Kroniky

Lovci Veverek - Silvestry - Úsvitcony - Tangroby - Ostatní

Tangroby

2001 - Strach a hnus v Rondholfu - 2002 - Bitva o Nolrif - 2003 - Ravarri - 2004 - Útěk z Lurvoru - 2005 - Věčná bouře - 2006 - 120 dnů Vedary - 2007 - Čas hrdinů - 2008 - Tajemný hrad v Karpatech - 2009 - Šifra mistra Lervanta - 2010 - Dědictví Dvorgalu - Tangrob in memorian

Tangrob 2010 - Dědictví Dvorgalu - Tangrob in memoriam

Z Lovců Veverek se účastnili: Mirathea, Magdalene, Samanta, Andúne (jako Marten) a Edhel
Zapsal: Edhel
Perličky z dobrodružství
Galerie fotografií

Před mnoha zimami v daleké zemi
Lovcové Veverek octli se sami.
Morti je zlodějka, k ní Mirathea,
Krollka, co z nepřátel mrtvolky dělá.
Kouzelná Samanta, magie paní,
A šermíř Marten, co zabouch‘ se do ní.
Nakonec Edhel, zkušený chodec,
Kdepak těm ostatním, kdepak je konec?
Družinu najal si Vorgent, pán z hradu,
By lapila bratra, co kul na něj zradu.
Když Lovci ve městě však počli se vyptávat,
Samantě opilec chtěl šaty rozsápat.
V hospodě strhla se taková mela,
Že z toho krollka i berserkra měla.
Než se ta novina donesla ke stráži,
Družina ven z města dávno už peláší.
Když druhy ukryly před zraky stromy,
Zjistili, že Edhel není už s nimi.
Bez chodce v lese je banda ta ztracená,
Zda oheň rozdělat krčí jen ramena.

Netrvá dlouho a při hlídce třetí
Z lesa jde zavití, vlci sem letí.
Bestie zavilá, Samantě k zlosti,
Trhá jí šaty, kouše jí kosti.
Když Mirathea už měla moc ran,
V berserkru brala vlky jak Pac man.
Boj záhy utichl, z vlků je kaše,
Náhle se každý ptá: „Kde je čarodějka naše?“
Vysoko na větvi v podobě vlčí
Kouzelná Samanta tiše se krčí.
Nikdo však netuší, že je to ona.
„Kuší to sestřelím!“ Morticie zvolá.
Když děvče netrefí, Marten hned odtuší:
„Neplýtvej šipkami, já mám těžkou kuši!“
Naštěstí tou dobou magie vyšumí,
Samanta snese se zas dolů pod stromy.
Po tomto radostném půlnočním shledání
Ráno dál družině nic v cestě nebrání.
Za krátko octli se ve hvozdu, v tajemnu,
Na paloučku Edhel si tam hraje na flétnu.

Nic se mu nestalo, byl celkem v pohodě,
S druidem, co zavolal, dospěli k dohodě.
Konečně kompletní z lesa ven vyšli,
Pod horou z věže jen ruiny tu našli.
Sám na skále trollík sedí,
holé kosti si tam hodí,
Zleva zprava ohlodává,
družinu rád nepoznává.
S drápem řevem vstříc jim běží,
Sotva zabijou ho stěží,
Dalších šest se z vrchu řítí,
Družina nechce být v... síti.
Proto jde se v lese schovat,
By líp to mohli zopakovat.
Dalšího dne po rozednění,
Plíží se hrdinové nevidění.
Nikdo z nich však neměl tušení,
Jak jsou trollové s ultrasluchem nabušení.
Padla rána, druhá, třetí,
Marten v mdlobách v jámu letí.

Edhel za ním léčit skáče,
Morti jako ladné ptáče,
Samanta též v díru hupla,
Krollka v berserkru si dupla.
Trolly jako snopy kosí,
Leč z posledních sil se jim vůdce vzchopí,
A těsně předtím, než ho Edhel kouzlem dorazil,
On Miratheu chrabrou do Valhally odpravil.
V jámě té smradlavé je odpadků dosti,
Družina zdrcená hojí si kosti.
Pod haldou odpadků našli krollku novou,
Byla též bojovník a slula Monou.
Samanta v pavoučí sítě se chytla,
Když chtěla pryč vykročit, šaty roztrhla,
Edhelův zničila pak i plášť půjčený,
Když na ni vyšlehly magické plameny.
Morticie půjčila barbarce odění,
Chrabře se vydali ve věžní sklepení.
Temnotou bloudili za záře plamů,
Až v hloubi nalezli království goblinů.

