Kroniky

Lovci Veverek - Silvestry - Úsvitcony - Tangroby - Ostatní

Silvestry

2002 - Prokletý Gošum - 2003 - Carambal - 2004 - Brentrilad - 2005 - Blaidd a Unesená sestra - 2006 - Z pohádky do pohádky - 2007 - 16:58 - 2008 - O Slunovratu - 2009 - Zápisky o válce Adwerské - 2010 - Patnáct jich sednulo na rakev - 2011 - Stahují se mračna - 2012 - Vraždy v Podhvozdné
2013 - Hvězda nad Waelhamem - 2014 - Comedia dell'arte - 2015 - Nová naděje - 2016 - Svitky Bruce Partingtona - 2017 - Soumrak bohů -NOVÉ

Silvestr 2016 - Svitky Bruce Partingtona

Úvod - Zápis z dobrodružství - Rytířský dekret - Pozvánka - Přílohy

Perličky z dobrodružství
Galerie fotografií

Úvod

Pamatujíce na situaci z loňska, tento ročník už jsme plánovali jako menší jen pro jednu družinu. Proto jsme nechali bečku odpočívat v pokoji (tedy ve skladu) a opět jsme ve dvou PJích vedli jen jednu družinu; tradici s gulášem i novou krví jsme však poctivě dodrželi. Aby se letošní dobrodružsví trochu lišilo od předchozích, rozhodli jsme se do něj vložit zvrat, který by hráči nečekali. A tak, po několikahodinovém přesvědčování, že letošní příběh je o válce špionů a nahánění ukradených svitků, stanula družina proti drakovi, jehož měla zahubit. Hráči to však vzali sportovně a odpověděli způsobem, který zase nečekali PJové - odpálili draka sylfou, která spolkla alchymistickou truhličku. Už se těšíme, co si na nás hráči připraví příště.

Složení družiny

PJ Tgingol a PJ Edhel
Brenda - lidská lupička (Agi),
Lida - trpasličí bojovnice (taky Bára)
Sirka Kovbojská - hobití theurgyně (Kamila, Aglaja),
Mortis Mord - barbar šermíř (Daivd, Inurian),
Nicolas Trade - člověk čaroděj (Ještěrka, Seditta...),
Somne - člověk sicco (Zerafel)
Nahoru

Zápis z dobrodružství

Každý hráč dostal za úkol sepsat část dle svého výběru z pohledu vlastní postavy.

Sirka
Deník Sirky Kovbojské - 1. Deštěna 2002

Drahý deníčku, dlouho jsem tě zanedbávala, avšak události dnešního dopoledne stojí za zápis! V sokolím domě přebývám už několik dní a je to tu celkem pohodlné. Mám vlastní pokoj o velikosti menší síně, takže jsem si docela polepšila od zaprášené komůrky pod schody u mistra Hadrona. Teprve dnes se však komusi podařilo najít klíč k trezoru ve sklepě. Tuším, že to byla Brenda, ta všude strká ten svůj špičatý nos, ale jistá si zcela nejsem.

Zavětřila jsem příležitost a nacupitala tam v přední linii. Co kdyby sejf ukrýval něco lesklého! Zámek cvaknul, dvířka trezoru na tři prsty tlustá se se zaduněním otevřela. První, co upoutalo mou pozornost, byl jakýsi kovový předmět s rudě blikajícím krystalem, to je něco pro mě! Hmátla jsem po něm a pak…! Pak se nám vyjevila vize. Moc moudrá jsem z ní popravdě řečeno nebyla a co hůř, krystal přestal blikat. Tak či tak, sbalila jsem ho rychle pod plášť pro další důkladné prozkoumání. Ostatní se jali rozdělovat mezi sebe předměty. Většina se docela upejpala, teda až na Brendu s jejím neustálým: „Chce někdo tu tužku na oči?“ a „Já bych si vzala tu tužku!“. Dostala tedy tužku. Somnae v ruce potěžkával vrhací dýky, trpaslice se natáhla po opeřeném plášti a Nick si v náručí ňuchňal plyšového medvídka. Usoudila jsem, že žádná z věcí není dostatečně lesklá, bylo na čase se vypařit.

„Kde je ta kovová věc?“ Zastavuje mě ve dveřích Somnae. „Sirkooo?“

Strnu.

„Musím na záchod!“ Hlásím a cupkám ven.

Mířím si to ke kadibudkám, které se mi jeví jako dostatečně bezpečné útočiště. Zabouchnu se v první z nich. Ani to tam moc nepáchne. Asi nějaká magie.

Na zahradě uslyším kroky. Myslím, že na evolučně pokročilé stádium hobita jsem docela vysoká, avšak k srdíčkovému otvoru z podlahy budky stejně nedosáhnu. Škrábu se tedy na mísu (jestli se to tak dá nazvat) a hledím ven. Stojí tam Somnae. Jedna z jeho dýk se zadrnčením přistává palec od mé růžové tvářičky.

