Perličky

Lovci Veverek - Školní družina - Silvestry - Úsvitcony - Tangroby - Jiné

Školní družina

Školní družina III - Návrat dobrodruha

Více o družině v Postavách
Školní družina III - Návrat dobrodruha jako komix
Odkaz na nejnovější hlody

Opět se ukázalo, že ani záhuba nezabrání těmto hrdinům vyhledávat dobrodružství a příležitosti k záhubě. Stále pod vedením PJe Samanty (či Conana) se na další cesty vydávají:
Caeliuss Romanus - krollí bojovník pod vedením Baldricka,
Crieger - lidský bojovník a rytíř v podání Pauluse,
Heymdall - horal hraničář vedený Argusem,
Kalevatar - zelená elfí hraničářka, nad jejímiž kroky bdí Edhel,
Martian Zale - lidský čaroděj, drobet bojovník, ale hlavně pouťový kouzelník, jehož vede Macil (či Darnill),
Nahrim - horal theurg v podání Andúneho neboli Gorazda a
Ormaline - elfí čarodějka, jíž vede Alco (nebo též Aik)

Poté, co družinu z různých důvodů Ormaline a Martian opustili, jejich místa zaujali
Kar - horal bojovník v rukou Alca (jinak Ormaline či Aika) a
Výkop Zákop - lidský kněz pod vedením ex-Martiana (čili Darnila, Macila nebo Prokopa Tunela)

A po odchodu Criegera, Heymdalla a Výkopa Zákopa se k družině přidali
Aglaja Ivanovna z Romanovců - elfí theurgyně a kněžna,
Aragold - lidský bard a lupič v rukou Tanulky či Tindúveniel,
Tak řečený Dalimil - lidský kněz v podání Dajena (původně z Linelfloren)
a Ingwar - ork bojovník.

Po nějaké době přestali hrávat i Aglaja, Aragold a Dalimil a Nahrim podlehl temnému prokletí, takže se k družině připojil
Lares Přezka - trpasličí zloděj jako nová postava ex-Nahrima Andúneho
a později i
Seditta Opavia - horalka kouzelnice hraná Ještěrkou Calmariel,
Cinarea - zcela nová elfí hraničářka,
ještě o kousek později
Inurian - temný elfí čaroděj, kterého hraje David Stínošlap
a poté, co Kalevatar nebyla schopna dále se účastnit družinových akcí, ji nahradila navrátivší se
Vlaštovka - elfí lupička a veteránka ŠD II opět v podání Edhela

Martian by rád za pomocníka rosomáka, ten však žije převážně v severských zemích.
Martian: Mohl bych být z té severní země, když je to moje postava...
PJ: Podívej se, (ukazuje na sever od míst, kde družina začíná) tady je poušť.
Maritan: Já kočuju.

PJ si během úvodního proslovu stoupnul a některé členy družiny zajímá, proč.
Kalevatar: ... A má takhle větší autoritu.
Heymdall: Moment, PJ stojí, to by jsme si měli stoupnout všichni...
PJ: Sklapni a seď!

Na náměstí se několik důstojníků snaží naverbovat nové členy do armády.
Martian: Proč byste někam chodili bojovat?! Proč, když můžete zůstat tady a vidět ty největší divy?! A na to vytáhnu z klobouku racka!
Družina: Mrtvá smíchy
Martian: No bacha, hochu, já si takhle vydělávám už čtyři úrovně!

Kalevatar a Martian se na náměstí dali do řeči:
Martian: Slečno, možná bych vás potřeboval na svoje další číslo. Budu řezat člověka v bedně.
Kalevatar: No kdyby nějakou úchylnost, tak to ustojím, ale tohle?!
Ormaline: Ty ji chceš přeříznout?!
Martian: Dobrý způsob, jak si o to říct, že.

PJ vyzval všechny hráče, aby popsali své postavy. Martian se ujal i popisu Caeliuse:
Martian: Kroll... Velký, blbý a smrdí.
Caelius: Nesmrdím!

Heymdall: Trochu zabahněný, nemytý... Vlasy byly kdysi blonďaté, ale teď...
Kalevatar: Špinavý blond.

Martian: To je můj perlík a já s ním budu perlit!

Družina míří do lesa, který je vzdálen asi dva kilometry.
PJ: Tekže jdete k lesu...
Kalevatar: Tak mě napadá...
PJ: Jste u lesa.
Kalevatar: Tak to byly nejrychlejší dva kilometry v mém životě.

Někteří stále ještě řeší tvorbu postavy:
PJ: Chceš mi povědět něco o svojí postavě?
Nahrim: Mám znalost světa na první úrovni, co mi k tomu povíš?

Nahrim pokračuje ve výčtu svých dovedností:
Nahrim: Astronomii na třetí... A bájesloví na první, vím všechno, co ty.

Některým hráčům je třeba připomenout, co se dělo posledně.
PJ Heymdallovi: Jo, rozdělals' oheň, který nekouří.
Heymdall: Cha cha cha chá!
Crieger: A který nesvítí.

O tom, kdo půjde na výzvědy k nepřátelskému ležení:
Crieger: Tak se tam půjdeme podívat.
Kalevatar: Všichni?
Crieger: Tak tam půjdeš ty.
Kalevatar: Sama?
Crieger: S ním. (Heymdallem)
Heymdall: V noci?

Opět se řeší letopočet:
Heymdall: Mám takové tušení, že předtím vylezu na nějakou věž a roku 7000 se stejně nedeožiju.

Družina se úspěšně navrátila z výzvědné mise.
PJ: Komu bys asi šel první podávat hlášení?
Crieger: Do hospody.

Crieger vylíčil svému veliteli, jak vypadá nepřátelský tábor, jejich plány a další zajímavosti.
Ormaline za velitele: Tshehé, čéče... To je náš tábor!

Družina je na „audienci“ u jistého bohatého měšťana a byla právě vyzvána komorníkem, aby se přezula.
Caeliuss: Já se přezouvat nemusím. Ne-mu-sím.

Onen měšťan je patrně alchymista a mimo jiné požádal družinu, aby mu na své cestě nasbírala rosu z alchemilky, na což jim dal flakónek.
Crieger: Jenom jeden?
Alchymista: Chcete jich snad víc?
Heymdall: To abyste nám dal aspoň demižón.

V družině má asi polovina postav nějaké zviřátko, Heymdall vtipkuje o tom, že Criegrovo zviřátko je Caeliuss.
Heymdall na Caeliusse: Lehni! Lehni!
Caeliuss: Sklapni.
Crieger: Trhej!

Kalevatar chce pořídit kotlík, ale jediný další, kdo pro ten návrh zvedl ruku, byl PJ.
Heymdall na PJe: Ty do toho nemáš co kecat, tvoje slovo tady nemá žádnou váhu.
PJ: Proměnil ses v žábu.

Poté, co se Žába-Heymdall po polibku od Kalevatar proměnil zase zpátky:
Heymdall: Co to bylo? ... W.T.F.?!
Crieger: Deus ex machina.

Postavy jsou na večer u jednoho poustevníka v jeho srubu v lese, a ten jim výpráví, proč by neměly chodit do kopců, kam mají namířeno.
Poustevník: Prý se tam objevují bytosti z jiného světa.
Heymdall: Čím topí ten děda?

Poustevník právě uazuje družině bylinky, které pomáhají theurgům snáze vstupovat do světa sfér.
Nahrim: Ne že bych tomu nějak rozuměl, ale mám kamaráda theurga, který bude mít narozeniny a...

Stařík čas od času také navazuje atmosféru tím, že vhodí hrst nějakých bylinek do ohně.
Nahrim: Hodí tam nějakou bylinku a pomůže nám dostat se do jiných světů.
Kalevatar: Třeba na onen.

PJ se táže družiny, kdy hodlají vstávat.
Crieger: Až zakokrhá kokout.
Ormaline: Nic takovéhu tu ale nežije.
Crieger: Však přávě.

Nahrim vstupuje do sfér, aby si mohl připravit formule.
Caeliuss: On má formule, já chci mít aspoň koně.

Družina právě ve skalách zabila magického chrliče, který se následně zřítil z oblohy.
Heymdall: Někdo skočte za ní a doražte ji.
Ormaline: Tak já skočím a...
Heymdall: Áááááááá... Ano, spadla do propasti.

