu užasl nad jejich schopnostmi, když mu předali plány nepřátelského útoku a Thingol mu k nohám triumfálně vrhnul odťatou hlavu nejvyššího Garvalského generála. Přestože byli pro své zásluhy Lovci Veverek odměněni zlatem a pasováni do zemanského stavu, zastesklo se jim po domově a i s Melian, kterou už přijali za vlastní se vydali přes moře na cestu domů.

Ztráty a nálezy: K družině se připojila barbarka čarodějka Samanta a později i elfka bojovnice Melian. Mirathea se ale v alkoholovém opojení nechala naverbovat do místní armády a od té doby ji družina neviděla.

Nahoru


84148