„Co děláš?“ Vyjeknu úlekem.

„Otevři a dej sem tu kovovou věc!“ Křičí zvenku Somnae. Další z jeho dýk končí ve spáře boudy nedaleko mého oblého bříška. Beru rozum do hrsti. Kadibouda dlouho nevydrží.

Cheche. Zašklebím se v duchu. Hodím ti dýku do kakanců!

Rychle odsunu západku a vybíhám ven. Můj plán je však zmařen. Svou buclatou hobití ručkou nedokážu včas dýku vypáčit z objetí oprýskaných kadibudkových prken. Somnae mě dostihne, odcizuje mi předmět a vzápětí mi ho blahosklonně přenechává k úschově.

Nafukuju se jako balon, až hrozí, že se vznesu a odletím k nejvyšším věžím Waelhamu, dokud mě nepraskne hlídka za provozování zakázaných kouzelných předmětů.

Tohle si vypije! Pěním v duchu. Zamířím zpět do hodovní síně. Kovový předmět napučeně odkládám doprostřed jídelního stolu, jako že mi na něm vůbec nesejde, a v duchu už spřádám nový plán.

Z nutných obchůzek ve městě se vracím jako první a natírám Somnaeho židli opravdu hodně silným alchymistickým lepidlem značky Mecho-prén. Pak už se zase jen tvářím jako neviňátko a s úsměvem a klácením nožek vyčkávám na čas večeře.

Lida

Stopy a vyšetřování zavedly naše kroky až do márnice, kde už na nás krom nebožtíka, čekala i slečna Poly, jež měla vést pitvu. Netrvalo to dlouho a většina naší družiny musela opustit místnost, jelikož se jejich jemnocit nesnoubil s řezničinou, jež začala pod Polyinýma zkušenýma rukama probíhat i s profesionálním výkladem. Přece jen sledovat, jak někdo porcuje člověka jako dobrý hovězí, asi není úplně pro každýho. Asi tomu nepomáhal ani všudypřítomný puch mrtvol.V tuto chvíli se začaly projevovat hned dvě věci: Mordova slabost pro ženy, jež to opravdu s lidským tělem umí (sic trochu zvráceně, ale kdo jsem, abych soudila, že ano…) a Polyin bezpohlavní nezájem o cokoli živé. Což, uznejte, prostě nejde úplně dohromady. Mordovy prvotní pokusy byly jako z příručky: „Co děláš po práci?“ nebo „Jak ráda trávíš čas?“ Míra patosu byla na jednu stranu nesmírně smutná, na druhou jsem se ale nemohla situací nebavit. Frigidní Poly – zabořená rukama uvnitř nebožáka – s nechápavým výrazem odpovídala na Mordovy pokusy věcně, pro něj, pravda, poněkud neuspokojivě. Jediná pozitivní emoce se jí v očích začala zračit v momentě, kdy chudáka na stole kompletně vyvrhla. Celá tahle vztahová epizoda pak vyvrcholila Mordovým finálním, zuboženým prohlášením: „myslíš, že když jí dovezu mrtvolu, tak už mě bude chtít?“, načež už šlo veškeré dekorum stranou. Přece jen nepatřím mezi nejtrpělivější povahy a tahle sebevražda Mordovy hrdosti byla už prostě moc, a tak jsem si s pokřiveným úsměvem nemohla odpustit: „opravdu mě překvapuje, že ještě nemáš ženskou…“ Návštěva márnice pro nás nakonec byla uspokojující, neboť jsme dostali stopu v podobě břečťanového listu.
No… téměř pro všechny byla tato návštěva uspokojující.

Mord I

A teď Vám řeknu zas něco já. Jak jsme šli, narazili jsme na nějaký hlouček lidí. Někdo se rozhodl zorganizovat na ulici zápas v páce. Pěkná podívaná, ale účastníci nic moc. Tak jsem se rozhodl, že trochu zvednu úroveň soutěže a přihlásil jsem se. Celou dobu tam pobíhal takový malý kluk. Ještě děcko, ale bylo ho všude plno. Tvářil se, jako by mu to tam všechno patřilo, včetně asi jediného soupeře, který stál za zmínku. Říkal jsem si, že je to asi jeden ze skrytých organizátorů. Když toho svého svalovce přihlásil, říkal jsem si, že se třeba i trochu zapotím, ale Brenda měla jiný plán, nevím, co to za mými zády udělala, jestli se tam celá svlíkla nebo co, ale ten chlap zůstal po odstartování jen čumět s otevřenou hubou, div, že neslintal. No... zaplatil za to. Ruku jsem mu položil na dřevo dřív, než stihl mrknout. Když se svalovec probral, ten jeho kluk ho pěkně seřval a pak došel k závěru, že by měl asi začít pořvávat i na mě. Být sebevědomý a kurážný je jedna věc, to u mladého dokážu respektovat, ale tohle už byla drzost.Tak jsem se rozhodl, že malá výchovná facka mu neuškodí. Jen jsem byl ještě z páky rozpumpovaný, tak jsem asi přitlačil trochu víc, než jsem musel. Bylo hezké vidět, že ho to ani tak úplně nezkrotilo, protože začal vyhrožovat, že mi to prý ještě spočítá. Myslím, že trocha ohně v mladých je zdravá.