Družina se chce vydat do temné věže, ale zjišťuje, že nikdo z nich nemá pochodeň.
Nahrim: Já jsem si jistý, že jsem si je v tom městě kupoval.
PJ: Pokud sis je nenapsal, tak sis je třeba koupil, ale za boha je nemůžeš v té torně najít.

Družina si ujasňuje, kolik plodů třaskavičníku, pro něž byla vyslána, už sesbírala.
Nahrim: Kolik jich máme, to nám ještě nestačí?
Ormaline: Za jeden je 5 zlatých.
Nahrim: Nestačí.

Věž je trochu nestabilní a hrozí zhroucením.
Nahrim: Tak jakože... Proč tam lezem? Aha, pro peníze.

Po pár narážkách na krolí inteligenci:
Caeliuss na PJe: Já nejsem blbý, tyjo.

Někteří členové si nejsou jistí ani složením družiny, a tak je potřeba to zopakovat:
Kalevatar: Ona je elfka a já jsem zelená.
Ormaline: Já jsem elfka a jí je blbě.
Kalevatar: Aby tobě nebylo blbě.
Ormaline: Blbě mi bylo dvě postavy přede mnou.

Nahrim: Já nepolezu na schody... Já mám strach z výšek, určitě jo... Vlastně já su horal...

Družina objevila soukromé komnaty theurgovy, v nich truhlu a v ní...
PJ: Je tam takový pohár ze zlata, vykládaný drahokamy...
Kalevatar: Holy Grail!
Ormaline: Holy shit!!!

V knihovně se nacházela také podezřele se chovající kniha.
Nahrim: Tak já zkusím tu knížku poprosit: „Knížečko, knížečko, prosím, můžeš ukázat něco pro méně advanced?“

K věži mezitím přijel rytíř v černé zbroji na černém oři.
Nahrim z okna: Hej, rytíři, pane ctěný, co tady děláte?
PJ: Tak on se podíval nahoru, otočil tak koně k věži a...
Kalevatar: A bere věž ztečí.

Družina prochází podzemní chodbou pod theurgovou věží a má na výběr, za které dveře se podívá, za ty nalevo, napravo nebo vepředu.
Ormaline: Za ty dveře vpravo.
PJ: Tak...
Ormaline: Kolik je tam příšer?

Za dveřmi na družinu čekala klasická smrtka (černá kápě, tma místo obličeje, kosa „v rukách“) a jala se družinu kosit. Během souboje padl názor, že vypadá jako Anúbis.
Ormaline: Anúbis byl smažka, ten nic neuměl.
Nahrim: Tohle nás taky ještě nezranilo.

Smrtka útočí na Nahrima.
PJ: Neuhnuls'.
Nahrim: Ještě, že nemám zbroj.

Nahrim na oplátku vypálil proti smrtce úder (formuli).
PJ: Počkej, tohle už jsme řešili, může tomu nějak uhnout?
Nahrim: On? Ne.

Caeliuss ochutnává v theurgově skladišti různé lektvary, už našel lektvar síly a mlhovinu.
Caeliuss: Hej, to je sranda, vypít dvě věci zaráz... Silná mlha.

Heymdall s Kalevatar stojí v okně věže a střílí ven po černém rytíři, jediném nepříteli široko daleko, zatímco Ormaline s Caeliussem v místnosti za nimi neví, co dělat.
Heymdall: Kryjte nám záda.

Heymdallovi se na hlídce přihodila zvláštní věc:
Heymdall: No, byla tu nějaká ženská... průhledná... měla v zádech díru, tak jsem jí řekl, že asi umřela, tak ona začala strašně řvát.

Nahrim: Jak ta holka vypadala?
Heymdall: Byla průhledná, měla díru v zádech...
Nahrim: No výborně, takových běhají po světě stovky!

Nahrim chce pomocí rad kouzelné theurgické knížky (jejíž hlas se mu ozývá v hlavě) otevřít magicky zapečetěné zlaté dveře, sám ale tvrdí, že takhle otevírá dveře jeho přítel theurg. Bere si k tomu z jednoho věšáku potřebný plášť opatřený magickými runami atd.
Nahrim: V tomhletom vždycky předváděl ty svoje kejkle, docela mu to šlo... Já to mám jen pro image.

Ze zlatých dveří vystoupila vlna rudé energie, zastavila se o obrazec, který Nahrim nakreslil a po dramatickém zaříkávání zmizela.
Ormaline: Tohle je normální způsob otevírání dveří?
Nahrim: Standartní způsob číslo 2.

Družina theurgovu věž opustila a Kalevatar všechny ostatní přemlouvá, ať jdou najít hnízdo fénixe a vzít si tam pár per.
Knížka Nahrimovi do hlavy: Nevím, proč se tady tak dohadujete, stejně se tam nedostanete.
Nahrim ke Knížce: Víš to jistě?
Knížka: Jako že se Knížka jmenuju!

Družina vypráví poustevníkovi o jejich zážitcích z věže:
Nahrim: Je to tam opravdu divné. Slupka reality je v těchto místech neobyčejně tenká.

Ke družině se navrátil PJův oblíbený papoušek (Kalevatar nazývaný „slepice“), momentálně se usadil Heymdallovi na rameno.
Heymdall: Je to slepice nebo papoušek?
PJ: Je to papoušek.
Heymdall: Mazec... Kššc!

Postavy narazily na srnku, která se před nimi dala na útěk, a Heymdall za ní pustil Lupuse (svého vlka), načež obě zviřátka zmizela v lese.
Kalevatar: Myslíš, že ji Lupus sám uloví?
Heymdall: Jo! ... Je to týpek!

Heymdallovi plivla do obličeje jedovatá žába a on začal po chvíli bláznit, útočit na stromy a pak se dal na útěk před družinou.
Kalevatar: Caeliussi, zastav ho!
Kliďas Caeliuss: Proč?

Postavy šíleného Heymdala chytily a drží ho, hraničář však své druhy nepoznává.
Heymdall: Tak ho zmlátím... (rachot kostek) No, tak tady někdo nedostane na budku...

Heymdall se konečně ze šílenství probral a všem teď popisuje hrúzné vize, v nichž i jeho spoludružiníci byli žábami.
Caeliuss: Kvá kvá kvá!

PJ se rozhodl pro dramatický střih a urychlení děje:
PJ: No, tak stáhnete zajíce, pak nějak jdete na to dřevo, potkali jste masožravý keř, porazili jste ho, šli jste spát, nějak jste drželi hlídky, v noci se nic nestalo a je ráno.

Při lovu kopytníků z plání Lupus při nahánění jednoho tora desetirohého zakopl o „kořen“ a zaostal vzadu (podobně jako při lovu srnky).
Heymdall: Není zvyklý běhat v lese, není zvyklý běhat na pláni...
Kalevatar: Zkus to ve vodě, třeba mu to půjde líp.

Družina se rozhodla podělit o uloveného tora s celou vesnicí, do níž zavítala, a uspořádali velikou oslavu. Samozřejmě nesmí chybět hudba!
Ormaline: A nemají třeba metal?
Nahrim: Ne, jenom um-ca-ca um-ca-ca um-ca-ca...

Hned, jakmile dorazily postavy do města, vydali se k měšťanovi, který je poslal pro plody třaskavičníku, a byli přijati a opět vyzvány komorníkem, aby se přezuly.
Heymdall: A u schodů stojí týpek v monterkách: (nosovým hlasem) „Kde máš přezuvky?!“ (pouze pro zasvěcené)

O ceně kroužkovky:
Kovář: 400 zlatých.
Ohromený Nahrim: Ou, to je zajímavé... Splátkový kalendář nevedete?

Nahrim se rozhodl vydělat si pár peněz výpomocí u měšťana-alchymisty, který družinu už dříve zaměstnával, při výrobě ohnivé hlíny.
Caeliuss za Nahrima: Dovolte, abych se představil, jmenuji se Nahrim Nobel.

Část družiny se večer opila a upadla do hlubokého spánku, z níž ji PJ budí slovy:
PJ: Slyšíte vyzvánět zvony... Poplách! Poplách! Hoďte si na inteligenci. Poplách!

Město bylo napadeno a Crieger s Caeliussem dostali jednotky vojáků k jeho obraně.
Opilý Crieger: Počkej, my jsme v našem městě?
PJ: Jo.
Crieger: Sem to nepoznal...

