Kroniky

Lovci Veverek - Silvestry - Úsvitcony - Tangroby - Ostatní

Silvestry

2002 - Prokletý Gošum - 2003 - Carambal - 2004 - Brentrilad - 2005 - Blaidd a Unesená sestra - 2006 - Z pohádky do pohádky - 2007 - 16:58 - 2008 - O Slunovratu - 2009 - Zápisky o válce Adwerské - 2010 - Patnáct jich sednulo na rakev - 2011 - Stahují se mračna - 2012 - Vraždy v Podhvozdné
2013 - Hvězda nad Waelhamem - 2014 - Comedia dell'arte - 2015 - Nová naděje - 2016 - Svitky Bruce Partingtona - 2017 - Soumrak bohů -NOVÉ

Silvestr 2011 - Stahují se mračna

Úvod - Zápis Andúneho družiny - Zápis Edhelovy družiny - Pozvánka - Mapa a přílohy

Perličky z dobrodružství
Galerie fotografií

Úvod

Dovolte letos trochu sentimentu a vzpomínání. Letošní silvestr byl v pořadí desátý, což je číslo, které v začátku nikoho nenapadlo... Málokoho by také napadlo, že za těch deset let se pod vedením čtyř PJů - Andúne, Finglas, Thingol a Edhel - vystřídá celkem 40 hráčů! (Možná víc, doufám, že jsem nikoho nezapomněl.) Co začalo u jednoho večera, který strávilo několik moraváků bavením se v obyváku na koberci, se rozrostlo v akci s výbornou pověstí, na kterou se sjížděli hráči z celé republiky. Navíc, desítka je velice pěkné kulaté číslo, jubilejní. A proto to byl i Silvestr poslední. Tedy do určité míry. Příští Silvestr nechám organizování i PJování na někom jiném, a pokud bude zájem, možná na přesrok zase budu pokračovat.
Nicméně fakt, že je to poslední Silvestr, zřejmě nikomu náladu nezkazil. Všichni (nebo alespoň většina) si užili dobrodružství i atmosféru, kofolu, guláš, dort i volnou zábavu mimo hlavní program. A i ti, co byli na Silvestru letos poprvé z něj odjížděli s úsměvem na tváři.

Tento rok se zúčastnili:
PJ Andúne
Ahmed - elf chodec (Vendy)
Drehokul - kroll bojovník (Anet)
Kampus Hypo - trpasličí druid (Samanta)
Růžťka Hošťálková - hobitka čarodějka (Jindřiška)
Stínošlap - člověk lupič (David)
Ištvan Bartoloměj Vlkovskij zvaný též Stín - člověk alchymista (Ještěrka, Seditta)
PJ Edhel
Berenika řečená Křeček – hobitka bojovnice (Barča Inara)
Evženie Petrželovna – hobití lupička (Barča Tylluan)
Nimue – elfí mágyně (Aglaja)
Polda – krollí bojovník
Barbar Rogar - barbar šermíř (Zerafel)
William Gattling zvaný též Stín - člověk lupič (Thingol)

Nahoru

Zápis Andúneho družiny aneb Stínova zpověď

Já, Ištvan Bartoloměj Vlkovski, též řečený Stín, chtěl bych se vyznat před smrtí ze svých hříchů.

Již ve svých jinošských letech mě lákalo dobrodružství a potulný, ničím nespoutaný, život. Rozhodl jsem se opustit rodinu a přidal se k tlupě, se kterou jsem se protloukal životem. Vylupovali jsme kostely, přepadali bohaté kupecké karavany a drancovali majetek šlechty. O pár let později si mě skupina zvolila za svého náčelníka. A protože jsem nikdy neměl dost, podnikal jsem čím dál nebezpečnější výpravy. Proto taky není divu, že na mou hlavu byla vypsána dosti vysoká odměna.

Tím jsem se nicméně netrápil, neboť nikdo neměl šanci naši bandu dostat. Stalo se však něco, co se stát nemělo. V mém vlastním sídle v horách mě napadl prokletý Gošum se svou armádou skřetů a pozabíjel všechny, kteří mu kladli odpor. Mně se však podařilo tak tak utéct, ale byl jsem již slabý a nikoho jsem neměl. Proto se taky stalo, že mě zajala jakási skupina dobrodruhů. Měli z toho nemístně velkou radost a vlekli mě do Králova Ostrohu před soud.

Tam už stál regent s katem a spousta dalších lidí prahnoucích po mé smrti. Už by mě byli bývali popravili, kdyby nepřiletěl prokletý Gošum a neunesl princeznu. To byla moje příležitost. Mohl jsem totiž říct, že vím, kde se Gošum ukrývá, a můžu tedy vlastně jako jediný princeznu zachránit. Regent s regentkou to uznali, ale musel jsem se na cestu vydat i s těmi pitomými dobrodruhy. Před cestou jsme ještě dostali pár užitečných rad: Regent nám radil, že máme napřed zajít do hradu u Zubových skal za řádem rytířů Záře poledního slunce, který střeží meč, s jehož pomocí lze jedině Gošuma zabít. Potom si nás do své komnaty zatáhla jeho žena a zpravila nás o tom, že jí vůbec nebude vadit, přihodí-li se cestou něco, co by princezna nepřežila. Nabízela nám dokonce větší odměnu. Všem se to docela zamlouvalo, ale já jsem si nebyl jistý, jestli by mě pak znova nečekala oprátka.

Můj plán byl tedy zatím prostý: Po osvobození princezny se nějak zbavím zbytku družiny a peníze za její návrat zpět si nechám pro sebe. Otázkou bylo, jak to provést. Jednou možností bylo najít si napřed dva komplice, se kterými bych zabil zbývající tři členy skupiny. A spolu s jedním z nich bychom se pak zbavili i toho druhého. No a na závěr by nepřežil ani on. Zbývalo jen vybrat ty dva, kteří by tak prahli po majetku, že by byli ochotní zradit.