No... tohle celé by byla docela nuda vyprávět, ale o pár dnů později to dostalo pointu, která vážně stála za to! Ale k tomu se dostanu, až dokončí své vyprávění i ostatní.

Nick

Na základě indicie z pitevny, totižto listu z břečťanu nebo tak něčeho, jsme se vydali do spletitých waelhamských ulic hledat místo, kde byl ten týpek zabit. Abychom zvýšili naše šance, tak jsme se rozdělili, ovšem s tím, že se za půl hodinky zase sejdeme. Já jsem během té doby nic nenašel a také Brenda a Sirka došly na domluvené místo srazu s nepořízenou. Čekali jsme ještě dobrých dvacet minut (při kterých jsem si mohl prohlížet Brendiny úžasné oči), než dorazili Somne s Lidou se zprávou, že místo činu našli. Byla to jakási hospoda s pěkně nepříjemným hostinským, který prý o zločinu zcela jistě věděl, ale snažil se ho ututlat. Rozhodli jsme se tedy, že na něj udeříme všichni.

Se Sirkou jsme se ujali vyjednávání a ostatní se mezitím usadili ke stolu, postavili ke dveřím, nebo ani nevím co... Jakmile jsme však zmínili, o co nám vlastně jde, začali se ostatní hosté zvedat – a to i se svými zbraněmi – aby nás odklidili z cesty. Vypadali fakt děsivě! Mortris ke mně přiskočil, abych kouzlem urychlil jeho akce, a pak už ani pořádně nevím, co se dělo. Bylo slyšet řinčení zbraní, Sirka vedle mě vykouzlila salamandra, který pak útočil na jednoho rváče. Tomu jsem pro jistotu nechal zmizet zbraň, ale i tak se na mě vrhnul! Co jsem měl tedy dělat, no? Prostě jsem před ním uskočil do bezpečí před hospodu! Ve dveřích se však najednou objevil ten nejsilnější z celé bandy a kdyby mu Somne (Nebo to byl Mortris? To je jedno...) nezasadil poslední ránu, bylo by už určitě po mně. Co vám budu vykládat! Byla to prostě hrůza, jakou nezažijete ani na zkoušce z časoprostorové magie!

Poté už následovalo jenom brutální vyslýchání, při kterém jsme se konečně dozvěděli, kdo námi hledané pergameny momentálně vlastní.

Kapitola o lidské hygieně: Návštěva dračí jeskyně
(sepsal po paměti Somne Orolind)

Nevím, kolik bylo hodin, ani nevím, kde jsme to pořádně byli. Možná si říkáte, že nejsem vhodným kandidátem pro psaní pamětí, když ta má je takto děravá. Ale dobře, zkusím to znovu: bylo slunné podzimní ráno a písčité pláže atolu obývaného podivnými ještěřími primitivy zely prázdnotou. Možná bylo dávno po sezóně, možná to bylo tím, že tento ostrov rozhodně není žádnou vyhledávanou turistickou destinací, naopak ho často využívají pašeráci jakožto poštovní schránku (poznámka: zaznamenáno do mapy pro osobní, rozhodně počestné účely). Jednomu takovému pašerákovi elfí podrasy jsme byli toho rána na stopě.

Stojíme ve skalách daleko od ještěrácké vsi, kde kotví naše loď. Za zády, za kamenitou plání plnou puklin a kráterů, šumí les. Před sebou vstup do tmy jeskyně, odkud hřmí hluboký hlas, až se země třese. Je to drak, o tom není pochyb. Ten, jehož jsme stopovali, zdá se, právě s drakem hovoří – dohadují se o podmínkách předání Knihy, kterou chceme a kterou ten plazí šmejd (poznámka: drak, ne elf) nesmí za žádnou cenu získat. Ovšem když se na to podíváme z té druhá stránky: kde je drak, tam je poklad. Tehdy jsem zadoufal, že pohádková představa draka sedícího na kopci zlata bude konečně pravdivá. Větřím jako pes na hodokvasu, zda neucítím mastný kovový pach miliónu zlatých mincí koupajících se v dračím potu. Necítím nic, ale kdyby se mi tehdy někdo podíval do očí, uviděl by dva rotující zlaťáky zavrtávající se hluboko do mozku.

