Kroniky

Lovci Veverek - Silvestry - Úsvitcony - Tangroby - Ostatní

Úsvitcony

2006 - Ročník III. - 2007 - Ročník IV. - 2008 - Ročník V. - 2009 - Ročník VI. - 2010 - Ročník VII. - 2011 - Ročník VIII. - 2012 - Ročník IX. - 2013 - Ročník X. - 2014 - Ročník XI. - 2015 - Ročník XII. - 2016 - Ročník XIII. - 2017 - Ročník XIV. - NOVÉ

Úsvitcon 2017 - Ročník XIV.

LINELFLOREN

Dobrodružství 1. - Tmou - Dobrodružství 2. - Vraní stín

Perličky z Úsvitconu 2017
Galerie fotografií

Dobrodružství 1. - Tmou - PJ Žaba

Inkvizitor udeřil pěstí do stolu a obořil se na vyslýchaného.

„Takže ty stále tvrdíš, že Dračí bůh se narodil teprve před 150 lety, a že zdaleka není jediným bohem?“

Vyslýchaný muž zvedl k vyšetřovateli svůj potlučený obličej. Ačkoli jediný zvuk v kobce vydával praskající plamen louče, musel muž vydat mnoho sil, aby jej bylo slyšet. Přesto byl jeho hlas pevný, pln vnitřního klidu a přesvědčení.

„Tvrdím, že Dračí bůh byl stvořen smrtelníky, a že jeho příchod zvrátil bitvu bohů a navrátil Slunce na oblohu.“

Inkvizitor pohlédl na svého nadřízeného, pohodlně sedícího v křesle u dveří. Stejně jako on se usmál.

„A stále opakuješ tu samou lež, že byla doba, kdy Slunce zmizelo z oblohy. Po které prý má jezdit v kočáře bohyně Elis. Copak nevíš, že Dračí bůh sám zvěstoval, že Slunce je jen koule, kol které se točí náš svět? Nechápeš, že Tvé takzvané zmizení Slunce bylo jen prachobyčejné zatmění, pouhý astronomický jev?“

Muž na inkvizitora znovu upřel pohled plný vzdoru: „Slunce srazil z oblohy bůh Thandra, a bojoval pak s ostatními. Zastavil jej až Dračí bůh, stvořený družinou smrtelníků. Chceš jejich jména? Anastázie, Lida, Laureo-“ Příval dalších jmen ukončila inkvizitorova pěst. Muž vyplivl krvavou slinu a ušklíbl se na svého věznitele: „Win...“

Vyšetřovatel se napřáhl k další ráně.

„To stačí!“ rozlehl se žalářem hlas Nejvyššího z Inkvizice. „Všichni známe Učenou družinu. Ale na rozdíl od Tebe také víme, že nestvořili žádného boha, ale že naopak on si vyvolil je, aby zvěstovali lidstvu pravdu a vyvedli je z temnoty do světla poznání. I přes to, že Otopsea ponejprv pochybovala, než byla poučena svatou Spes Ultimou.“

Muž si znovu odplivl: „Jmenovala se Poslední naděje a byla to obyčejná zlodějka!“

Nejvyšší se krutě usmál. „Jsi nenapravitelný tmář. Uvidíme, jak se budeš na Slunce dívat zítra z hranice.“

„Smiř se s Dračím bohem,“ řekl ještě s neskrývaným posměchem a zvedl se k odchodu.

„Snad ti odpustí a přijme Tě k sobě.“

Ze sklepení jej vyprovázel zoufalý mužův výkřik: „A přece se vozí!“

Nejvyšší z Inkvizice vstoupil do svých komnat, zavřel dveře a zamyšleně naslouchal. Ticho, nikde nikdo.

Konečně se mohl uvolnit a nechat spadnout masku přísného vyšetřovatele. Vychutnával si tu chvíli, kdy mohl být opravdu sám sebou. Mužem, ženou, starcem, dítětem, obrem, trpaslíkem... Přešel k oknu a zpoza záclony se zadíval na nádvoří, na kterém se oddíly jeho rytířů chystaly vyrazit do dalšího boje proti jinověrcům.