Crieger: To si ze mě děláš pr*el! Mám narozeniny, ožeru se jako prase, je útok, ještě mě má za hradbou trefit nějaká šipka, po dvou minutách vyrazí bránu...
Caeliuss: Všechno nejlepší.

Při pronásledování nepřítele:
Crieger: A oni byli všichni pomalejší než já - s nejtěžší zbrojí?
PJ: Jo, přece nepředběhnou velícího důstojníka. To by si nedovolili.

Caeliuss pátrá v městských domech po nepřátelských agentech.
PJ: Asi tak u třicátého šestého domu, ale to už dávno nepočítáš, jsi...
Následují diskuze o krollí schopnosti počítat:
Kdosi: 1, 2, 3, moc.
Kdosi další: No jo a dál je to moc1, moc2, moc3, mocmoc, mocmoc1, mocmoc2, mocmoc3, mocmocmoc...
PJ: Tak dobře, tak u domu číslo hodněhodněmocmoc1 jsi zaklepal a...

Caeliuss spolu s pěti přidělenými vojáky prováděl zátah v jednom domě. Zatímco vyslýchal občana v přízemí, poslal tři vojáky stíhat muže v černém do patra. Po chvíli se seshora ozval výkřík Áááá a zvuk rozbíjeného skla.
Caeliuss pohodář: Moji lidé ho právě zatýkají.

Nahrim se ráno probudil a zašel si do zámecké kuchyně na snídani.
Nahrim: Co se to v noci dělo?
Voják: Vy to nevíte? Útočili na nás!
Nahrim: Kdo?!

Čás družiny se vydala do podzemí pod klášterem, kde se věci poněkud zvrtly a Ormalin skončila na obětním oltáři. Když je Kalevatar s Heymdallem přišli zachránit, Kalevatar omylem trefila šípem Ormalin (když střílela po čarodějnici, která stála vedle).
PJ: Trčí ti z ramene šíp a nemáš tušení, jak se tam dostal.
Ormaline: Akupunktura?

Postavy vstoupily do místnosti, kde je na zemi nakreslený obrovský pentagram a nad ním se zvnáší duch, který začal plachtit směrem k nim.
Kalevatar: Počkejte, počkáme, jestli nemůže opustit ten kruh, když jo, tak zdrháme.
PJ stoicky: Opustil kruh.
Kalevatar + Ormalin: ZDRHÁMÉ!!!

Družina uvízla ve čtvercové místnosti, odkud nevedou žádné východy, je v ní jen uprostřed neveliká truhla. Postavy ji několikrát otevřely, ale byla prázdná.
Caeliuss: Jsou na ní nějaké nápisy? ... „Pandora“ že?

Družina strčila do truhly papouška, ten zmizel a po chvíli se vrátil (proletěl zdí, ale byla to jen jednosměrka) poněkud osmahlý. Caeliuss proto chce poslat truhlou na druhou stranu bombu, které se nejdřív musí udělat nový doutnák.
Ormaline: Jak to vypadá uvnitř v té bombě?
PJ: Je tam tma.

Criegrovi se nakonec podařilo záhadným způsobem dostat ven, kde ho našel Nahrim, který šel družinu zachránit, a společnými silami začali hledat způsob, jak ostatní vyáhnout. Když na místo, kudy se skrz zeď do místnosti vcházelo přiložili měďák, ten zmizel a objevil se na druhé straně.
Nahrim: Hmmm... Zajímavé... Máš těch měďáků víc?

Heymdall na snahu dostat se ven rezignal, roztáhl deku a šel spát.
Caeliuss: Pokud spí, jeho spotřeba kyslíku klesá.
Heymdall: Chytrý kluk.
Ormaline: Když se udusí, jeho spotřeba kyslíku klesne ještě víc.
Heymdall: Hloupá holka.

Družina se nakonec z místnosti i podzemí dostala a podává v klášteře hlášení trochu histerické Abatyši.
Abatyše: A zabili jste to hlavní?
Crieger: Jo, to hlavní jo, ale teď tam je ta vaše sestra nemrtvá...

Nahrim si chce nechat od Kalevatar ušít stejnokroj místní stráže, a tak shání u krejčího látku.
Nahrim: Byl byste ochotný mi dát na to jenom látku? ... Já to dám ušít mamince.

Družina má volné dopoledne:
PJ na Caelia: Co děláš celé dopoledne?
Caeliuss: Přemýšlím...

Heymdall se vydal k lukaři, poněkud postaršímu pánovi.
Lukař: Co by sis přál, synku?
Heymdall: Přál bych si luk, otče.
Nahrim: Oni snad zakládají církev.

Nahrim vysvětluje, jaký dostali od knížete úkol.
Martian: Ještě jednou, prosím, já jsem byl zrovna AFK.

Zatímco Nahrim s Kalevatar vymýšleli, jak se zmocnit cizího špeha:
Někdo: On sledoval rozdvojku.
Kdosi: Ne, to byla roztrojka.
Bůh-ví-kdo: To byla rozčtverka!
Jak-to-mám-vědět: Ne, to byla prodlužka.

Martian mluví se svým rackem:
Martian: Tak, aby to vypadalo, jako když Luke Skywalker mluví s R2-D2.

Družina nakonec cizího špeha přemohla a Nahrim ho chce svázat, Kalevatar však nenápadně naznačuje, že nikde nevidí Ormaline - volavku.
Kalevatar: Chybí nám něco super... Něco super...
Nahrim: To mi ani neříkej! Ani mi neříkej, že nemáš lano!

Družina zajala jednoho ze špehů ze Středního Pohraničí a předává ho spravedlnosti.
Nahrim: Tento muž je kolaborant a zrádce!
Caeliuss: A jeden z těch nindžů, co vám tady poletují.

Strážný se raduje z toho, jak je informovaný o plánované večeři postav s knížetem.
Nahrim: PJ se chlubí tím, že něco ví, to teda dopracoval.

Nahrim má dlouhou chvíli, a tak se rozhodl očistit a přebrousit si meč.
Nahrim: Ale ten meč moc neukazuju.
Kalevatar: Proč? Je od krve?
Nahrim: Ne, je kradený.

Do Nahrimova hospodského pokoje přišel slouha s tím, že ho shání Heymdall.
Nahrim: Měl jsem zrovna práci, ale vyslechnu ho... Uveďte ho.

Opět je pouze poloviční účast, a tak se postavy nepřítomných hráčů opíjejí u studny. Na žádost Kalevatar se všichni sešli v jejich právě anektovaném domě.
PJ: Tak Heymdall ti je všechny přivedl... A šel se spít ke studni.

Družina prohledává svůj nový dům.
Nahrim: Je tam něco zajímavého na té půdě?
Caeluiss: Držím truhličku v podpaží. Ne.

Nahrim se pokouší pomocí theurgických praktik najít černé šaty zvěda, který dům osídlil před nimi.
PJ: Když se budeš ještě trochu rýpat v těch vazbách, tak objevíš takovou budovu, malou, jednokabinkovou...

Nahrim chce z horního patra přinést truhlu, aby s ní mohl děsit papouška.
Nahrim: Jde zvednout?
PJ: Je taková těžší.
Nahrim: Nevadí, já su silný chlapec.

Kníže právě zadává družině úkol - najít mocný Brkg-ulův meč.
Nahrim: Brkg-ulův meč? A takový meč se získává kde?

Další problémy se čtením mapy:
Nahrim: A my jsme kde?
PJ: My jsme... Tam je řeka?

Nahrim: A co je vlastně ten Brkg-ul?
Kníže zcela samozřejmě: To je takový jejich místní bůh.

Kníže: A když se vám podaří získat tuhle mocnou zbraň, vyplatím vám každému 200 zlatých.
Nahrim: Hahaha... To nepokryje ani cestovní náklady.

Družina se dohaduje, jestli vyrazí na cestu, na niž ji kníže posílá.
Caeliuss: Šmarijá, nebudem o tom diskutovat a jdem!
Nahrim: Jo! Kroll promluvil, je z nás nejsilnější a v případě potřeby nás všechny zmlátí.

Caeliuss se pokouší trochu poléčit bezvědomou Kalevatar, háže si na zručnost:
Caeliuss: Takže -2 plus hod... (1+1) Asi jsem ju zabil.

