Kroniky

Lovci Veverek - Silvestry - Úsvitcony - Tangroby - Ostatní

Úsvitcony

2006 - Ročník III. - 2007 - Ročník IV. - 2008 - Ročník V. - 2009 - Ročník VI. - 2010 - Ročník VII. - 2011 - Ročník VIII. - 2012 - Ročník IX. - 2013 - Ročník X. - 2014 - Ročník XI. - 2015 - Ročník XII. - 2016 - Ročník XIII. - 2017 - Ročník XIV. - NOVÉ

Úsvitcon 2014 - Ročník XI.

LINELFLOREN

Dobrodružství 1. - Ledová královna - Dobrodružství 2. - Všude dobře, v dungeonu nejlíp!

Perličky z Úsvitconu 2014
Galerie fotografií

Dobrodružství 1. - Ledová královna - PJ Rybářka

Tak, děti, všichni pod peřinou?“

„Ano, sestro Violo.“

„Tak nerušte a poslouchejte, teta Naděje vám poví pohádku.“

„Tak poslouchejte, děti. Bylo nebylo, za sedmero horami a sedmero řekami, v zemi, kde od jara do jara pořád ležel sníh, žili v jednom malém městě bratříček a sestřička. Bratříček byl starší a odvážnější a jmenoval se Kai, sestřička byla zase rozumnější a jmenovala se Gerda. Jednou v noci, zrovna uprostřed zimy, se ozvalo zaťukání na okno, a protože byl Kai zvědavý, tak ho otevřel. V saních tažených čtyřmi bílými labutěmi tam seděla Ledová královna. Byla krásná a vznešená, límec měla z kožešiny hranostaje, vlasy bílé jako sníh a oči ledově modré. Nabídla Kaiovi krabici tureckého medu a projížďku v jejích saních. Gerda mu to samozřejmě rozmlouvala, ale bratříček jí jen vynadal, že je zbabělá a vylezl z okna k té krásné paní. A jakmile si k ní do saní sedl, práskla do labutí a zmizela v hvězdnaté noci. Malá Gerda za nimi vyběhla ven jenom v bačkůrkách, ale po Kaiovi a Ledové královně jako by se země slehla. Byla moc smutná a tak moc si přála svého bratříčka zase vidět, že se nad ní bohové smilovali a hned další den k ní kouzelnou branou přivedli hrdinku! Hrdinka přišla ze země daleko na jihu a viděla už půl světa, byla odvážná, krásná a mazaná jako liška, byla to elfka a můžeme jí říkat třeba Šarlota. A protože hrdinové málokdy chodí sami, měla s sebou družinu pomocníků.“

„Jakejch pomocníků? Já nejsem žádnej tvůj pomocník, já jsem...“

„Klid, já vyprávím. Když jsi to povídal ty u vás doma, taky jsme tě nechali v tvojí verzi pobít stádo bleskomrožů. Tohle je pohádka, tak neruš. Takže v té její družině byli dva trpaslíci, kteří spolu byli silnější než ten nejsilnější hrdina a jejich sekyrám nikdo neodolal. Říkali si Drung s D a Šutr...“

„Jmenuju se Žula!“

„Jasně, Kámen. A dolij. Potom tam byla elfí stopařka Sedmikráska, která dokázala svými šípy sestřelit jablko z hlavy na sto kroků i se zavázanýma očima, a elfí Kněžna, co se v kouzelných tajemstvích vyznala líp než celá rada kouzelné univerzity a jméno měla delší než všichni ti dědkové dohromady. Co to pijem?“

„Nevím, nejakú šťávu, co měla Otopsea hen v batohu.“

„Šarlota dobře věděla, jak to v pohádkách chodí, a tak se vydala za místní stařenou, která se vyznala v čarování. Byla to zkřivená ohyzdná ježibaba, s bradavicí na nose, co bydlela v polorozpadlé chýšce plné začarovaných bylin a jedovatých lektvarů. A ta Naď...Šarlotě řekla, že jestli chce malého Kaie ze spárů Ledové královny zachránit, musí projít třemi zkouškami; jedna čeká v hradě na severu, druhá v místní knihovně a třetí v malé chaloupce kus za městem. A až ty zkoušky překoná, ať se k ní vrátí.“