Bůh Chaosu Oppon si neodpustil spokojený úšklebek.

Nakonec se to zmizení Slunce přeci jen ukázalo jako zábavná věc.

Zapsal Šedák alias Otopsea

Nahoru

Dobrodružství 2. - Vraní stín - PJ Jestřáb

Na hovno. Celá tahle výprava byla na hovno, už od začátku. Obchodovat s domorodci z Vraního ostrova. Taková blbost. Když je domorodci vypoklonkovali bez toho, že by vyměnili byť i jedinou cetku, rozhodli se je alespoň okrást. Další blbost. Ti Vraní všiváci nebyli hloupí a samozřejmě si dávali pozor. Dirk byl rád, že stihl sebrat alespoň to žezlo z podstavce v šamanově chýši, než se museli vydat na útěk. I když teď, když s Quarionem a Tallinem běžel k Anitě a Dugenovi, by ten krám nejraději zahodil, jen aby už byl pryč odtud. Naštěstí se k němu naklonil Quarion a žezlo si od něj vzal. Dirk přidal do běhu, ale i když se snažil, seč mohl, Tallin a Quarion se mu začali vzdalovat. Přeběhli přes vrchol pahorku, za kterým už čekala Anita s únikovým kouzlem. Ještě kousek. Dirk zavřel oči a pokusil ze sebe vydat všechny síly, co mu zbývaly. Na vrcholku pahorku však klopýtl. Na hovno. Vraní lidé se na něj sesypali jako vosy na med. Poslední, co Dirk viděl, byli jeho kumpáni, mizící v magickém víru. Ani se za ním neohlédli, i když jeho výkřik plný zoufalství nemohli neslyšet. Bastardi.

Na hovno. Dirk si stáhl kápi hlouběji do čela a upil ze svého korbelu. Jako vždy, když byl rozrušen, si pohladil svoje vraní tetování, které mu už tři roky zdobilo líci. Ne že by k rozrušení neměl důvod. Po celém Havenu se potloukaly stráže, které hledaly chlapa v plášti s vraními pírky a s tetováním na tváři. Jeho. Na hovno. Měl Anitu zabít jako první, když z ní teď byla hraběnka. Po těch ostatních zatím ani pes neštěkl. Ale co. Do tohohle koutu přístaviště si stráže stejně netroufnou, o téhle putyce ani nemluvě. A dnes bude ta správná noc. Půjde si pro tu poslední, a až z ní vytáhne, kde je žezlo, bude se moci vrátit domů. K Vránám. Ale napřed si vychutná její smrt. Za to, jak s ním před lety vyběhla. Stejně to všechno byla její vina. Mrcha.

Ukryt za rohem, Dirk pozoroval dům. Dva strážní před vchodem, a podle všeho dva nebo tři v pokoji vedle ložnice. Pitomci. Ani si nevšimnou, že je ta fiflena mrtvá. Dirk se odlepil ode zdi, a vykročil k domu. Neudělal ani dva kroky, a dřív, než si jej kdo mohl všimnout, se proměnil ve stín. Proplížil se kolem stráží, a okénkem vplul do ložnice. Nikde nikdo, jen v posteli jeho bezstarostná oběť. Stín se přiblížil k její hlavě, a začal pronikat dovnitř dýchacích cest...

Něco ho náhle odmrštilo pryč a zvrátilo jeho proměnu. Vraní oko? Jak by mohla...

Ložnicí se náhle rozlehl jekot a křik, ze stěny vyskočilo několik postav. Než stačil domyslet, kdo a jak jej vyrušil, a co se vlastně děje, útočníci jej zasypali ranami. Jeho poslední myšlenka tak patřila Anitě:

Na hovno. Zase mě převezla, čubka.

Zapsal Šedák alias Otopsea

Nahoru


84153