Stráže na hranicích pustili družinu do druhého království, aniž by ji více prohledávali.
Nahrim: Kdyby věděli, co pašujeme v těch koních...

Po delších peripetiích se družina dostala do vězení, právě nenápadně prchá a pozoruje skupinku strážných na schodech.
PJ: Zjistíte, že jiná skupina pročesává tohle patro.
Martian: Proč by to pročesávali?
Heymdall: Sbírají ovoce.

Totálně neozbrojené postavy právě koukají na chiméru v kleci za mřížemi.
Martian: Hej, to se bude dát dost draze prodat, jestli se nám to podaří zabít.

Martian: Co to vlastně je? Já mám bájesloví.
PJ: Chiméra.
Martian: Chiméra? ... Nic moc.

Družina prochází dokonale temným podzemím.
Caeliuss: Já mám šerozrakost na dvojce.
PJ: Vidíš, že je absolutní tma.
Martian: Hej, a vidím to taky, nebo bez té šerozrakosti nemám šanci?
PJ: No nejsi si jistý.

Nad jedním portálem jsou napsány znaky, kterým nikdo nerozumí, jen ten první z nich připomíná znak radioaktivity.
Martian: Umíte to někdo číst?
Caeliuss + Heymdall: Uran zde těžený se používá k výrobě atomových bomb...

Jediné, co postavy mají je lžíce a zrezlý nožík.
Martian na Caeliusse: Hej, bojíš se lžičky! Protože když ti vydloubnu srdce lžící, tak to hrozně bolí.

Družina se nakonec dostala do podzemní říše goblinů a zajímá ji, proč gobliní předkové zapečetili všechny cesty.
Goblin stařešina: Protože ve vašem světě chamtiví lidé a korullové chtěli získat naše poklady.
Cealiuss se zájmem: Poklady?

Družina přišla do další gobliní vesnice, Martian se samozřejmě musí řádně uvést:
Martian: Ááá... Jsem potulný kouzelník a předvedu vám trik s rackem! Chcete ho vidět? Svolejte všechny lidi na náves, budete koukat!

Martian pokračuje: Asi něco, jako jsem já, vidíte poprvé! Tady mám klobouk! Há, vy nevíte, co je klobouk, vy i ten klobouk vidíte poprvé!

Družina se hodlá vydat do části podzemí, kde jsou nemrtví, a Martian se pokouší získat kouzelnou svítící kouli - jedinou ve vesnici.
Martian: A nemohl bych si nějakou koupit? Ono to třeba nebude na moc dlouho, já brzo umřu...

Goblin právě vypráví postavám, že se někteří goblini kdysi pokoušeli vyrobit pochodně (z železných omotaných nějakými chaluhami a podobně, v podzemí, kde není žádné dřevo).
Martian: A jak vás to napadlo?
Všude: Hrobové ticho.

Družina se pokouší přemluvit jednoho goblina, aby šel s nimi na povrch (hlavně proto, že má s sebou meč).
Goblin: Slyšel jsem, že nahoře je to moc nebezpečné.
Heymdall: Hochu, svět se mění a my s ním.

Několik členů družiny přestupuje na vyšší úroveň:
PJ: Až budete něco potřebovat, tak...
Caeliuss: Jo. Co včil?

Nahrim si vybírá: Co jsem chtěl?
PJ: Totos' chtěl.
Nahrim nevěřícně: Jo? Tak asi jo.

Družina právě zbavila prokletí jednoho rytíře, který si však nic nepamatuje.
Caeliuss: My jsme dobrodruhové, hledáme kulturu a tak dále...

Intava naší kouzelnice chce kouzlit, ale má omezený dostřel.
PJ: Kolik potřebuješ?
Ormaline: 10 metrů.
PJ: Podíváme se na mapku... (mapka bez měřítka na nečtverečkovém papíře) ... Mapka nám nic neřekne...

Družina se v podzemí vyspala a po probuzení provádí obyklé činnosti.
Nahrim: Já se jdu modlit ke svým bohům.
Caeliuss: V podzemí není signál.

PJ popisuje vybavení místnoti:
PJ: Pak jsou tady nějaké pláště, nějaké sušené blbosti...
Kalevatar: Sušené jídlo?
PJ: Nějaké urny...
Kalevatar: Sušení lidi.

Družina se nakonec dostala až ke schodům vedoucím do chrámu bohyně Ištar a dělníkům, kteří je už nějakou dobu zazdívají, se rozhodla představit, aby nebyly postavy považovány za nemrtvé.
Caeliuss: Caeliuss Romanus... Takový kopec!
Dělník: Kopec?
Caeliuss: To je dlouhá historie.

Martian začíná rozhovor, jak se patří:
Martian: No víte... Dobrý den...

Známý alchymista popisuje situaci v knížectví, zatímco družina byla v podzemí:
Verdian: Kníže se naštval... že jste utekli.
Martian: Víte, my jsme normálně přišli na hostinu a probudili jsme se ve vězení, tak kdo by neutekl.

Jaký je rozdíl mezi theurgem a alchymistou?
Martian: Alchymista jede z tabulek, on to vlastně vůbec nechápe.

Družina poslala paladina Artase, který každému slíbil splnit jedno přání, zpátky do podzemí Setinova chrámu, aby jim přinesl některé věci.
PJ: Každému vám donesl 200 zlatých... On Setin tam toho měl ještě dost pro sebe.

Družina řeší, jak se nenápadně dostat z města, kde je hledaná. Kalevatar se v něm předtím pohybovala přestrojená za malomocnou.
Artas: Třeba se můžete zabalit do plášťů a jít po částech.

PJ nakažen pražštinou popisuje, kdo si nechal od Artase přinést z pozdení Setinova chrámu své věci.
PJ: Von, von, von... A vlastně taky von, protože si přesedl... Takže všichni kromě voho...

V soudní síni má být souzena a odsouzena nekromantka:
Nahrim: Jo, pojďme, já chci vidět krev!

Ona nekromantka je Ormaline, Kalevatar se jí jala hájit a hráč Nahrima zastupoval žalobce i obhájce.
Nahrim obhájce na PJe: Mají tady ženy nějaká práva?
PJ: Nějaká jo...

Martian se loučí s družinou:
Martian: Já se půjdu léčit... No, nebo spíš ne. Nashle...

PJ popisuje město, ve kterém se družina právě nachází:
PJ: Je to takové město čarodějů.
Nahrim: Wow! Tak řeknu rovnou, že jsme v hračkářství!

Nahrim zve na večeři dvě nové postavy (kněze Výkopa Zákopa a válečníka Kara).
Nahrim: Platím já!
Výkop: Jak je libo.
Kar: Jak je lito.

PJ: Do hospody vtrhl kluk...
Caeliuss: Se šípem v zádech!

Kluk: Už jste to slyšeli?! Už jste to slyšeli?!
Caeliuss: Jo, běž pryč.

Knížecí syn byl oné noci zavražděn.
Výkop: A tak řeknem, že to vypátráme, když nám za to... poděkuje.

Dramatická zkratka:
PJ: Jste na náměstí.
Nahrim: Dobré textury!

Část družiny se momentálně nachází v chrámu dobrého boha Mitry.
PJ na Caelia: Něco tě píchlo do ramene. Když to vytáhneš, zjistíš, že je to šipka.
Caeliuss: DOPR***!!!
Výkop: To řekneš?!
Caeliuss: Ne, řeknu „Och, sakra!“ (Tónem jako „Trhane“:))

V jiné části města někdo zase hodil zezadu dýku Criegerovi do ramene.
Crieger ke strážím: Někdo po mě teďka hodil dýku.
Stráž: ... Aha.

Při návrhu, že by se družina mohla z města nenápadně dostat v rakvích, přišla řeč na zpopelnění.
Caeliuss: Do urny se nevlezu.

Před družinu byla položena mísa exotického ovoce.
Výkop: A je v tom spousta vitamínu C.
Kalevatar: Čeho?
Nahrim: To jsou taková malá zvířátka...
Výkop: Něco jako nanoboti, ale na nižším stupni.

Caeliovi se zdálo, že nemohl v souboji porazit kněžku Tančící bohyně, a teď ho Nahrim láká, aby pro ony kněžky šel pracovat.
Nahrim: No fajn, máš možnost splnit si své sny, pojď!