Napřed to šlo dobře. První noc, kdy jsme na naší deštivé cestě za řádem byli nuceni přenocovat, jsem se na hlídce umluvil se Stínošlapem. Šlo to dokonce lépe, než jsem čekal. Mé plány však byly zmařeny po návštěvě řádu Záře poledního slunce. Tam to probíhalo následovně: Když jsme dorazili do jejich sídla, poznali, že jsem Ten Stín. Nechtěli věřit tomu, že mi regent daroval prozatím milost, a museli mě nutně podrobit trapné zkoušce, která měla dát najevo, jestli jsem čistý před jejich bohy. Tak jsem se s pomocí lektvaru chladných vod prošel přes jejich žhavé uhlíky jako nic. Potom nám řekli o meči, který hledáme. Byl ukryt za různými hádankami a nástrahami, které jsme museli překonat. Teď jsem využil schopností „svých spolodružiníků“, a tak jsme nakonec meč získali. Naneštěstí jsme Těm, kteří selhali (to byla fráze, kterou rytíři stále opakovali), ten jejich klášter tak trochu vypálili a ti, co nezahynuli v plamenech, se s námi chtěli táhnout celou cestu až do mého sídla. Najednou jsem neměl pět lidí, které jsem potřeboval zabít, ale asi deset.

Z této chmurné situace mě, jak se na první pohled zdálo, mohla zachránit skupinka bardů vedená Danielem, která nás oslovila v jednom městě na další cestě do mého sídla obsazeného Gošumem. V jejich zájmu bylo pozabíjet řády, kteří to vlastně táhli s regentkou, a zachránit princeznu, kterou Daniel miloval. Nabízeli nám, že další den rytíře spolu s námi přepadnou, my se přidáme na jejich stranu, řády pobijeme a společně zachráníme princeznu. Většina mojí družiny si nebyla jistá, co podniknout, a šla radši vyvolávat gumové medvídky. Já jsem se toho rozhodl využít a spolu se Stínošlapem jsme se tajně dohodli s bardy, že mají útok provést. Už jsme jim neřekli, že se tím pravděpodobně eliminuje víc lidí, než kolik si představovali.

Další den se to však totálně zvrtlo. Moje strana (bardi a Stínošlap) bitku prohrála. Stínošlap ani bardi to nepřežili a mě svázali a nařídili, abych jim ukazoval cestu. Co zbývalo? Musel jsem je tedy dovést až ke svému starému sídlu. Tam stál na skále Gošum a naposledy nás nabádal, abychom se přidali k němu, neboť proti němu stejně nemáme šanci. Já jsem byl ochotný jít s ním, ale řádi se zbytkem družiny mě nepustili. Místo toho se vydali do mého domu utkat se s Gošumem tváří v tvář.

Co se dělo uvnitř, nevím. Mně se nicméně po čase podařilo vyprostit z lan, kterými mě svázali a proniknout do jeskyně, neboť si mě nikdo příliš nevšímal. Jakmile jsem se proplížil až k centru dění, spatřil jsem Gošuma omráčeného na zemi, vedle něj Drehokula s mečem a kousek dál zbytek dobrodruhů. Bleskla mi hlavou spásná myšlenka: Vyrazit krollovi meč z ruky a probodnout nebránícího se Gošuma. Tím bych se stal novým mocným Gošumem. Vběhl jsem tam, ale Drehokul držel meč příliš pevně a tak zhasla i tato má poslední naděje.

Tak jsem nyní zde ve vězení a čekám na popravu. Vím, že jsem špatný. Vždy jsem se dral jen za svým prospěchem a na druhé se neohlížel. Ale prosím, Bože, buď ke mně shovívavý. Říká se přece o Tobě, že umíš odpouštět.

Amen
Zapsal Ištvan Bartoloměj Vlkovski řečený Stín

Nahoru

Zápis Edhelovy družiny aneb recenze filmu Stahují se mračna, scéna po scéně

Začal nám rok 2012, což, jak každý správný fanoušek fantasy ví, je rok, kdy se na stříbrných plátnech konečně objeví Tolkienův-Jacksonův Hobit. Někoho tedy docela správně napadlo, že spousta lidí bude napjatých, jak to dopadne, a bude nadšeně hltat všechno, co s Hobitem souvisí, a tak filmová společnost Metro Dark Kult of Sun Mayer rozbila prasátko, vybrala, co vytěžila na Patnáct jich sednulo na rakev (které se přiživilo zase na úspěchu Pirátů z Karibiku) a rozhodla se nám „zpříjemnit“ začátek tohoto přelomového roku svým novým počinem. S Hobitem jej nakonec spojuje jen název („Stahují se mračna“ je název kapitoly z Hobita). Režisérské duo Štěpán Špilberk a Jiří Lukáš vsadili, na rozdíl od svého pirátského dílka, které bylo svěží a oddechovou veselohrou, na vážnější téma a pokusili se vést Stahují se mračna v poněkud temnějším duchu.