Rychle navrhuji plán, jehož za každou cenu musím být součástí. Dračí poklad je svatý grál ve světě zlodějů; byl bych hlupák, kdybych si tuto příležitost nechal utéct. Takto budu moct ukázat onen prst mezi ukazovákem a prsteníkem přímo do ksichtu i takové Stříbrné lišce. Kouzelný Nick (poznámka: Nick byl kouzelník; šarmantní byl ale taky) dostal za úkol použít sílu své magie k zneviditelnění nás obou, abychom snadno pronikly do jeskyně, ukradli knihu a dříve, než si drak i elfí pašerák uvědomí, co se stalo, se opět magicky přemístili (poznámka: správný termín je teleportovali) k vstupu do jeskyně, kde budou čekat ostatní.

Byl to téměř dokonalý plán. Jak se však dočtete dále, měl dva zásadní nedostatky.

Ruku v ruce kráčíme do temnoty. Šero jeskyně nás polyká poměrně bez nesnází – a mně nezbývá než doufat, že se stejně nebude dařit i drakovi. Věřím však plně v Nickovu magii a ve své zlodějské štěstíčko. Kdybych byl neviditelný prvně v životě, asi bych měl problém vůbec jít. Ono to není žádná legrace dělat krok neviditelnou nohou, přidržovat se stěn neviditelnou rukou a ještě k tomu tahat za sebou neviditelného kouzelníka. V duchu jsem poděkoval několikrát za těch pár zkušeností z pohybu v absolutní tmě, jemuž se jako zloděj rozhodně nevyhýbám.

První odbočka slouží jako trénink koordinace, druhá jako test nervů a za třetí nám padá čelist. Tedy ta moje určitě, Nickovi do ksichtu nevidím – kdybych viděl, byl by to průser. V jeskyni byl drak, byl tam i elf jakožto malá postavička osvětlená stropním otvorem, ALE ŽÁDNÝ POKLAD! Drak prostě jen tak seděl na zemi – doufám, že mu nastydla prdel. Rozhodně si ale myslím, že nedostatek zlata byl příčinou jeho blbé nálady (poznámka: u mě to tak často bývá). Pustil jsem Nickovi ruku a začal se plížit, jak nejlíp umím – hezky při kraji jeskyně ve stínech – do zad nic netušícího pašeráka. Ten měl přes rameno brašnu, jejíž obsah si očividně střežil. Jeden krok, dva kroky. Přemýšlím, zda elfa zapíchnout, nebo jen uříznout popruh. Obojí způsobí, že se zviditelním – signál pro Nicka, aby použil další magii k tomu dostat nás odsud pryč. Jak jednoduché, a přece složité.

No a tu se dostáváme k prvnímu problému plánu – hygieně. Co vám budu povídat, mám sice v batohu hotový šatník, ale ponožek je tam pomálu. Boty by taky zasloužily alespoň jedenkrát vyvětrat, spodky měnit častěji než dvakrát týdně, vyčistit si ráno zuby taktéž není na škodu. Dokonce se to doporučuje – obzvláště pak, když jdete do dračí jeskyně, protože ten šupinatý šmejd má alergii na špínu. Ne že by vysloveně kýchal, kašlal či slzel, ale rozhodně mu v té chvíli začalo na celé situaci „něco smrdět“.

„Ty tady máš posily, co?“ vrčí drak na zmateného elfa, ten se ohlíží k východu, kde by měl stát neviditelný Nick. Přitom se pevněji chápe své brašny.

Začíná jít o krk, každým úderem srdce se naše akce kazí víc a víc a já sjednávám, že je rozhodně dobrý nápad přestat přemýšlet a začít jednat. Volím variantu řezání brašny – tahat kudlu z mrtvoly a dělat drakovi divadlo je téměř jistá sebevražda.

Neviditelná kudla se v mžiku prořeže tvrdou kůží a brašna přistává v mém náručí. Elf se otáčí, já na něj nevědomky mrkám a uskakuji před dračí pařátou, která chňapá pašeráka. Drak však není žádná hloupá ještěrka. Když vidí, že je elf zbaven svého pokladu, hází s ním o stěnu a pokračuje k dalšímu živáčkovi v jeskyni – mně. Otáčím se k východu a spatřuji Nicka běžícího mi v ústrety. Drak natahuje pařát, že nás rozmaže po skále jako máslo a marmeládu. Uvědomuji si, že to nestihneme, a proto, když Nick přiběhne připraven pokračovat v plánu tím, že mě i s brašnou teleportuje pryč, mu vrážím batoh do rukou se slovem „Utíkej!“. Nick dlouho nepřemýšlí, to se po něm nyní ani nechce, a mizí lusknutím prstu i s pokladem.

Tak, a je fuč. Zde by se hodilo dodat jedno polské kurwa.