Dále u ovoce přišel na řadu kokos. Velekněžka ho rozsekla dýkou a družina začala tleskat.
Nahrim: To se má tleskat?
Výkop: Ne, to se tleská tomu, kdo to sní i se slupkou.

Výkop okrájel slupku z ananasu.
Nahrim: Takové to bylo veliké a teď z toho skoro nic nezbylo.
Výkop: Hej, zas tak blbě jsem to neokrájel!

Družina se rozhoduje, kam jít šířit dobro ve službách řádu paladinů a Artas navrhuje jít pobít pár nemrtvých do hvozdu na sever.
Artas: Každý nemrtvý, dobrý nemrtvý!

Další problémy s orientací:
Výkop: Sever, to je tam, kam míří špičky stromů, že?

PJ vysvětluje háčům, kteří chyběli, jak se změnila situace v družině:
PJ: Podívej se, ju upálili... On, který tu není, odešel.

Družinka se po chladné noci v lese začala pomalu probouzet.
PJ k Heymdallovi: Na tobě leží Kalevatar.
Nahrim: Břečťan.

Kadeřník v jednom městě nabízí i červené nebo modré melíry.
Cealiuss: Nejsou to barvy tohodle města, červená a modrá?
PJ: Ne, má jahody a borůvky.

Část družiny se právě dohodla s jistým Flikem, že pro něj bude pracovat, a oznamuje to zbytku:
Heymdall: Sbalte si kufry, jedeme na výlet!

Čarodějnice Samanta dala postavám vysílač s kódem, aby se mohly dostat Hvězdnou bránou zpátky (ano, už zase...).
PJ: A když to otočíte...
Nahrim: Made in China?

Crieger, rytíř bez oře?
Crieger: To budu cválat pěšky?

Družina prošla bránou na planetu zvanou Zemlja do Českého knížectví a zjišťuje, jak to v tomhle světě chodí.
Kar: Za mořem žijí taurenové...
PJ: Říká se jim býčí lidé.
Nahrim: A určitě hrají basketbal.

Na severovýchodě žijí skřeti a České knížectví s nimi válčí.
Výkop: Tohle je horší jak Dalimilova kronika, tohle je hodně protiněmecké.
Nahrim: Ale tohle naštěstí není veršované.

Opět v krčmě:
Výkop: Udělejte mi z toho pořádný salát... A opečte mi k tomu brambrory nakrájené na měsíčky.
Hostinský: Měsíčky v srpku, nebo úplňku?

Kalevatar poukázala na to, že Výkop je asketický kněz, který by měl žít v odříkání.
Výkop zcela zhnuseně: ... Já jsem se chtěl jednou za dlouhou dobu pořádně najíst a pořádně si to užít... A ty jsi mi to zhnusila. A teď se cítím provinile... Tu kaši mi nenoste, těch brambor jenom trochu... a salát... salát taky nechcu.

Družina by od hostinského ráda zjistila něco o místním knížeti.
Kalevatar: Vymáčkněte to z něj.
Výkop: Co chcete mačkat?
Kar: Knížete.

Postavy se nakonec nechávají ohlásit na audienci.
Hostinský: A koho mám ohlásit.
Kalevatar zcela samozřejmě: Nás.
Výkop: Nebo velvyslance ze Záře poledního slunce.

Knížeti se právě na lovu ztratila dcera.
Kar: Chcete ji živou, nebo mrtvou?

Družina se vydává k lesu cestou, kudy jela knížecí dcera, a cestou chce něco vyzvědět od sedláka, který zrovna osévá pole.
Kalevatar: Dobrý muži... Sejete tu často?

Po několika mílích konečně našly postavy alespoň pobité a potrhané koně, jeden člen lovécké družiny má utrženou ruku, potrhaný obličej...
Výkop: Takže se dá vyloučit, že by si to udělal sám?

Kalevatar si na hradě vyžádala kus princeznina oblečení, aby ji mohla s Ilves stopovat po čuchu, ale dostala čistou a vypranou tuniku.
Cealius: Moment. My se ženeme za princeznou a ani nevíme, jak vypadá?
Kalevatar: Víme, co nosí.

Obejvily se názory, že knížecí dcera to všechno zinscenovala, aby mohla utéct z domu a odejít se svým milovaným lichem (druh nemrtvého nekromanta).
Kar: To je jako z pohádek, Kráska a zvíře, Romeo a Julie.

Uvažovalo se o vyvolání dalších lichů, se kterými by družina mohla toho původního zabít, dokonce i Výkopovi se ten nápad líbil, ale jako dobrý kněz to nemůže přiznat.
Výkop: To jsem neřekl... A teď se budu stydět... Chru chru chru
...
Výkop: Já o tom nic nevím, já si nad tím myju ruce.
Kalevatar: Ne, nebudeme je vyvolávat!
Výkop zklamaně: Nebudeme? Tak ne...

Výkopův hráč dnes jen hýří vtipem.
Kdosi: On je to snad nějaký kněz humoru.
Nahrim: Čínský bůh srandy.

Na místě boje našla družina potrhané dívčí tělo, ale všichni vědí, že knížecí dceru unesl lich živou.
Nahrim: Ale kdo je tolhe? Třeba ji taky bude někdo postrádat... No, pravda, je to jenom CP.

Kalevatar si trénuje své zvláštní schopnosti a mluví s kytkami o unesené princezně a jejím únosci, mák ale zarytě mlčí.
Nahrim: Tak ty budeš dělat toho hodného vyslýchatele a já toho zlého!
Kalevatar: Ale on ti nerozumí!
Nahrim: To nevadí, uděláme z něj buchtu!

V podzemí temného liche narazila družina na místnost s fontáknou s podivnou rudou tekutinou - zřejmě krví.
Nahrim: Sráží se to na okrajích?
PJ: Ne.
Nahrim udiven: Nemají krevní destičky.

Dveře místnosti se zabouchly a ona se začala celá napouštět krví. Po neúspěšných pokusech dveře vyrazit:
Nahrim: Plán číslo 2: rozmlátíme fontánku, najdeme čerpadlo a vyřadíme ho z provozu.

Budoucí členové naší družiny se dostali na palouček, kde panuje podezřelé ticho.
Aragold: Bude mi k něčemu hledání v tomhle prostředí?
PJ: Záleží na tom, co co budeš hledat.
Aragold: Zdroj toho ticha.

V podzemí podlého liche jsou dveře vykládané kostmi a zuby.
Aragold: A jsou tam i zlaté zuby?

V chodbě se ozývá šourání a blíží se k družině.
Dalimil: Aha, šourání, takže třeba taková zombie?
PJ: No, třeba... Ale třeba to taky může být nějaký veliký slimák, co já vím...

Postavy uvízly v místnosti, kde je jen několik zvláštních zrcadel a dvě veliké vázy plné kostiček.
Dalimil: Prohlédneme si ty kostičky, jestli to náhodou není puzzle.

Ze zcadel se podařilo osvobodit trpaslíka, který ale najednou zestárl asi o 200 let.
PJ: Leží tam na zemi a chroptí.
Aragold: Dobře...
Dalimil: No, to není moc dobře.

Postavy osvobodily i zakletou kouzelnici, ale ta se rovnou objevila už jako kostra, a tak se Aragold postaral o to, aby tam její náušnice nezůstaly.
Aglaja: Jé, ty by mi slušely, nechceš mi je dát?
Aragold: Já ti je daruju při lepší příležitosti.

Dalimil se pokouší posílit Karovi před nadcházejícím bojem sebevědomí.
Dalimil: Nesmíš se nechat zvyklat, musíš být jako skála v moři, chápeš to?
Kar: Hm...

V průběhu souboje hráči hlásí své akce:
Kar: Zvednu obočí.

Ač je Lich padouch, pomohl odhalit něco málo z papouškovy minulosti.
Kar: Papoušku, co vlastně umíš?
Papoušek: Spoustu věcí.
Kar: Užitečných věcí?
Papoušek: Neee...

V jedné místnosti na postavy zaútočili čtyři kostlivci s foukačkami a Dalimilovi se podařilo jednomu jeho zbraň sebrat.
PJ: Tak jsi mu sebral foukačku...
Dalimil: A vrátím ti ji na konci školního roku!

Lich je též označován jako Dvanáctý z Třiceti osmi - třiceti osmi nejmocnějších vyšších bytostí -, družina se z něj pokouší vymámit nějaké informace.
Dalimil: No ták, dvanáctý, nebuď labuť.