„Hej, jaké zkou...“

„Pšššt! Pohádka – zkoušky! Běž najít něco lepšího, jak mám vyprávět na sucho? Takže Šarlota naložila své pomocníky na saně a uháněla s větrem o závod na sever po zasněžené pláni, až dojela k černému hradu. Stál strmé skále a zlověstně vyhlížel do krajiny. Šarlota a její pomocníci se ale ničeho nelekli a odvážně vkročili na nádvoří, a jak tam vkročili, tak se to stalo. Škyt. Byly tam na věži dvě ošklivé sochy, napůl ženy, napůl ptáci, každá s lukem v ruce, a ty obživly a začaly na hrdinku a její družinu z výšky střílet. Ale to už měla v ruce luk i Sedmikráska a jedním šípem jim oběma prostřelila křídlo, sochy spadly na zem a tam se dostaly do bezvýchodné situace, když se na ně přihnali trpaslíci se sekyrami. Sochy byly na padrť a Šarlota překonala první zkoušku... Mňam, kde jsi sehnala whisky?“

„Viola ti ji posílá... Nevadí ti, že jsem při tom souboji skoro zemřela, že ne?“

„Ne, však jsme tě vyléčili. A dej si taky, ty kytky potřebujou trochu zalít. Šarlota se vrátila do města a rovnou zamířila se škyt svými pomocníky do knihovny. Tam už na ně čekala čarodějka; ne jako ta babizna v chýšce, ale mladá a velice krásná, s tmavými vlasy a ďolíčkama ve tvářích. Drung na ni byl celý hrr a vůbec se nebál a prohlásil, že ji dostane na lopatky, a protože to byl silný trpaslík, tak ho Šarlota nechala, ať si s ní poradí sám, a vyšla ven. A tak se ta čarodějka svlékla...“

„Naděje!“

„Co?“

„Nemůžeš přeci malým dětem vyprávět, jak Drung celou noc... emh... zápasil s knihovnicí!“

„No jo... škyt... Svlékla si svetr, protože v té knihovně bylo hrozné vedro... A... Drung ji vyzval na souboj podle staré trpaslické tradice. Že za každého panáka jejího pití, co mu nalije, ona vypije panáka jeho pití, co jí nalije on!“

„Ach, bohové...“

„A ráno vyšel Drung z knihovny, byl veselý a svěží, ale po čarodějce jako by se slehla zem, takže ji úplně uš...ŠKYT! Ehm... upil do němoty! Druhou zkoušku měli za sebou, a tak se vydali za zkouškou třetí k chaloupce za městem. Ta byla tak malá, že neměla žádné stěny, jenom střechu porostlou mechem a dovnitř se chodilo střešním oknem hned vedle komína. Uvnitř bydlela stará vědma, byla zkroucená jako stará borovice a měla pohled, kterým každého prokoukla. Jen tam vešli, už jí zazářilo v očích, což všechny Šarlotiny pomocníky vyděsilo a muselo být děsně praktické při čtení v posteli. Ale Šarlota byla odvážná a nenechala se tím kukučem zviklat a klidně jí řekla, že tam přišla, aby porazila Ledovou krávo...královnu. Vědma na ni zkoušela další kejkle a kličky a zastrašovala a vyhýbala se, ale Šarlota ghhaarrrghhh co jsi mi to nalil?!“

„He he he. Však za každého panáka tvojeho pití mosíš vypít panáka mojeho pití, hehe...“

„To jsem škyt nevěděla, že piješ petrolej... No, tak jsem, teda Šarlota odolala jejím temným čárám a překonala tak poslední zkoušku a vrátila se svou svitou do města ke stařeně. Jenže stařena nebyla doma. Šarlota třiškytrát obešla její dům, a když zjistila, že se do něj nedá nijak dostat, tak Kněžna vyčarovala nové dveře. V té její prohnilé chýšce pak našli mapu a na ní místo označené křížkem, a tak na nic nečekali, Šarlota zase naložila všechny svoje pomocníky na škyt sáně a s větrem o závod tam po zasněžené pláni uháněla. A když úplněk vylezl na kopec, dojeli k velikému zámku celému postavenému z ledu právě tam, kde byl na mapě ten křížek. Hned vešli dovnitř a tam na trůně ve veliké síni seděla Ledová královna, před ní hořel oheň a u něho byl malý Kai, kterého – aby Ledové královně daly věčné mládí – tam společně zaklínaly, ta stařena z chýšky, čarodějka z knihovny a vědma z chaloupky, protože to byly tři sestry čarodějnice.“