Hned v úvodní scéně se nám představují hrdinové, kteří se kupodivu právě vrací z úspěšné výpravy, většinou jde o „pouhé“ seriálové herce, ale právě jejich výkony jsou v celém filmu to jediné, na co se dá koukat. Máme tu Barbara Rogara (Matt Shimkus – the Gamers), který sice není zrovna nejchytřejší, ale zdá se, že to má v hlavě docela srovnané, a vypadá jako charakterní hrdina, který většinou táhne děj kupředu. Dále elfí mágyni Nimue (Zooey Deshanel – Stopařův průvodce po galaxii, Elf), křehkou, krásnou a útlocitnou intelektuálku, z jejíchž velkých kukadel by se vám zastavilo srdce (a to se vážně stalo!). Hobití bojovnici Bereniku (Eve Myles – Torchwood), malinkou dívčinu s obrovským mečem, která by ráda zabila všechno, co je větší než ona (což je v podstatě všechno), a tak trochu hraje druhé housle Stínovi. Poté tu je pár hrdinů sloužící patrně jako komická dvojice: hobití lupička Evženie Petrželovna a krollí bojovník Polda (Karren Gillian a Arthur Darvill – Doctor Who), kteří se sice většinou neprojevovali, ale když už, tak to většinou mělo zábavné důsledky (obzvlášť Podlovy výpravy na dřevo). A nakonec tu máme samozřejmě zločince Williama Gattlinga řečeného Stín (Dylan Moran – Black Books), kterého na začátku družina přivádí na popravu, ale zabít Dynala Morana hned v úvodu by samozřejmě byla škoda... Na hodinu a půl trvající film je to poměrně hodně postav, a popravdě, příběh by mohl hladce odsýpat i jen s půlkou z nich, ale jak už bylo řečeno, dá se na to koukat hlavně díky hereckým výkonům (i přesto, jak mizerný je chvílemi scénář), tak raději nikoho nevylučujme.

Tedy, družina přivádí podlého Stína na popravu k regentovi Velemirovi Nebekrokovi (John Barrowman - Torchwood), ale než stihne katova sekera dopadnout, je tu první klišé: Zjevuje se Prokletý Gošum (David Tenant – Doctor Who), arcipadouch, jak se patří; celý v černé, místo levé ruky pahýl, bledá pleť, ďábelsky rudé oči, povlává kolem něj plášť z temnoty a mluví jako Batman. Prokleje zemi záplavovým deštěm, aby bylo jasné, že to myslí vážně, jen tak usmaží pár strážných, popadne princeznu Alici (Alison Brie – Community), prohlásí, aby se ho nikdo nepokoušel sledovat, a zmizí. A samozřejmě jediný, kdo ví, kde se Prokletý Gošum momentálně skrývá, je Stín, a tak může celá výprava za záchranou princezny i království začít.

Z naprosto nepochopitelných důvodů, pravděpodobně kvůli nějaké hloupé chybě, autoři z finálního sestřihu vynechali velice zajímavou scénu s regentovou manželkou Oktávií (Morena Baccarin – Firefly, V). Oktávie je kariéristická mrcha, která družině nabídne, že až porazí Gošuma, mohli by se za pěkný příplatek postarat i o to, aby se princezna Alice, tedy následnice trůnu a její neteř, nevrátila živá. Z jejího manžela by se tedy potom stal král a z ní královna a trůn by zdědil jejich syn. Je sice fakt, že družina se sice podle její nabídky vůbec nezařídila, ale je opravdu škoda Morenu, která je v roli mocichtivé manipulátorky tvářící se jako andílek jako ryba ve vodě, vynechat.

Po neodmyslitelné scéně s hrdiny projíždějícími po horizontu (ukradené z Bergmanovy Sedmé pečetě) povinně následuje scéna v lesním táboře, kde se poprvé mohou rozvinout charaktery hlavních postav. Dozvídáme se, že Rogar je vždy ve střehu, Nimue útlocitná a starostlivá, Berenika naopak zase tvrďák, co s oblibou šikanuje Stína, Stín prolhaný manipulativní parchant, Evženie pohodářka a Polda ochotný a jednoduchý. A samozřejmě, aby to nebylo málo, zjeví se tu i hologram samotného Prokletého Gošuma, jenž se pokusí družinu zastrašit svým padoušským monologem, při němž se vyžívá v líčení své temné moci a tak podobně... Dozvídáme se, že i Stín má s Gošumem nevyřízené účty (Gošum Stína vyhnal z jeho doupěte), a tedy i nějaké společné cíle s družinou kladných hrdinů. A na scéně se nečekaně objevuje další „postava“, Gošumova useknutá ruka, která pravděpodobně utekla z Adamsovy rodiny, a to jen pro to, aby tu mohla omráčit Stína, způsobit chaos a zase nenápadně zmizet v lesním podrostu. Osobně si myslím, že ji tvůrci do scénáře připsali, až když si svůj hotový film přečetli a zjistili, že se v něm některé (mnoho) věci dějí naprosto nesmyslně.

Kamera dál následuje Gošuma, který s družinou domluvil a šel obhlídnout své skřetí armády, jak se zbrojí a opevňují ex-Stínovu sluj, ze své zásobárny zlodušských rekvizit bere lahvičku s nápisem „Slzy panen“ a přichází k princezně Alici do její „cely“, kde se ona před ním třese hrůzou.

Máme tu další scénu, v níž družina přijíždí k hradu rytířů řádu Záře poledního slunce, od nichž, má získat kouzelný meč na zabití Gošuma. Je sice pravda, že v celém filmu neustále prší, ale exteriéry jsou velice povedené. Vítá je mladý učeň a elfí kouzelník Vincent (Fran Krantz – Dollhouse), postava v podstatě bezvýznamná, ale milá, který družinu uvítá, a zatímco je přesouvá do hodovního sálu, poznává mezi nimi Stína, jehož se Rogar pokouší velice vtipným způsobem upravit na zajatce. Poznáváme další členy řádu, což jsou většinou staří dědci a opilci (z nichž těch pár, co se mihne před kamerou, hraje k velké libosti diváků několik členů skupiny Monty Python), zjišťujeme, že mají se Stínem nevyřízené účty a rádi by ho ukřižovali a pak upálili, a především, že z důvodů, které nechtějí odhalit, musí za každou větou říkat „Tak pravím já, který jsem selhal.“ Což je patrně jediná rozumná věta z celého filmu. Z důležitých postav se objeví velmistr řádu, starý trpasličí válečník Gunnar Björndtstrandt (Peter Dinkdale – Hra o trůny) a mistr kronikář William (Michael Hogan – Battlestar Galactica). Problém se Stínem je k velkému zklamání diváků nakonec vyřešen slovně a žádné zábavné scény s přecházením po žhavých uhlících se nekonají. Velmistr slíbí družině pomoc pod podmínkou, že někdo z řádů půjde s nimi a bude hlídat kouzelný meč, a následně se s nimi (a Vincentem a Williamem) vydává do podzemí hradu, kde je meč velice bezpečně uložený.