Kalevatar se v dalším jiném světě pokouší vyzvědět od zvláštní kytky, které rostliny jsou tu jedlé.
Kytka: Ty chceš jíst kytky?
Kalevatar: Když být hlad.

Na rozlehlých pláních narazila družina na hlídkujícího orka (přes dva metry vysoký zelený humanoid s kly trčícími z pusy).
Ork: Kdo ste?!
Nahrim: Co tu chcete?
Ork: Já první!
Nahrim: Z čeho?
Ork: Ptal.

Ork: O vás muset rozhodnout starší.
Nahrim: To zní rozumně, přiveďte je sem.

Postavy napadl okřídlený dvoumetrový had a někteří se s ním hned pustili do boje.
PJ: A vy ostatní co?
Aragold: Já jsem tasil brk.

Ze souboje vyšli bez zranění, až na Kalevatar (jedinou léčitelku v družině), která leží v bezvědomí na zemi.
Nahrim: Proberte ji, musí se vyléčit.

Chudák Nahrim prožívá krizi své víry, ponořil se do hlubokých modliteb a ostatní se mu mezitím začali přehrabovat v batohu, aby našli údajného Dvacátého šestého ze Třiceti osmi. Hlavním nálezem je kouzelná kniha, která ukazuje, co se jí zlíbí a správným očím složité theurgické rituály.
Družina se znechucením: Fuj, co je to za zrůdnost?!
Aglaja s nadšením: To by se mi hodilo!

Nahrim se probral z modliteb a zdá se poněkud zmaten.
Nahrim na papouška: Omlouvám se za to, co jsem s Tebou dělal.
Papoušek: Co děláš?
Družina: Co děláš?

Podle Nahrimova zjevení je papoušek jeho bohem, Arvedanem.
Ingwar: To už ho jako nemůžem zavírat do truhly?
Nahrim: NE!

Problém je, že Arvedanem, tedy Nahrimovým bohem, je i lich a dalších třicet šest z Třiceti osmi.
Aragold: Mě taky kdekdo nazývá božským a bůh nejsem.

Celá družina se Nahrimovi pokouší vysvětlit, že lich jeho bohem není a tedy ho zabít může.
Papoušek: Lich využívá Nahrima.
Dalimil: No vidíš, a říká ti to tvůj bůh.

Družina se dál dozvídá samé zajímavější věci, například, že Nahrimova knížka je část Dvacátého šestého ze Třiceti osmi, který vytvořil kouzelný pohár, jenž Nahrim má.
Dalimil: Kniha vytvořila pohár, a prý, kdo je blázen!

Lich se dál baví na účet družiny a na Aragoldovo přání mu vykouzlil ženu, která mu bude po vůli.
Dalimil: Aragolde, já si s tebou budu muset probluvit, kamaráde...
Aragold: Ne, ne, prosím, nemluv...

Nahrim je po (několikáté) noci plné nočních můr vyčerpán a řeěí se, jak se dostanou zpátky do orčí vesnice.
Aglaja na Ingwara: Tak ho vezmi do náruče.
Ingwar: Zas tak daleko jsme se během toho dorodružství nedostali, aych ho nosil.

Kalevatar se večer vypravila sama do lesa, ale ráno se nevrátila, a tak o ni začínají mít někteří starost.
Ingwar: Já si musím jít sehnat další tabák.
Aglaja: To ti záleží víc na tabáku, než na naší společnici?
Ingwar: Vždyť je v pohodě.

Ingwar se vydává s družinou skr Hvězdnou bránu do dalších světů.
Ingwar: Tatí, když takhle vyrážím do jiných světů, vydobýt slávu našemu kmenu a rodině, nedal bys mi na cestu nějaké kapesné?

Družina vrátila ztracenou Libušku živou a zdravou a kníže nešetří slovy díků.
Kníže Čech: Můžete si rozmyslet, cokoliv chcete...
Kar: 299 vašich nejlepších bojovníků.

U polorozpadlého stavení v lese se družině ztratil Aragold a vzápětí se objevil jiný, falešný, kterého by ostatní nejradší zprovodili ze světa.
Falešný Aragold: A nešlo by to vyřešit nějak diplomaticky?
Ingwar: Jo, skoč do zdi.

Po posledním kole vyčerpávajícího a urputného boji se všelijakou lesní zvěří:
PJ: Tak na (hody kostkou) tebe a tebe spadla na hlavu ryba... Tak to je bonus +2 za útok na hlavu...

Postavy už jsou na nějaké té úrovni, a podle toho i vypadá konverzace jejich hráčů:
Nahrim: Ano?
Kar: Ne.
Ingwar: Co?
Nahrim: Ne nic, jedeme dál.

Nahrim pátrá po informacích o duších, které ho pronásledují ve snech.
Kar: Znám odpověď na tvoje otázky: 16:58. (psychóza ze Silvestra)

Družina by se ráda dozvěděla něco o trpaslících žijících v Českém knížectví.
Strážný u brány: Můžu vás zavést za knížetem, nebo rádcem...
Nahrim: Tak nás pošlete za rádcem.
Strážný: Tak pojďte, oni jsou stejně všichni v jedné místnosti.

Hrdinové s sebou tahají dost podivné vybaveví:
Nahrim: Mám tady jeden-a-půl-ručník... Aha, tak teda -ručák.

Družina má po souboji s železnou sochou zase chvilku volného času, tak ho chce využít co nejlépe.
Kar: Asi si vyperu i věci, co jsou trochu od krve...
Ikgwar: Však ta socha nekrvácela.
Kar: Ale já jo.

Štědrý PJ dává těm, kteří měli nedávno narozeniny, více zkušeností.
Kar: I já?
PJ: Všichni. Všichni jste totiž měli narozky od té doby, co jsme hráli DRD naposledy... Kromě mě...

Postavy prolézají srub dávno mrtvého lovce Petra:
Kalevatar: Ono to má půdu?
PJ: Byli jste už ve sklepě?
Kar a Kalevatar: Ono to má i sklep?!
Kar: Ještě řekni, že to má bazén!

Z prokletého srubu se postavy vrátili na okraj bažinky, kde na ně čekali lovci z vesnice.
Lovci: Chcete doprovodit do vesnice?
Kar: Počkej, teď si to nesmíme pokazit, teď jsme kingové... Ne, my vás doprovodíme do vesnice.

Kalevatar mluví se sovou: No tak, papoušku, nebuď labuť.

Kalevatar svádí vojáka ze čtyřčlenné hlídky, aby jí půjčil lopatku.
Voják: A nechcete se projít do lesa? Sami pět?

Družině se konečně podařilo Liche znudit natolik, že se rozhodl odejít.
Lich: Uvidíme se za 500 let... Asi si budu muset oživit vaše mrtvoly.
Kar: To by mě zajímalo, za jak dlouho to bude v reálném životě...
PJ: No... Asi někdo bude muset oživit naše mrtvoly.

Po dlouhé době znovu hrajeme, zkoumají se prehistorické osobáky a znalosti, jež mají postavy.
Caeliuss: To je to číslo.
Nahrim: Jaké číslo?
Caeliuss: 582314.
PJ: A ty myslíš, že si to já pamatuju?

Družina se má vypravit skrz Hvězdnou bránu na planetu, kde nějací nemrtví zajali tým SG 8. Většina si tedy nechala očarovat zbraně.
PJ: K večeru vám Samanta přinesla zbraně, máte bonus proti nemrtvým. Já si ho budu počítat... A víte, co, napište si to, já to zapomenu.

Během hraní likvidovali hráči všechno, co našli k jídlu, Kalevatar pak na jedné sušence našla něco, co by mohla být plíseň, a žádala od ostatních jejich názor na věc, mimo jiné i po Caeliovu hráči právnický pohled...
Nahrim: Já ti řeknu fyzikální pohled na věc... Kde to vidíš?

Postavy se v hluboké noci plížily v džungli u řeky k domku, ze kterého najednou vyšel kostlivec.
Kostlivec: Kdo jste?
Kalevatar nejistě: Myslíte, že si nás všiml?

Družina po dlouhé plavbě po řece doplula k městu, kde žijí mírumilovní nemrtví.
PJ: Jak přirazíte, tak k vám přiběhne... to je blbé slovo... mladý ghůl.