Chvilka trapného ticha, v níž doslova vidím, jak si drak uvazuje grindák kolem krku a chápe se příborů. Pak zařve a s výrazem zpruzeným jako prdel po výprasku máchne pazhnátem mým směrem. Já, vyzbrojen gotickou holí – poctivě ukradenou od jedné staré známé, která nyní, doufám, hnije v městských kobkách (poznámka: trochu jí závidím) –, ukazuji drakovi záda. Chci utéct k východu a k tomu využít magii ukrytou v holi, jenže drak je rychlejší. Škrábe mě do zad přímo mezi lopatky – přesně tam, kam je nutné brát si vařečku, abyste si ulevili od svědění. Nejspíš mi tam zůstane jizva – bude se pěkně vyjímat mezi ostatními škrábanci: ať už těmi zoufalými od obětí uškrcených v temných uličkách, či těmi vášnivými vzešlými z objetí Irbis.

Na nic nečekám, povolávám magii z hole a náhle se cítím dvakrát rychlejší.

Což je mi stejně prd platné, protože drak jedním mocným úderem bortí půl jeskyně, aby mi zamezil dostat se k východu. Kameny ostřejší než dračí spár padají a skládají se jako tetris (poznámka: co je to sakra tetris?). Mám však štěstí, dírou malou jako jeden Somne proskakuji na poslední chvíli. Doslova jsem za sebou ucítil dračí mlasknutí – doufám, že místo mě polknul kus padající jeskyně a že se zardousil (poznámka: nezardousil).

Zpoza rohu se doznívá ozvěna posledního loudavého kamínku a já se snažím tvářit, že neexistuju. Sedím ve tmě, klepu se strachy a hledím ke světlu východu. Nejsem blázen, vím, že drak mohl uletět stropním otvorem ven a že teď nejspíš číhá u díry jako vlčák na lišku.

No a tu se dostáváme k druhé díře v plánu – k díře ve stropě. Tu drak použil, aby uletěl ven, přesně jak jsem předpokládal. Ovšem nečekal nikde u vchodu, naopak se rozhodl, že bude pronásledovat zbytek družiny, která nesla Knihu.

Slábnoucí dunění křídel, důkaz, že drak nečíhá u vchodu, bylo slyšet i v jeskyni, kde jsem seděl a hryzal si nehty. Avšak sebral jsem odvahu až dlouho poté, co tlukot křídel utichl tak, že jej nahradilo zběsilé bití mého srdce. Proplížil jsem se zpět do jeskyně, kde ležel napůl zasypaný pašerák, který byl náhle o váček zlatých lehčí. Se značnou nedůvěrou jsem ještě jednou prohledal dračí sluj, zda tam opravdu žádný poklad není. Po půl hodině hledání jsem napůl zklamán opustil temnotu podzemí, jen abych spatřil, že nebe je rudé, a to nejen kvůli červánkům vstávajícího slunce. Ohnivé jazyky obzoru olizovaly střechy chýší ještěří vsi a stěžně potápějících se lodí mizely ve zpěněném moři. A tam, jako rudý býk urvaný z řetězu, rozséval peklo drak.

Ale to je už jiný příběh.

Brenda

Nechápu proč mi nevěříte... Tak já vám to řeknu ještě jednou. Tak jak to skutečně bylo a jestli nebudete dávat pozor, tak já se prostě seberu a půjdu... Nespíš se zase opít.

Takže... Začalo to tím, že jsme šli do hvězdy. Hvězdu znáte. Takže všichni víte, jak to tam chodí. Hudba, zpěv a hlavně dobrý pití. Protože byla na druhý den v plánu ta audience u císaře, nechtěli jsme se propít až pod stůl, ale takové předsevzetí se v alkoholu utopí vždycky jako první. Nick začal vyprávět skupince bardů o naší hrdinské výpravě na ostrov. S každým drinkem nás vychvaloval stále víc a víc. Přidala jsem se k němu a doplňovala části které vynechal. No byla to sranda, že jo. Na konci příběhu jsme se začali předhánět v tom, kdo zasadil drakovi největší ránu. No oni nám nejdřív nevěřili, že jo. Kdo by taky věřil takovým suchárkům jako jsme byli my dva. No ale já s sebou pořád měla nějaký ty dračí šupiny, co jsem nasbírali na pláži po tý strašný šlupě co drak dostal. No takže nám uvěřili a to jsme potom teprv začali vyprávění přehánět. Nick už začínal mírně vrávorat a tak jsem zaplatila a začala mu pomáhat směrem z Hvězdy. Venku bylo krásně. Měli jste vidět ty hvězdičky na nebi. Nikam jsme nespěchali a pomalu jsme se loudali domů. S občasný škobrtáním jsme se dostali až do Sokolího domu. Snad to bylo kvůli těm hvězdám nebo kvůli společným pádům při kterých jsme se tak nasmáli nebo prostě proto, že jsme byli ve velmi dobré náladě, nevím, každopádně jsme oba zamířili ke mě do věže, no chápete, ne? Já Nicka musela trochu podepírat protože schody jsou tam po tmě dost nebezpečné. No. A najednou Nick zavrávoral a upadl. Já jsem si říkala co se děje? Tolik toho přece nepil, že jo. A jak jsem se k němu sklonila abych se podívala co se stalo tak jsem najednou z hrůzou zjistila, že mu teče z hlavy krev. Najednou jsem vůbec nevěděla co mám dělat. Snažila jsem se zjistit jestli ještě žije, ale bylo už pozdě. Zoufale jsem se rozhlédla jestli tam někdo není a v tu chvíli ze stínu vystoupila postava. Já se docela vyděsila protože to nebyl člověk ale fomorian. Teda lépe řečeno to byla ona. Fomorianka. Podívala se na Nicka a prohlásila: Znepřátelili jste si špatné lidi. A pak vyběhla po schodech nahoru do věže. Já jsem se snažila sehnat pomoc, ale když jsem zkoušela vzbudit Somneho a vysvětlit mu co se stalo, nevěřil mi. Nakonec se mi ho podařilo vytáhnout z pokoje. Ten zabedněnec ale nedokázal pochopit, co říkám. Pořád mlel něco o tom, že nemáme tak pít a pak už vůbec ne chodit po schodech. Nakonec mu snad došlo, že si nevymýšlím, ale na mě toho bylo už moc. Opravdu moc. Potřebovala jsem na chvilku přestat myslet. Takže proto jste mě potom našli ve sklepě s prázdnou flaškou v ruce a skoro v bezvědomí. No.. Už všichni chápete co se stalo?