Jakoby mávnutím kouzelného proutku se z hradních sklepů ocitáme v menší verzi Pánoprstenovské Morie, kde nechvalně proslulý můstek nehlídá nikdo jiný než úžasný Stařec ze scény 24 ztvárněný samotným Terry Gilliamem (pokud nechápete, podívejte se na Monty Python a Svatý Grál). Položí družině tři záludné otázky a nechává je pokračovat k dalším zkouškám. Celá epizoda s řádem je očividně poklona Monty Pythonům, protože hned za mostem na hrdiny čeká Černý rytíř (také z Monty Pythona). Polda jej v souboji poráží, čímž družina získá jeden ze tří potřebných klíčů. Další zkouška sestává z přehopsání po kůlech nad propastí, čehož se zhostí sám Stín, aby si to u těch „hodných“ trochu vyžehlil. A jako třetí zkouška čeká na družinu železná panna. Po velice dojemné scéně se emocemi zmítaná Nimue obětuje pro dobro země, nechá se do ní zavřít a nejkladnější postava z celého filmu zákonitě potkává svůj osud a umírá. Hrdinové získávají poslední klíč a diváci zjišťují, že Zooey Deshanel umí parádně ječet a po smrti se vypaří. Nemůžu si pomoct, ale myslím, že tvůrci se naivně domnívali, že na Pevnost Boyard už si nikdo nepamatuje. Družina se konečně dostává k místnosti plné různých krámů a artefaktů, jež zřejmě mají pro tvůrce filmu nějaký význam a snad odkazují na jejich předchozí filmy, což napadne málokoho, a poté, co vyřeší jednoduchou runovou hádanku, získávají konečně kouzelný stříbrný meč rodiny Nebekroků (královská rodina) nezbytný pro zničení Gošuma. Rogar jej charakterně předává velmistrovi Gunnarovi, a když už to vypadá, že by družina mohla v klidu odejít, znovu se objeví Gošumova useknutá pazoura a shodí jeden z artefaktů, čímž „aktivuje autodestrukční systém“. Celá podzemní jeskyně se začne hroutit a valit se do ní lává, družina bere nohy na ramena a divák má podezřelý pocit, že přesně něco takového už někde viděl... A má pravdu, je to naprosto tejná scéna, jako když společenstvo prchalo v Pánovi Prstenů Morií před Balrogem, dokonce i hudba je podobná a trpasličí velmistr prohlašuje, že nikdo nebude házet trpaslíkem... Když už to vypadá, že je družina v koncích a nestihne vylézt na vršek zřícených schodů, mrtvá Nimue přeskočí žraloka, objeví se nahoře a pomáhá ostatním vylézt... Nic proti Zooey, hraje výborně a její postava je sympatická a sexy, ale když už někoho autoři zabijí, mohli by ho nechat odpočívat v pokoji. Hrdinové nakonec vybíhají na poslední chvíli z hradu, načež mu exploduje věž a hrad končí v plamenech a troskách. Pominu-li, že středověké budovy většinou nevybuchují (tvůrci se dušují, že věž byla plná alkoholu, mouky a podobných věcí), stále není důvod hrad vyhazovat do vzduchu a vážně nechápu, kdo by si udělal TAK šílené zabezpečení proti krádeži.

Kamera opět opouští družinu a sleduje Gošumovy skřety, kterak vypaluji vesnici a vyhazují do vzduchu další hrad. Z arcipadouchova monologu se následně dozvídáme, že trosky z hradu zahradí řeku, takže ta se vylije z břehů, což je součást jeho ďábelského plánu, jak utopit celé království.

A jsme zpátky u družiny, a protože tvůrcům zřejmě došly nápady, máme tu další večerní scénu v táboře, v níž se můžeme seznámit s novými posilami družiny. K hrdinům se přidali přeživší rytíři řádu Záře poledního slunce, takže nebohý divák bude nadále trpět, protože někdo selhal. Jak už jsem psal výše, už v družině samotné je zbytečně mnoho postav, a teď se k nim přidalo ještě dalších pět (opět naprosto zbytečně), ale jsou zase skvěle zahrané. Máme tu samozřejmě velmistra trpaslíka Gunnara, vnitřně sžíraného neúspěchem řádu, o kterém nikomu z nich nechce povědět, přemoudřelého knihovníka Williama vláčejícího s sebou hromadu knih (je podivné, že takový dědula o holi dokázal uniknout z hořícího hradu, na což tvůrci nesmyslně odpovídají tím, že je inspirovaný Seanem Connerym a má praxi v unikání z hořících knihoven) a zakomplexovaného a sebedůvěru postrádajícího učedníka Vincenta. A k nim nyní přibyl postarší rytíř Bors (Richard Dean Anderson – MacGyver, Hvězdná Brána), který je sympaticky permanentně v lihu, a když dopije jednu lahev, okamžitě od někudy vytáhne další, a patrně nejdrsnější postava celého filmu, lučištnice Carol (Kate Madison – Born of Hope) doprovázená velikým digitálním vlkem; nikdy ne neusmívá, s ničím se nemaže a zdá se, že nikdy nespí, ale scény, kdy se s ní Rogar a po sléze i Stín poukoší flirtovat jsou rozkošné.