Ghůlí průvodce vysvětluje družině, jaké tu mají mocenské a společenské uspořádání.
Caeliuss: Víte, to tady máte trochu zásah moci výkonné do moci zákonodárské, nezdá se vám?

Díky své schopnosti vždy dovést družinu tam, kam potřebovala, dostal ghůlí průvodce nové jméno.
Kalevatar: GPS - Ghůl position system.

Družina se pokouší od místního theurga dozvědět něco o tom, kdo mohl SG 8 unést. Očividně s tím mají co do činění stará náboženství a sekty, družina však má dosti chabé stopy.
Nahrim: Znáte jméno mýtické postavy z vašeho náboženství na 10 znaků začínající na „Za“? Časový limit oznámí 30 vteřin.

Caelia napadlo jít se zeptat strářných v přístavu, jestli tam někdo SG 8 nepřivezl a zřejmě našel dobrou stopu a správnou loď.
Správce přístavu: To patří jednomu z našich stálých zákazníků, jehož jméno bohužel neznám, protože platí dobře.

Na briefingu před odchodem na další planetu neuvítala družinu Samanta, ale její zástupce Rung.
Rung: Jak vidíte, Samanta tu dneska není...
Caeliss: Jooo!
Rung: Jsem tu já.
Kalevatar: Jooo!
Rung: Dobře, vzkážu vaše ohlasy Samantě.
Nahrim: Jooo!

Ve městě, které vyhladil mor, natrefily postavy jen na lékaře Shifta a jeho asistenta Shapea.
Shape k Caeliovi: Ty jako žoldák musíš pochopit, že peníze jsou to jediné, co mě tu drží.
Caeliuss: Žádný vyšší cíl nebo jiná zavržení hodná pohnutka?

Ve městě není téměř nikdo, jen podivný hostinský, alchymista, kronikář, velitel stráží a král. Družina se právě vrátila z hradu, kde chtěla potkat královnu, ale našla tam jen krále.
Kalevatar k hostinskému: Proč jsi nám neřekl, že je královna mrtvá?
Hostinský: Cože?!
Kalevatar: E... Ups?

Postavy mají vyřešit logickou hádanku o tom, jak má kronikář projít městem tak, aby přes každý ze sedmi mostů přešel jen jednou.
Caeliuss: Plavete rád?

Družina se pokouší ze skalnatého břehu řeky vyšplhat na most, Caeliuss pro ten účel roztočil sekeru na laně a chystá se ji hodit.
PJ: Budeš to chtít úplně nejvíc roztočit?
Kalevatar: A kroll uletěl.

Postavy vstoupily do kasáren.
PJ: Je tam chodba.
Caeliuss: Použijeme ji.

Král zadal družině za úkol dostat z města démona, který se někde po něm pohybuje, družina zvažuje nejprve nebojové řešení.
Cealiuss: Máte k dispozici pouta?
Král: Pouta? Na co by mi byla pouta? Nejsem žádný sado-masochistický úchyl.

V družině opět nastaly personální změny; Nahrim podlehl mámení temné strany síly, takže místo něj nastoupil trpasličí zloděj Lares Přezka, a na chvíli zaskočil i úplně nový lidský kouzelník Benedon.

Caeliuss studuje ve svém osobním deníku, jak je vyzbrojený:
Caeliuss: Obouruční meč, řemdih a něco, co se jmenuje obouruční masakrující sekyra.

Benedon zkouší svá vyslýchací kouzla na jednoho mnicha a šeptá podrobnosti PJovi.
PJ: Klidně to můžeš prozradit i ostatním.
Benedon: Za deset minut bude hotový.
Lares: Cink!

Družina pátrá v chrámu po jednom knězi, ale má příliš chabý popis:
Velekněžka: Víte, kolik je u nás kněží?!
Lares: Ne.
Velekněžka: Já taky ne.

Postavy vyšetřují vraždy, které někdo spáchal během nedokončeného temného rituálu.
Lares: To by mě zajímalo, kolik lidí je potřeba k vykonání toho rituálu.
Benedon: Je nás málo.

Družina konečně přinesla královně nějaké obvinění.
Královna: Máte nějaký důkaz?
Benedon: Máme konkrétní výpověď pološíleného člověka.
Kalevatar: Který je slepý a němý.

Lares: Poslouchej...
PJ: Ano, slyším.
Lares: Ne, ty ne, ty už tam nejsi.

PJ: Abych se celou dobu zase neztrapňoval, což stejně budu, hraješ za Baldricka, nebo za Caelia?
Caeliuss: ... za Baldricka?

Příchod družiny na planetu předpovědělo proroctví, podle nějž má právě družina tento svět zachránit, a tak uspořádal vícekrál oslavu.
Caeliuss: To, že slaví před bitvou, už něco vypovídá.
Kar: Kdo říká, že to bude bitva? Podle mě to budou jatka.

Nad mořem zuří bouře a družina má přeplout na výsadkovém člunu z šestistěžníku Destiny na Ostrov ztroskotanců, aby tam porazila temnou armádu.
Lares: Poslúchaj! Kde se v tom proroctví píše, že jsem se namočil?!

Úkol je splněn, padouch poražen a družina se chystá k odchodu.
Kar: Přijdu ke králi, pokleknu. Byla mi čest pro vás bojovat.
PJ: Jo, on si taky klekne.

Kar mluví se Samantou:
Kar: Předpokládám, že asi víte, že jsem se o tom snažil přemýšlet...

PJ popisuje další návštěvu a hostinu u krále:
PJ: Zařídí vám nocleh... No a dá vám nažrat.

Kalevatar se šla podívat po stopách vlků, kteří v noci pobíhali kolem tábora.
PJ: ... a pak je to tam od krve, takže asi něco ulovili... nebo nějaká srnka prokopla vlkovi hlavu, co já vím.

Družina splnila úkol a přemýšlí o dalších misích, Samanta nadhodila jednu zajímavou výpravu za jedním kuchařem.
Samanta: Že prý je to nějaký tajný recept, který nikomu nechce říct, tak že kdybyste ho z něj vymlátili...

Postavy vedly živou diskuzi, do které se připojil i PJ, po chvíli:
PJ: A ten třetí hlas vás neznervózňuje?

Družina schází svažující se namrzlou chodbou a někteří v ní uklouzli.
Lares: Já mám nějaké bonusy na pády z výšek.
PJ: To není z výšky, ty jsi moc malý na takový bonus.

Kalevatar se od ostatních v lese oddělila, a po chvíli si družina všimla, že s nimi sedí i cizí zelená elfka, která byla nahá.
Lares: Sodoma gomora! Vytáhnu plášť.
Cealiuss: Schovej to!

Cealius: Osobo, kde máš oblečení.
Elfka: Já nenosím oblečení.
Cealiuss: No samozřejmě.

Z elfky nakonec vypadlo, že prý se jmenuje Ilves, a po chvíli se z lesa vynořila přátelská rysice. Kalevatar stále nikde není, takže nikdo z družiny neumí mluvit se zvířaty.
Caeliuss: Papoušku, zeptej se té rysice, co se jí stalo.
Papoušek: Krávo, co se ti stalo?

Nakonec se Ivles proměnila zpátky do rysí podoby a rysice se proměnila v Kalevatar, ta samozřejmě také neměla žádné olbečení.
Caeliuss: Hodím jí kůži z chaty.
Kalevatar: Ty jsi stáhl chatu z kůže?!

Cealiuss se vydal do lesa, aby přinesl Kalevatar její věci a oblečení, které tam někde nechala. Našel je na palouku se spoustou všemožné zvěře. Vlky a masožravce odlákal tím, že jim hodil nějaké sušené maso, aby odlákal naštvané jeleny, začal jim trhat trávu.
PJ: Jak tam tak trháš tu trávu... No, ten jelen není inteligenčně moc daleko...
...
PJ: No osobně si připadáš jako debil.

Caeliuss se právě dostal do bojového šílenství a mocným sekem zničil lávového golema.
PJ za Caelia: UÁÁÁÁÁÁ!!!
Caeliuss s ledovým klidem: Jdu pro ten šutr.

Část družiny stojí v temné chodbě a přichází i kní Kar, který se k hraní připojil později.
Lares: Stůj! Kdo tam?
Kar: Přesko?
Chvíle ticha
PJ na Larese: To je tvoje jméno.
Lares: Já vím, ale přemýšlím, jak se jmenuje on.