Mord II

No, takže po všech těchhle šílených událostech jsme se dostavili na audienci u císaře. Podruhé za pár měsíců! Měl i to magické kopí, co jsme mu posledně donesli. Ceremoniář se tam chvilku vykecával, tak jsem měl čas koukat kolem. A co nevidím, hned vedle trůnu v císařově ochrance stojí ten svalovec, kterého jsem na ulici porazil v páce! Když císař přišel až k nám, aby nás pasoval na rytíře, mohl jsem se mu zblízka podívat do obličeje. Sice už bledla, ale na tváři měl modřinu. A v tu chvíli mi to došlo! Ten kluk, co jsem ho zfackoval na ulici pár dní předtím, byl císař! Přesně tak! Výchovně jsem profackoval našeho císaře!

Úryvek z povídky Velká Hra od Ormonda Pytláře

Můj přítel Sherringford Hope stál s rukama založenýma za zády u okna, ale všechno za ním přehlížel se svým obvyklým despektem. Nehleděl totiž ven, hleděl dovnitř své mysli a třídil si myšlenky. Ticho trvalo už příliš dlouho a stávalo se neúnosným, a tak jsem se konečně zeptal: „Jak?“ Trhnul sebou. „Jak co?“
„Jak jste z té rukavice poznal, že ten, kdo ukradl tu Adriinu sochu, byl ten markýz... Ystrycarwr?“
„Vždyť už jsem vám to říkal, Ormonde.“ opáčil rozmrzele
„Kdy?“
„Včera hned ráno.“
„Včera jsem tady ani nebyl. Celý den jsem byl v Novém Městě u sestry.“ namítl jsem.
„Jak to mám poznat? Není v tom žádný rozdíl, když tu...“ Na chvíli se odmlčel a pak odpověděl: „Karel Nerth.“
To jméno mi nic neříkalo: „Kdože? To byl výrobce té rukavice?“
„Ne, tu rukavici ušil Maurice Gal,“ řekl a pomalu pokračoval, soukal odpověď z velmi dávných vzpomínek. „Karel Nerth byl můj první případ. Byl to mladý šlechtic ze Zlatého města, který zemřel při procházce v parku uprostřed zimy. Stráže to tehdy prohlásily za nehodu, prý omdlel a umrzl, ale to nedávalo smysl. Upozorňoval jsem na to, že na místě chyběla ta jedna rukavice, ale byl jsem ještě dítě, nikdo mě nebral vážně. A teď se ta rukavice objevila a byly na ní stopy jedu. Z Nerthovy smrti tehdy profitoval jediný člověk, markýz Ystrycarwr - byla v tom žena, o kterou oba usilovali, a velké věno, ale neexistoval důkaz, který by ho s tou smrtí mohl spojit. Ale to není to nejzajímavější.“
„Co...?“
„Přemýšlejte trochu, Ormonde, použijte mozek.“ Neměl jsem tušení, kam Sherringford směřuje, ale nakonec mi v mysli vytanula jedna otázka: „Proč by tu rukavici nechal na podstavci té ukradené sochy?“
„Přesně.“ Mému příteli blýsklo v očích vzrušení. „Ani jednoho z těch zločinů se Markýz neúčastnil sám.“
„Určitě měl lidi, kteří za něho dělali těžkou práci,“ chtěl jsem navrhnout, ale větu jsem nestihl doříct.
„Ne někoho, kdo by pro něj pracoval. Byl v tom někdo třetí, někdo, kdo se vyzná ve zločinech, někdo, na koho se můžete obrátit s prosbou o pomoc... Kdo pro vás zabije šlechtice nebo ukradne kouzelnou sochu, ale přitom pro něj nic neznamenáte. To jméno, na které jsme už párkrát narazili...“
Zamrazilo mne v zádech.
„Markýz ho zmínil také. Armority... Vemte si kabát, Ormonde, vyrážíme ven. A vemte si s sebou i kuši, mohlo by to být nebezpečné. Hra začíná!“