Zatímco kroll Polda přináší palivové dřevo, rozhovor se zbytky řádu přináší družině pár informací, které pozorný divák odhalil už dávno a inteligentnímu divákovi došly po pěti minutách filmu, a to, že krále Edemira, a tedy otce unesené princezny Alice, zabil před lety Prokletý Gošum a její strýc Velemir je proto regentem, dokud ona nedospěje. A pak především, že ten, kdo Prokletého Gošuma zabije, stane novým Gošumem místo něj (on je totiž opravdu prokletý), což chce velmistr řádu vzít na sebe, aby odčinil to, v čem před lety selhali. Pro potěšení divákovo scéna ještě nekončí a následuje roztomilá část, ve které mágyně Nimue konečně zakouzlí a zhypnotizuje Stína, aby zjistila, jestli náhodou není s Gošumem spolčený a nevede je do pasti. Ze Stína sice vypadne, že při nejbližší příležitosti nechá družinu ve štychu, vezme do zaječích a možná cestou zprzní nějakou pannu, ale s Gošumem že spojený není.

A máme tu další den a film se začíná nebezpečně vléct... Leje čím dál tím víc a k tomu padají i kočky a psi (tvůrce zřejmě napadlo, že doslovné pojetí anglického „raining cats and dogs“ by mohlo být vtipné). Družina přijíždí do vsi, kde jim rozvodněná řeka a starostliví vesničané zabrání překročit nestabilní most, a tak se alespoň Rogar s Poldou vrhají do vln, aby zachránili mlynářovu rodinu ze zaplaveného mlýna před utopením. Opravdu jsem nepochopil smysl této scény, snad tu byla pro to, aby si divák nemyslel, že se všechno v tomto světě točí kolem hlavních postav, což je nesmysl. Promáčení dobrodruhové se tedy uchylují do místní krčmy, kde se po sléze setkávají s bardem Danielem Talentem (Benedict Cumberbatch – Sherlock). Ten se po krátké chvíli dostává kvůli své „provokativní“ písni Šílené královny do konfliktu s velmistrem Gunnarem a je jím vyhozen, načež družina dostává zprávu od „přítele“, že je bude čekat o půlnoci ve stodole za vsí a ať přijdou samozřejmě sami. Ve stodole samozřejmě družinu nečeká nikdo jiný než bard Daniel (a jeho nohsledi), který se hrdinům svěří, že miluje princeznu a chce ji zachránit, a v zápětí je zasvětí do svého plánu a konspiračních teorií o tom, že regent Velemir a celý řád Záře poledního slunce jsou lotři prahnoucí po moci, kteří se chtějí zbavit právoplatné následnice trůnu a proti nimž on založil odboj, a že král Edemir ve skutečnosti není mrtvý, ale už patnáct let jej Prokletý Gošum drží jako otroka. (Zpočátku mi Benedict do role barda neseděl, spíš by se hodil na Gošuma, ale právě v této scéně, kdy ze sebe sype důkazy a logické dedukce je naprosto božský – prostě zase Sherlock.) Veškeré informace má samozřejmě z ověřeného zdroje – od královny, která se zbláznila a je zavřená ve věži, a tak se mu podaří poměrně snadno přemluvit družinu, aby se na zítří obrátila proti rytířům, kteří je doprovázejí.

Naposledy se s kamerou vydáváme k Prokletému Gošumovi, kde nás neodvratně čeká další vykradená scéna. Prokletý Gošum princeznu Alici ještě neobětoval ani nezprznil její nevinnost, naopak se jí snaží zlákat k sobě na temnou stranu síly, načež Alice odpovídá: „Nikdy, zabil jsi mi otce!“ a Gošum: „Ne, Alice, já jsem tvůj otec...“ Ehm, přišlo mi divné, co mají s tou useknutou rukou a že jméno rodiny Nebekrok zní v anglickém překladu velice podezřele.

Stínem vedená, řádem rytířů následovaná a bardovým odbojem pronásledovaná družina vjíždí do skal, a jako by ten déšť celou dobu nestačil, doslova padají i trakaře. Samozřejmě v příhodném terénu vyskočí zpoza kamene bard Daniel a spustí svůj protistátní a protiřádní proslov který vyústí v hádku s velmistrem. Zde bohužel scénáristé naprosto selhali, a tudíž na sebe tito dva soci nakonec hulákají jen z kontextu vytržené nadávky. Když jim „arugmenty“ dojdou, nastane napjaté (trapné) ticho, během nějž by se snad mohla do věci vložit některá z hlavních postav, ale jelikož se tan nestane, obě strany usoudí, že bude lepší začít bojovat. Samozřejmě po technické stránce je souboj velice pěkný, létají šípy, blesky i sekery, meče se míhají, kouzelníci dostávají infarkt, koně se plaší, postavy krvácí a omdlévají a nic se tu zbytečně neprotahuje, ale naopak se uděje velice rychle a každé švihnutí mečem má smysl, na druhou stranu smysl postrádá v podstatě celý souboj (pokud jeho smyslem není snížit počet „kladných“ postav z nových 16 na „pouhých“ 10). Tedy, tvůrci si uvědomili, že to s postavami poněkud přepískli, a tak nechali celý řád Záře poledního slunce umřít, i přes to, jak sympatičtí někteří byli, bohužel jenom proto, aby je v zápětí nahradil bardem vedený odboj. (Něco podobného bylo k vidění v nedávno promítané slátanině Kovbojové a vetřelci, kde nejprve hrdiny provázela skupinka kovbojů z města, ti byli nahrazeni bandity, a když bandité poumírali, doplnili počty indiáni.) I když se do konce filmu postavy nestihnou vůbec rozvinout, můžeme si je tu v klidu představit. Tedy, kromě idealistického a příšerně kýčovitého barda tu máme poměrně zodpovědného a rozumného bývalého strážného Malého Sama (Marc Warren – Podfukáři, Otec prasátek) a jeho bratra, mlčenlivého řezníka s velikou sekerou, Velkého Sama (Scott C. Brown – the Gamers: Dorkness rising), hobitího pouťového kouzelníka Alfreda Abrakadabra Smělka neschopného seslat jediné kouzlo tak, jak by chtěl, (Danny Pudi – Community) a nakonec docela roztomilou princezninu komornou Andělku s lukem (Saoirse Ronan – Hanna, Útěk ze Sibiře). Bohužel jsou ale na plátně tak krátce a tak málo se projeví, že pokud si je vůbec někdo zapamatuje, tak jako „toho s tou sekerou“, „tu pěknou holku s lukem“ a tak dál (ačkoliv jejich herecké výkony jsou vynikající).