Že se tu zjevili Lovci tak náhle,
Goblini měli je málem za krále.
Na jejich počest se schystala hostina,
Zábavu poskytla travička veselá.
Marten pak Samantě ve stavu opilém,
Košili rozthnul, a to ne omylem,
Chtěl totiž odhalit, co výstřih ukrývá.
Co Ti dva dělali, slušný bard nezpívá.
Na zítří v poledne, když přešla opice,
Nechtěli Lovcové meškati zde více.
Za sídlem goblinů stanuli v tvář bazilišku,
Řekněme to stručně, dostali na držku.
Po dalším úsvitu a troše léčení,
Rozhodli se, že svou taktiku pozmění.
Místo by střetli se tváří v tvář s netvorem,
Do další místnosti skočili hyperprostorem.
V síni té našli po kouzlení stopy,
Mrtvou čarodějku a její šaty.
S ní také zprávu dosti již podivnou,
Že otec bratrů dvou měl poměr se sestrou.

Po dalším bloudění temnými chodbami,
Našli starý výtah a místnost s lektvary.
Za tajnou chodbou se objevil navíc
I bratr elf Neiron, zrádný ten šlechtic.
Družině vysvětlil, že rod je prokletý
A on sám nad tím není lhostejný.
Sejmul ducha levou zadní,
Přečet‘ knihu, co stál nad ní,
Poslal pak hrdiny do hrobky své rodinné,
Aby tam zjistili, zda kletba pomine.
K dalšímu poledni a s novou silou
Postavy do hrobky rázně se hrnou.
Přes hordy nemrtvých, zbělené kosti
Mona svým kyjem cestu si klestí.
Společně skolí i rytíře s mečem,
Zbraně té kouzelné ujme se Marten.
Přes pasti snadno je Morticie provede,
Vyluští hádanku a jsou v hrobce zakladatele.
Než okem zamrká, zabijí spektru,
Jen s drobnou potíží i přízrak prvního z rodu.

Najdou tu proroctví v kameni tesané,
Že rod ten zanikne, když bratr bratru povstane.
Zůstává možná jen jediná naděje:
Starého pána kdes‘ tajemství schované.
S těmito znalostmi Lovcové spěchají,
Sdělit Neironovi je ve městě hodlají.
Velké je znenáhla však jejich zděšení,
Když zjistí, že Neiron dřepí ve vězení.
Od služky na hradě Morti pak vyzví,
Že bratr s komplici jsou možná mrtví.
Jestli však chtějí Lovci svou misi záchranou,
Ve věži ať najdou z incestu dceru schovanou.
Dle staré druidky, co mnohé skryté ví,
Do svítání zítřího budou všichni ve městě mrtví.
K činu se hotoví banda bez prodlení,
Do tvrze dostává se dík‘ přestrojení.
Jen Mona se strážným zdála podezřelá,
Tak sedí na šutru, z kouře kroužky dělá.
Ostatní zatím se plížili hradem,
Do tajných místností pronikli zadem.

Družina nakonec se v komnatu dostala,
Kde bytost magická dívenku hlídala.
Dřív, než je příšera stačila vyhodit,
Lovcové Veverek začali útočit.
Svištěly meče a lítaly blesky,
Marten na kostkách svých házel jen šestky.
Nakonec netvora hrdinně zabili,
On však ještě Edhela zabil blesky svými.
Nad mrtvým přítelem prolili slzu,
Popadli holčičku a pryč ju nesú.
Mezitím stráže nevěří v své oči,
Armáda nemrtvých na hrad útočí.
Lovcové spěchají ku zadní brance,
Kde Mona s kočárem má spoustu práce.
Všichni se naloží, prásknou do oří,
Kostlivci za nimi pevnost už boří.
Krollka na kozlíku, družina vzadu,
Poklidně odjíždí do slunce západu.
Na závěr ještě spočtěme ztráty:
Dva mrtví druhové, patery šaty.

Nahoru


84153