Nahoru

Rytířský dekret

Oficiálně za příkladné služby městu, skolení draka a dřívější dodání legendárního kopí, neoficiálně za navrácení ukradených svitků, byla družina císařem pasována do rytířského stavu. Zde následuje přepis pasovacího dekretu, na kterém je in-memoriam uvedený i Nick.

My, Alan Pryderi ap Beynon, z vůle bohů císař Waelhamský, tímto dekretem dnes, dne 7. Deštěna roku 2002 Třetího Věku, obnovujeme řád stavu rytířského zvaný Gweilch nebo též Sokoli.

Každému rytíři, kterýžto jest řádu členem, jest uděleno právo užívati titul „pán“ či „paní“ „ze Sokolího domu“ neboli „o Ty Gweilch“ a užívati znak řádu, právo účastniti se sezení soudů Císařských, právo voliti radního Nového Města a usilovati o zvolení radním v Novém Městě a právo vstoupiti do přijímacího sálu během císařských audiencí i po zavření dveří. Každý rytíř jest též osvobozen od poplatků za licenci kouzelnickou či alchymistickou a má nárok pobírati rentu 25 zlatých týdně na údržbu výzbroje a výstroje. Řádu rytířskému jest svěřena důvěra a pravomoc řešiti drobné přestupky svých členů proti zákonu spravedlivým trestem v rámci svých řad. Vážnější přestupky a zločiny podléhají přímo soudu Císařskému.

Povinností každého rytíře i celého řádu jest věrně sloužiti císaři a městu Waelhamu a chrániti je, svou činností jíti příkladem občanům města, dodržovati a prosazovati jeho zákony a město tím nejlepším způsobem reprezentovati. Při vyžádání též členové řádu povinni příseděti v radě soudu Císařského a účastniti se turnajů Císařem pořádaných. Pakliže členové řádu v plnění těchto povinností selžou, stav rytířský jim může býti odebrán nebo i celý řád zrušen.

Řád smí míti nejvýše deset rytířů. Nové členy si smí rytíři vybírati, vycvičiti a zasvětiti sami, leč do stavu rytířského budou povýšeni Císařem nebo jím zvoleným zástupcem.

Zakládajícími členy řádu Gweilch jsou
Brenda
Lida
Mortris
Nickolas Trade
Sirka Kovbojská
Somne Orolind

Nahoru

Pozvánka

Dračí bůh Faellskor unikl ze se svého bronzového zajetí a zničil celé město i jeho okolí. Snahy o jeho polapení vedly jen k tomu, že se trhlina do magických sfér nad městem doširoka otevřela a surová magie z ní prýštící dílo zkázy dokonala. A všechno to přitom začalo tak nenápadně, krádeží sochy čarodějky Adrii z magické univerzity...

I letos Vás s radostí zveme na tradiční, počítáme-li spravedlivě, již šťastně třináctý Silvestrovký tyjátr dračího doupěte! Zveme Vás, byste se ujali rolí herců, scénáristů i diváků v naší komedii dell’arte, při níž jako obvykle půjde především o to, aby se všichni dobře bavili, nikoliv aby znali každou řádku textu a pravidel.

Ahojte všeci!

Tímto jste opět zváni na tradiční Silvestrovský dračák, který se přesouvá stále více do civilnějších vod a jeho pozvánka tedy čím dál tím více ztrácí pevnou strukturu. Letos se na vás chystá stejné PJovské duo jako loni - Thingol a Edhel, ovšem rádi bychom vás opět vtěsnali do jedné družiny, pokud to bude možné (je nám blbé, že býváte na akci s partou kamarádů a s půlkou z nich se skoro nevidíte).

Akce se bude opět dít 31.12. u Edhela doma - Uherské Hradiště, Zelný trh mezi hodinářstvím a kasinem (nově máme na vratech kouli a žádný zvonek, takže se ujistěte, že máte moje telefonní číslo, abyste mi mohli volat, abych vám otevřel). Protože Silvestr letos vychází na sobotu, afterparty se neplánuje a ani nebude páteční beforeparty. Pokud ale budete chtít, můžeme udělat půldenní beforeparty (pokec, hraní nedračáku, obecné veselí a kostkování) od sobotního dopoledne a pak plynule začít. Jinak je předpokládaný začátek v sobotu mezi čtvrtou a pátou a konec v neděli mezi ránem a večerem, až se probereme a dáme do kupy.