„Ale vždyť to byly čtyři sestry a žádná Led...“

„Pšššškyt! Pohádce stačejí tři. Tak na ně Šarlota poslala trpaslíky a ti na nic nečekali a hned se na ně vrhli a Drung tu čarodějku z knihovny úplně přefikl... Teda, jako sekerou, žejo. Tu vjed...vědmu jednou ranou skolil Šutr a Sedmikráska jediným šípem poslala k šípku tu stařenu z chýškytky. To Ledová královna poznala, že má na mále, a tak vyvolala obrovského ledového golema, ale toho se trpaslíci ani trochu nelekli a zpříma mu pohleděli z očí do očí jako sobě rovnému a začali ho mydlit svýma sekyrkama. A aby v tom nebyli sami, Kněžna na něj sesla...ses...la...la mocné kouzlo a golem se rozpadl. Tím bylo zaklínání tří sester čarodějnic zlomeno a Ledová královna zakvílela a rozplynula se jako pára nad hrncem. Šarlota pak naložila zachráněného Kaie i své pomocníky na sáně a vrátila se s nimi do města, kde Kaie přivedla domů. Jeho sestřička byla moooc šťastná a dala Šarlotě za odměnu půl království a princeznu za neeeeeeeeee... Škyt... Byla moc šťastná a Šarlotěéé... poděkovala. Šarlota se škyt se svými pomocníky pak zase vydala dál do světa pomáhat tam, kde ji lidi potřebovali nebo kde bylo teplo. Malý Kai se poučil, že nemá v noci otevírat okna cizím lidem, a když vyrostl, tak se škyt se svou sestřičkou stali škyt lovcema čarodějnic. Dobrou noc děti... Jé, kdy všichni usnuli?“

„Myslím, že někdy kolem vědmy.“

„Až Otopsea zjistí, že jsi ji degradovala na pomocníka, tak tě nechá ve své verzi popravit.“

„Toš jako že pomocníci jo? Však všechno jsme oddřeli my a ty si enom stála vzadu.“

„Však co? V Dlouhém, Širokém a tom třetím to náhodou taky všechno odedřou pomocníci a princeznu dostane princ, tak to škyt v pohádkách chodí... Ale náhodou, na Otopseinu verzi se těším. To bude dramatické líčení složité politické situace na severu, intrikaření, získávání spojenců a vzestup rebélie proti ledové tyranské monarchy...monar... monarškytni.“

Zapsal Edhel alias Poslední Naděje

Nahoru

Dobrodružství 2. - Všude dobře, v dungeonu nejlíp! - PJ Dajen

Pane! Pane! Tak už jsou tady.

Výborně. Doufal jsem, že dorazí brzy. Už se nemůžu dočkat, až vyzkouší moje nové bludiště. Dej vědět, až se do něčeho pustí.

Právě našli ten poklop... Týjo, ti mají sílu. Ti dva trpaslíci ho otevřeli. To bych nezvládl.

Skvělé, skvělé! Jsem nadšený!!! A co dělají dál?

Ta mágyně seslala vodní dech na tu elfku s věnečkem. Uvázali ji na provaz a ona potom vlezla dovnitř s rozsvíceným mečem. To je hustý! Jak to dělá?

Bude to nejspíš chodkyně. Myslím, že jí říkali Win, nebo tak nějak?

Hmm, možná...
...
Uau, něco se děje!! Všichni se nějak lekli a začali tahat za ten provaz... jůůů, oni na tu elfku něco ulovili.

Cože?!

Normálně s ní vytáhli ještě nějakou potvoru! ... Jé hele, už ji i zabili.

Tu elfku?!

Ale ne, tu potvoru. Ale i ta elfka je trochu zrasená.

Výborně, výborně. Dej mi vědět, až se zase bude dít něco zajímavého.
...

Teď to byla sranda, pane!

Co se dělo?

No, tak ty ohnivé koule prošli v pohodě, ale teď narazili na ňákého mrtvého na bodácích! Hihi. Ti vepředu prostě jenom proklouzli kolem, ale ta mágyně se v tom začala šťourat, mrtvý spadl na zem (vypadal teda pěkně nechutně) a mágyně s chodkyní se poblily!

Počkej, počkej. Jakého mrtvého na bodácích? Nic takového tu na plánku nemám!!!!!!!!!

Já nevím, tady visí. Teda... visel.

Krucinál! Jak se sem dostal? Budu muset zlepšit zabezpečeí! Třeba bych mohl dát k bráně zvláštní klíč, nebo...

Pane! Já dál nemůžu...

A proč bys nemoh? Nespouštěj je z očí!

Na té louce mi něco vysává magenergii! A ta mágyně taky zdrhla zpátky za dveře.