A tak se hrdinové konečně přiblížili k ex-Stínově nyní Gošumově sluji a s ní i k velkému finále. Gošum samozřejmě stojí na vršku skály a vítá družinu dalším ze svých monologů. Jelikož je to charakterní arcipadouch, samozřejmě odhalí, že on je právoplatným králem a Alice jeho dcerou, a nabídne družině, aby se k němu přidala. Ta, protože už během filmu vystřídala stran dostatek, odmítá a vrhá se do jeskyně. Tam se na hrdiny samozřejmě ze všech stran vyrojí hromady Gošumových skřetů. Jelikož to jsou jen bezvýznamné a bezejmenné příšery pro závěrečnou bitvu, nikdo od nich nemůže čekat žádný solidní šerm nebo že vydrží více než jeden zásah hrdinovou zbraní, přesto se bard Daniel rozhodne se svým odbojem, že „skřety zdrží“, aby poskytl družině čas se vypořádat s hlavním padouchem. Aby se neřeklo, i hlavní postavy si setnou pár skřetích hlav a vedeny Stínem pokračují do jeskyně, kde Stín nachází (kupodivu netknutého) svého mazlíčka/rozpracovaný projekt – dračí kostru, jíž plánoval oživit. Ač jí funguje jen polovina, pomocí dálkového ovládání ji posílá zadupat do země pár skřetů; zřejmě zbyly z rozpočtu nějaké peníze, a tak se místo do složitého přepisu scénáře vrazily do zvláštních efektů.

Družina konečně vystoupala na vršek skály, kde už na ni čeká samotný Prokletý Gošum, za ním pod „deštníkem“ princezna Alice, teď už v černé róbě, aby bylo poznat, že přešla na temnou stranu, odněkud přibíhá useknutá pazoura a naskakuje Gošumovi na pahýl („Konečně, má paže je opět kompletní!“), arcipadouchovi se v ruce zhmotňuje černá a rudě zářící halapartna, Rogar tasí bíle zářící meč rodiny Nebekroků a Stín po pečlivém zhodnocení situace zdrhá. Nehledě na to, že je jejich průvodce opustil (spíš si toho nikdo nevšiml) dávají se zbylí hrdinové do boje s Gošumem, opět velice pěkně choreograficky, střihově i efektově vyřešeného. Stín mezitím doběhl do hlavní sluje, kde zjistil, že kýčovitý bard se stihl nejen potýkat se skřetí armádou, ale i rozporcovat svým kordíkem jeho draka, a tak se rozzuřen smrtí svého mazlíčka dává s Danielem do boje a samozřejmě končí v bezvědomí v kaluži krve. Mezitím probíhá souboj s Gošumem, opět létají šipky i kouzla, Gošum odhazuje hrdiny tlakovými vlnami, mává rudě žhnoucí halapartnou a poskakuje jako správný sith... Ehm... Samozřejmě, nakonec prohrává, kácí se k zemi, chroptí a... začne zpívat?! To jako vážně?! Naštěstí už nad ním stojí bojovná Berenika s kouzelným mečem, praví, že zůstat může jen jeden a Gošuma setne. Kdo viděl Highlandera, ví, co následuje: že do meče, jejž drží v ruce udeří blesk, zvedne se vítr, Berenika začne levitovat a temnota z mrtvého Gošuma se vsákne do ní. Maskérky rychle zapracují na novém make-upu a nová temná královna je na světě. Nebohá osiřelá princezna Alice pláče nad zesnulým otcem, Berenika se na ni hrozivě podívá, sevře jílec meče, Alice na ni hledí uslzenýma očima... Nojo, ale ublížit Alison Brie by bylo jako škrtit Malou mořskou vílu řetězem od kola, a tak nová Gošumka jen tak usmaží bleskem barda, který právě vyběhl nahoru na skálu (ano, zůstaly po něm jen kouřící boty), aby bylo jasné, že teď už bude zlá, a mizí si vybudovat vlastní armádu. (Nic proti Berenice, jako padouch vypadá velice dobře, ale mám dojem, že Gošuma sťala jen proto, že zrovna v tu chvíli držela kouzelný meč. Trochu jsem postrádal nějaké vnitřní dilema.) Do té doby poměrně charakterní Rogar obhlédne situaci, a protože uzná, že tady už není, co zachraňovat, sedá na koně a také mizí. Princezna Alice, která rozhodně nikam nepůjde s těmi, kdo zabili jejího otce, se také nenápadně odplíží a uteče, a tak nebohé Nimue, Poldovi a Evženii nezbývá, než se vrátit za regentem Velemirem (Stín je mile vyprovodí a začne si uklízet ve své sluji). Zatímco regent je rozčarován, že princeznu zpátky nepřivedli, a hned je za ní posílá znovu, jeho žena Oktávie na to, co z družiny zbylo, rovnou vypisuje odměnu, a tak naši hrdinové raději co nejrychleji odjíždějí do západu slunce... Ne, že bych nutně vyžadoval happy-end, ale tenhle konec plný nesmyslných zvratů a nelogického chování postav mi přijde už dost přehnaný.