Opět domlouváme každoroční hrnec guláše, jinak samozřejmě vítáme jakékoliv dobroty z vlastní iniciativy. Bečku Kofoly není problém zařídit, jen si nejsem jistý, jestli se upotřebuje a jestli je o ni zájem. Takže se ozvěte, jestli Bečku chcete (nejpozději tak dva týdny před Silvestrem). Jako obvykle si s sebou vezměte spacák a karimatku, pokud plánujete spát (postelí není dost, podlahy ano), a aspoň do dvojice nějaké psací potřeby, kostky a můžete si i vzít pravidla dračáku. Kostýmy jsou samozřejmě také vítané, ale ne nutné; chceme, aby se vám hrálo pohodlně a ne abyste mrzli a dusili se v korzetu.

Pro zachování kontinuity se opět hraje podle pravidel DrD verze 1.6 a dobrodružství se bude odehrávat ve Waelhamu a navazovat na předchozí hry, takže jsou vítané postavy z minulých dobrodružství. Změnou však je, že letos se hraje na 8. úrovni (takže si starou postavu klidně postupte). Budeme rádi, když už budete mít postavu připravenou a nenecháte kostkování až na poslední chvíli před hrou. Jako obvykle použijte, prosím, jen pravidlová povolání a rasy a neberte si žádné magické předměty a zvířectvo krom výjimek níže vypsaných:

Válečník - u jedné zbraně může mít přesnost +1.

Hraničář - může mít mimosmyslovou schopnost i psa dle svého výběru, chodem může mít chodecký meč (nebo jinou zbraň se stejným démonem) a druid svou hůl.

Alchymista - má magenergii odpovídající jeho úrovni, suroviny v ceně 450 zlatých a 8 dní času před dobrodružstvím v domácké laboratoři, které může využít k přípravě (suroviny a magy, které nevyužije mu zůstanou do hry). Nejsou povolené předměty s démonem nosičem. Theurg si může vybrat, jestli bude mít astron, nebo elementální hůl (magie do hole vložená se počítá z toho, co má k dispozici na přípravu).

Kouzelník - může mít kouzelnického přítelíčka dle svého výběru, z pravidel pro začátečníky musí mít minimálně 4 kouzla a může mít 1 jednoduché kouzlo z pravidel pro experty.

Zloděj - může mít zlodějské náčiní a lupič svůj klíč. Sicco může mít sítě, jejichž týdenní údržba nepřesáhne 100 zlatých, přičemž platí, že "město" není celý Waelham, ale jednotlivé čtvrt. (Postavy zatím nemůžou mít síť ve Zlatém městě, Citadele a Mrtvém městě. Sicco z minulých her nemusí mít sítě ve stejném městě jako posledně, má možnost je zdarma přestěhovat.)

Všechny postavy mohou mít 1-100 zlatých (bez ohledu na to, co si přenesly z minulých dobrodružství; mezi hrami byly určité výdaje) a rozumné množství nemagického vybavení. Noví alchymisté a kouzelníci mají základní magickou licenci, která ještě bude platit 1-100 dní, doplňkové licence na "zpoplatněnou" magii si můžou vzít za třetinovou cenu. Ti z minulých her už licenci mají. Magická povolání samozřejmě mohou riskovat znalost či vlastnění zákony zakázané magie, pokud si troufají (viz seznam na našich stránkách v Hlídce). Pokud má vaše postava magický předmět z minulých her nebo získala nějaké speciální vybavení, které by si chtěla nechat, dejte nám dopředu vědět a my se rozmyslíme. K tomu navíc družina vlastní dům kdysi patřící rytířskému řádu a má ve svých službách jednu domácí kunu.

Jako obvykle, je pro nás důležitější zábava a prožitek z hraní, než přesné sledování pravidel, takže uvítáme vaši kreativitu při zkoušení nových postupů v pravidlech nepopsaných a při roleplayování vaší postavy. PJové také plánují drobnou úpravu některých obecných pravidel.

Doufáme, že se na Silvestra těšíte jako my a že se s vámi uvidíme. Ozvěte se nám brzo, ať nejsme dlouho napjatí a víme, pro koho chystáme dobrodružství.

Těšíme se na VÁS

Dark Kult of Sun
PJ Thingol a PJ Edhel

Nahoru

Přílohy

Waelhamská kometa
Waelhamská kometa
Waelhamská kometa zoom
První strana Waelhamské komety
x - zavřít Další
Waelhamská kometa - str. 2
Waelhamská kometa - str. 2
Waelhamská kometa - str. 2 zoom
Druhá strana Waelhamské komety
Další x - zavřít Další
Rytířský dekret družiny
Rytířský dekret družiny
Rytířský dekret družiny zoom
Rytířský dekret družiny
Předchozí x - zavřít

Nahoru


84153