Ah, ovšem. To bude ten huňáč, co jsem tam připravil. Ale doufal jsem, že tebe nechá na pokoji...

Co mám dělat?... Uááá, teď nám sebrali i lucernu!!!

Tak se přemísti do další místnosti a počkej tam na ně.
...

Je tu tma. Nic nevidím. Ale nejspíš už sem jedou po klouzačce... A kruci...

Co zas?

Jsou tu další lidi!

Řekni mi, prosím tě, že jsou živí.

No, jenom jeden... Prý nedokázali vyluštit nějakou šifru.

Huff... Tak uvidíme, jak to zvládnou tihle.
...

Hezky! Už to vyřešili a jdou dál.

Přesně jak jsem očekával. Zvolil jsem ty pravé. Teď dávej pozor a všechno hlaš!

Došli do takové arény. Uáááá, tady je tygr! Nesežere mě?

Nesežere. Koukej hlavně po tom kopí.

Myslíte po tom, co sebral ten trpaslík a hodil ho po té elfí hraničářce?

Jop. Jak na to reagovali?

No ten druhý trpaslík drží toho, co to hodil. A ta s tou píkou z ní to kopí tahá... Uááá, oni se snad pomátli. Normálně po ní to kopí zase hodila!!!

Hi hi hi hi hi hi hi.... Ehm... Ještě žije?

No, má namále. Ale ještě si zvládla utrhnout rukáv a vytahuje si s ním to kopí. Ale háže ho zpátky po té s tou píkou! Já se na to nechci dívat!
Uf! Jeden z trpaslíků dal do cesty štít a kopí se zabodlo do něj.

Hmm. Chytré. Jdi se připravit do další místnosti a řekni mi, až budou mít problém zadržet ty kostlivce, co tam jsou.

Dobře pane.
...
Už!

Můžete, Lady Elvíro!
Teď se drž stranou a počkej, až Lady Elvíra zažene kostlivce. Pak je následuj a jen mi hlas postup.

Teď přeskakují lávu. Nudááá...
A teď se opatrně (někteří i neopatrně) proplížili kolem té iluze skřetí hostiny.

Dobře, v další místnosti si stoupni do jihozápadního rohu. To je jediné bezpečné místo.

Jsem tam... Právě se dohadují, jestli tomu vyhladovělému strčí ruku do chřtánu lva. Hele! A ta s tou píkou je vůbec neřeší a sama strká ruku do antilopy... Uíííí! Co je to za cvakání? A proč je tu všude mlha?

Teď se hlavně nehýbej! Právě se spustily pasti v celé místnosti. Teď uvidíme jak šikovná je ta jejich zlodějka. Je teď jejich poslední naděje.

No jo. Ona ty pasti asi nějak zneškodňuje. Haha teď se jí to nepovedlo... ale té šipce uhnula... a koupil to místo ní trpaslík.
Zbytek už zvládla v pohodě a prošla portálem. Jéé a teď mává lucernou! A ostatní jdou za ní.

Skvělé. Následuj je dál.
...

Fujtajbl! Ještěže jsem se stihl hypnout!

Proč, co se stalo?

Jdeme si tak chodbou a najednou puf, všude oheň.

Cože? Proč na ně ten drak chrlil oheň? To se na něj chystali zaútočit nebo co?

On to neudělal schválně. Ale je na mol a krknul si. Jo, a někdo jim chybí. Ten cizí.

Uh... no co se dá dělat. Co ten drak?

Kecají s ním. Je pěkně sdílný, panečku. Ukázal jim, jak dělá ohnivou vodu a dal jim knihu na vyvolávání draků... Jejda! Už jdou dál! Musím za nima.

Hlavně nelez do té prostřední chodby!

A proč? Přesně do té totiž poslali havra... Aha, už vím, proč.

A jdou za slávou nebo za bohatstvím?

Za slávou.

Skuteční hrdinové.

To jo, našli meč. Ale ten trpaslík ho popadl, jako kdyby se bál, že mu ho ten druhý sebere.

A teď vchází do další místnosti... Jé oni mlátí do vzduchu... A už přestali.

Výborně. Musíme se s Lady Elvírou připravit na závěrečnou scénu!
...

Už vás slyší... Ale pane, oni vás chtějí zabít...
...
Díky bohům. Pane, já měl o vás strach. Ten trpaslík a ta mágyně vypadali hrozně namíchnutě, že jste si s nimi takhle zahrával.

V pořádku. Na poprvé to vyšlo vskutku skvěle!

Zapsala Ještěrka a David
alias Win a Žula


Nahoru


84153