Shrnuto a podtrženo: Po technické stránce (tedy hudba, kamera, efekty, kostýmy...) je film velice vydařený, vezmeme-li v úvahu nizounký rozpočet, zato scénář je docela mizerný a plný nelogických nesmyslů. Autoři zřejmě viděli několik velice kvalitních a známých filmů a rozhodli se je smíchat všechny do jednoho, takže vznikla jen těžko stravitelná koláž všemožných filmových klišé. „Hlavní postavy“ neposouvají děj kupředu, nýbrž jsou jím vláčeny sem a tam jako zdivočelým koněm a vypadá to, že všichni jednají nelogicky a podle toho, co je zrovna napadne. Zdá se, že jediný, kdo opravdu ví, co chce a proč dělá to, co dělá, je právě Stín. Přesto jsou právě postavy v podání vybraných herců asi jediné, ale velice výrazné plus, díky kterému se na film dá dívat. Pokud jste schopní nebrat film vážně a máte rádi fantasy, klidně si DVD kupte a podívejte se na něj. Můžete se bavit třeba odhalováním toho, ze kterého filmu byla zrovna ta či ona scéna ukradena, nebo porovnávat, jestli by z vašeho dobrodružství z Dračího doupěte nebyl lepší film, a aspoň budete mít nějaký podtácek pod hrnek vedle počítače. Co mě osobně děsí, jsou až příliš výrazně otevřená zadní vrátka pro druhý díl, ve kterém by se princezna Alice měla vrátit jako zlá královna a mstít se družině. Pokud k něčemu takovému dojde, osobně se postarám o to, aby se Štěpán Špilberk i Jiří Lukáš probudili s koňskou hlavou vedle sebe v posteli.

Zapsal PJ Edhel

Nahoru

Pozvánka

Dřív nežli vzejde světlo dne, přes horstvo, jež se v mlze pne, jdem‘ do hlubin, kde vládne Stín...
„Stín?!“ šokovaně
„Stín!?“ vyděšeně
„Stín!“ rozhodně

Hoj! Slyšte zpěv o slávě šermířů, hrdinných hraničářů z hlubokých hvozdů i moudrých mágů s magickou mocí!

Ve známost nechť vejde, že každý, kdož nepostrádá odvážného ducha, ať jest statný barbar či hbitý hobit, chudý elf, či člověk vznešený, ať se proslavil na bitevních pláních či jest známý svou moudrostí, jest povolán k tomu, aby pomohl lapit ke spravedlnosti přivést zlosyna zvaného Stín, kterýžto zemi naši svými temnými silami sužuje.
Přidejte se k nám na jubilejním, jedinečném a zcela neopakovatelném desátém Silvestrovském dračáku! Uvidíte, co jsi ještě neviděli, a zažijete, co jste ještě nezažili, neboť slupka reality zde bude neobyčejně tenká! Vstaň, vezmi kostku svou a pojď!

Místo a čas:

Jelikož se naše tradiční akce zove Silvestrovský dračák, bude se i letos konat na sklonu posledního měsíce tohoto roku, a to ve dnech 31.12.2011 až 1.1.2012. Abychom ale mezi sebou mohli přivítat i ty, kdož hraní Dračího doupěte neholdují, bude na místě už od brzkého pátečního odpoledne 30.12. konat oblíbená beforeparty. V rámci té proběhne vyhlášení výherců soutěže s Comixem Š.D. III (více na našich stránkách) a možná přijde i kouzelník. Hrát se bude samozřejmě od brzkého odpoledne 31.12. až do rána bílého, hajdom hajdom tydlidom. Všechno skončí v neděli během dne, až se vše uklidí.
Pokud nenastane nějaká mimořádná událost, i tentokrát můžeme využít pohostinnosti domu Tety a Neteře, předposledním stavení v dědině Jankovice (č.p. 185). Dále už je jen autobusová točna pro půlnoční valčík, zamrzlý rybník pro půlnoční klouzání a cesta do hlubokého hvozdu pro půlnoční ztracení se. Čeho je na místě poskrovnu, je signál mobilních telefonů a dopravní spojení.

Co s sebou:

Ani letos se neobejdete bez solidní výdrže a notné dávky nadšení. Kromě toho budou vítána nějaká ta pravidla DrD, kostky, tužky, papíry... Noci jsou chladné, takže abyste si vzali teplé prádlo a další své oblíbené spací potřeby (spacák, karimatka, deka, polštářek, osobní předčítač pohádek...).

Atmosféra:

Již tradicí je kostýmová (dříve polo-a-čím-dál-tím-více-povinnost, nyní) dobrovolnost, tedy můžete-li a chcete-li si užít hraní, jak si ho běžně neužijete, přijděte ve fantasáckém, středověkém nebo jinak odpovídajícím kostýmu. Nemáte-li stále kostým a nevíte, jak jej vytvořit, ptejte se i letos své maminky nebo PJe. Ke každému správnému kostýmu samozřejmě patří i rozličné doplňky, což může být cokoliv od pinetek na nouzové páčení zámků a čutor s kouzelnými lektvary přes lucerny, kouzelnické přítelíčky, košťata, dobové nádobí či hudební nástroje až po meče, luky, dýky nebo balisty pro útoky ze zálohy.

Strava:

Jelikož zbývá do Silvestru ještě moře času, je zatím jídlo jen ve stádiu přemýšlení. Doufáme však, že se nám i letos poštěstí získat bečku Kofoly i hrnec neodmyslitelného Grgulu (Gryzzliho guláše). To samozřejmě k nakrmení všech hladových krků stačit nebude, takže budete zřejmě někteří požádáni, abyste pro ostatní něco připravili, což se vám samozřejmě proplatí. Dobrovolníci jsou vítáni a ať se ozvou organizátorům co nejdříve. Samozřejmě můžete přinést jakékoliv čaje a kafé pro lepší výdrž během hraní i jakékoliv cukroví zbylé od Vánoc, jedno nebo vícehubky, čokolády, oříšky, slavičí jazýčky a další dobroty. Organizátoři žádné alkoholické pitivo nikdy nezajišťovali ani zajišťovat nehodlají, protože už jste ale všichni plnoletí, samozřejmě si můžete donést něco z vlastních zásob, pokud si budete chtít s něčím ťuknout. (Opilci však nebudou vítáni a budou po skončení akce ponecháni divoké lesní zvěři.)

Pravidla:

Pro jednoduchost se bude i letos hrát podle pravidel DrDo verze 1.6. Vaše postavy budou na 7. úrovni a můžete si je nakostkovat už doma. (Případně k tomu můžete využít beforeparty, ale nenechávejte tvorbu postavy na poslední chvíli před hraním.) Povolena nejsou žádná nepravidlová povolání ani rasy, kouzla, zvěř či magické předměty (výjimky níže). Základní znalost pravidel je vítaná, ale větší důraz bude kladen na roleplaing (neznáte-li tento pojem, raději to před svým PJem zamlčte). Obzvláště letos chceme hráče vyzvat, aby pravidla využili při hraní jen jako odrazový můstek a co nejvíce se vžili do své postavy a řádně se v jejím hraní vyžili, a to nejen při rozhovorech a pijatikách, ale i v bitkách, vypjatých situacích, při oživování padlých druhů nebo romantických scénách. Bude na to brán ohled víc než na kostky. Letos na vás bude připravená ta správná dvojka PJů, co řeší problém tvůj – PJ Andúne a PJ Edhel. Jsou rázní a smělí a s hrdými čely a chtějí se dělit o dobrodružství své. Většinou je s nimi rozumná domluva, zvláště po nějakém chutném příplatku za kvalitnější služby, a už od začátku beforeparty bude alespoň jeden z nich na místě, aby vyslechl dotazy a pomohl nováčkům.

Výjimky k pravidlům:

Válečník: Může mít u jedné zbraně přesnost zbraně +1.
Hraničář: Má mimosmyslovou schopnost podle poctivého hodu. Může mít psa (také podle poctivého hodu). Druid může mít hůl a chodec chodecký meč
Alchymista: Před začátkem má magenergii odpovídající jeho úrovni a 400 zl surovin. Do začátku má týden času, během nějž si může v domácích podmínkách vyrobit, co uzná za vhodné. Magenergii, kterou před začátkem dobrodružství nevyužije, může samozřejmě mít s sebou. (Množství alchymistovy magenergie a surovin je samozřejmě omezeno také kapacitou jeho truhly. Případné teurgické propriety vyřešíme individuálně.)
Kouzelník: Má povolena všechna kouzla z PPZ (minimálně 4) a PPP, může mít 1 jednoduché kouzlo z PPE. Může mít přítele dle vlastního výběru.
Zloděj: Může mít zlodějské náčiní. Lupič může mít klíč.
Všichni: Vybavení nemagické podstaty je povoleno téměř jakékoliv, avšak v rozumné míře, nepočítejte s tím, že vám celé dobrodružství bude někdo tahat kufr plný převleků nebo alchymistických zařízení. Každá postava může kromě vybavení navíc mít do začátku 3k6 zlaťáků, 1k10 stříbrňáků a 1k10 měďáků.

Peníze

Jako obvykle budeme od účastníků vybírat pár drobných příspěvků na Kofolu, Grgul a dřevo. Půjde o částku přibližně kolem 100-150 korun, což je stále nejnižší cena v porovnání s jakoukoliv srovnatelnou akci (s naším Silvestrem se samozřejmě může rovnat máloco). Rádi bychom přitom připomenuli, že PJové a další organizátoři z těch peněz nic nemají a naopak platí také, veškeré finance jdou na dřevo, Kofolu, jídlo, a co zbude, pokrývá kopie map a podobně. Pokud se rozhodnete vypomoci se stravou a zařídíte pro ostatní nějaké jídlo, budete platit o to méně.

Svou účast

Nám potvrďte nejpozději do pátku 23.12. spolu s informacemi, za co asi budete hrát a od kdy do kdy na akci budete. Přihlášky nám posílejte co nejdříve na dole uvedený Edhelův mail, abychom věděli, kolik nás vlastně bude, a správně upravit množství potvor i potravin. Pokud víte o někom, kdo by se také mohl chtít zúčastnit a my na něj zapomněli, dejte nám to také co nejdříve vědět na uvedený mail nebo do Lovcoveveráckého fóra, a my ho zvážíme.

Veškeré informace

vám rádi odpovíme na uvedeném mailu nebo ve fóru na stránkách Lovců Veverek.

Dark Kult of Sun
Andúne, Edhel
Nahoru

Mapa a přílohy

Mapa království Nebekam
Mapa království Nebekam
Mapa království Nebekam zoom
Mapa království Nebekam
x - zavřít Další
Stín - Stahují se mračna
Stín - Stahují se mračna
Stín - Stahují se mračna zoom
Stín - Stahují se mračna - Oficiální plakát k tomuto ročníku Silvestru
Předchozí x - zavřít

Nahoru


92741