Kar se právě dozvěděl, že družina byla vyslána, aby získala recept na palivo pro vzducholoď.
Kar: Co chce Samanta dělat se vzducholodí? ... Co je to vzducholoď?

Během souboje se řeší možnost krytí spolubojovníka:
Kar čte pravidla: Kouzelník je při sesílání kouzla, stejně jako střelec při míření...
PJ: Přejdi k číslům.
Kar: Nevím, to tu asi není.

Kar na Larese: Co vidí tvé elfí oči... trpaslíku?

Zatímco většina družiny prohledávala opuštěné město, Rung a Caeliuss pomocí lan a kladek zvedali povalenou hvězdnou bránu. Když k nim Lares přišel, zrovna se pokoušeli bránu na provazech vybalancovat.
Lares: To zakolíkujte, potřebujem pořádného chlapa na přikládání do kotle!

Jelikož družina prokázala, že má víc štěstí než rozumu (což stejně nebylo mnoho), připojily se k ní další dvě nové posily, horalka čarodějka Seditta Opavia a elfí hraničářka Cinarea.

S příchodem nové mladé krve začala družina řešit, kolik je postavám let.
Kar: Mně je jednatřicet.
Kalevatar: A kolik je tobě?
Caeliuss: Vím já?!

Samanta nastiňuje družině situaci:
Samanta: Realgar si začal stavět hrad na kontinentu trpaslíků... Vytáhne mapu. Je to malé, nikdo se nesmějte, NENÍ TO OSTROV!

Jelikož se hrdinové vydali dobýt hrad, vyprosili si od Samanty i nějaké výbušniny. Právě zvažují, jestli je použít k likvidaci nepřátelské balisty.
Kar: Od čeho máme ty bouchací kuličky?
Kalevatar: Od Samanty.

V trůnním sále bojuje družina proti Realgarovi a jeho dvěma nemrtvým. Caeliuss by na ně rád použil jednu ze svých schopností.
Caeliuss: Počkej, a co to teda je?
PJ: Takové černé duše...
Caeliuss: Tady je výslovně napsáno, že bijcův řev otřásá nejen zemí, ale i duší nepřítee...

Relgar je mrtev, Kar mu ještě usekl hlavu a Caeliuss prohledává jeho tělo.
Caeliuss: Mám prsten a náhrdelník!
Kar: A já mám hlavu heč!

PJ si připravuje detaily k dobrodružství:
PJ: Potřebuju nějakou dračákovou větu... pro nějakého mudrce...
Seditta: Vysmahni!

Družina asi po dvou hodinách vyřešila matematickou hádanku a v další místnosti na ni čekala šifra další.
PJ: Tahle je jednodušší.
Seditta: Jasně, tady jsou čísla i písmena.

Po dokončení dobrodružství se družina rozhodla zahrát si pro zpestření poker. Asi po hodině hraní došla řeč na to, jestli někdo může tahat esa z rukávu.
Kar: Rukávy nemám... Protože jsem nahoře bez.
Kalevatar: To říkáš až teď? Proto to celou dobu prohrávám.

Je 1. Aprlíl, PJování se ujal PJ Edhel-Kalevatar a družina se probudila na supermoderní vesmírné lodi USF Lucretia.

Lares: Už vím, co budu dělat, až se budu nudit, budu si hrát s generátorem umělé tíže.
...
Kar: Ale s tím se dají dělat zajímavé věci. Když najdeme dost dlouhou chodbu, můžeme sáňkovat.

Na svých toulkách vesmírem se družina potkala s nepřátelským křižníkem a pustila se s ním do boje. Kar vystřelil torpéda, která minula, a tak před sebe natahuje ruku se vztyčeným palcem a mžourá na něj...
PJ: Co to děláš?
Kar: Přeměřuju si to, jako to dělají malíři.
PJ: Oni většinou mají ještě tužku.
Kar: No, já nemám tužku.
Cinarea ukazuje na Karovu druhou ruku: Máš, v ruce!

Kar nevěří vlastním očím: Whiskey-Tango-Foxtrot?!

V přístavu na planetě se postavy ptají jednoho místního ještěrko-člověka Agruse na umístění tajné laboratoře.
Agrus: Samozřejmě, znám to tady jako svoje boty.
Lares: Má boty?
PJ: Ne.

Při prozkoumávání opuštěného komplexu laboratoří se družina utkala v souboji s Darth Vaderem a jeho dvěma nohsledy. Když se Sedittiny biotické schopnosti ukázaly jako neúčinné, vrhla po Darth Vaderovi alespoň punčový řez.
PJ: Punčový řez neškodně proletěl vzduchem.
Seditta: Ale já mám vaření trojku, to je potřeba přičíst!

Mezi domy našla družina i havarovanou Lucretii, kde se jim zjevil hologram Kalevatar, která jim vysvětlila, že je to vše jen sen.
Kar seznamuje ostatní s plánem: Pokud najdeme její tělo, tak by jsme ho měli vzít sebou, což by jsme mohli udělat dřív, než to tu všechno zapálíme...

Družina se setkala dalšího rána na obvyklém briefingu se Samantou, která jim zadává úkol: Na cizí planetě najít draka, zmenšit ho pomocí lektvaru, ulovit a přinést.
Lares: A nemůžeme radši zvětšit Caelia?

Na briefingu je i nový člen družiny, temný elfí čaroděj Inurian, a tak opět došlo na představování.
Veškeré Caeliovo představení se: Tak já jsem kroll, že.

Na planetě, kam družina přišla, ji ve vsi uvítal vstřícný starosta, pohostil ji špenátem a nabídl všemožné informace o drakovi.
Caeliuss: Já bych měl jednu otázku...
Starosta: No, ty jsi nějaký veliký...
Caeliuss: Jak se jmenuje vaše obec?
Lares: Taková rána pod pás!

Kar přelévá zmenšovací lektvar z demižónku do měchů a řeší přitom vybavenost nového člena.
Kar: Ty nemáš měch?
Inurian: Ne, já mám sklenici.

Místo, aby hlídali, tráví spolu Kar s Kalevatar „hlídky“ ve vřelém obětí pod jednou dekou. Přišel čas na hlídku dalších družiníků, a tak jde Kar někoho vzbudit.
Kar: Nahodím na sebe...
PJ: Pyžamo?

Caeliuss hlídá druhou půlku noci.
PJ: Už jsou to asi čtyři hodiny.
Caeliuss: No tak asi vstávám.

Seditta si pořídila bič a cvičí s ním. Poté, co si po čtvrt hodině cvičení nezpůsobila žádné vážné zranění:
Seditta: Už mi to skoro jde, co?
PJ: Ne.

Sedittě skončila hlídka, a tak chce vzbudit na hlídku Caelia. Jelikož se tomu ale vstávat nechce, budí Runga.
Kalevatar za Sedittu: Rungu, Rungu, Caeliuss nechce jít na hlídku.

Když družina trávila noc v horách, Seditta hlídala a všimla si, že po noční obloze létá drak a krouží na tábořištěm družiny, ale nikoho nevzbudila. Když to ráno oznámila ostatním:
Kar: Poznámka, už ji nikdy nebudeme dávat na hlídku.
Lares: Héj! Tohleto stačí?!

Družina si ve vesnici vzala ovci, aby ji použila jako návnadu na draka, ale Lares si k ní mezitím stihl vypěstovat citové pouto. Teď postavy dorazily ke starému trpasličímu městu, kde drak zřejmě sídlí.
Lares: Já ji někam odvedu a přivážu.
Seditta: Ne, vem ji s sebou, aspoň se něčemu přiučí.

V chodbách trpasličího města potkala družina dvě sochy, z nichž jedna říkala pravdu, druhá lhala a podle určitého vzorce se střídaly. Po asi půl hodině pokládání matematických otázek:
Inurian: Pravá socho, kolik je 1+1?
Socha: Už mě nese*te, já to nevím!

Družina nakonec draka našla. Ten s nimi nejprve bojoval v podobě rytíře a pak se proměnil do podoby draka a většinu družiny připekl svým dechem.
Inurian: Mám 1 život.
Kalevatar: To neboj, jestli to přežiju, tak tě vyléčím jednou ranou.

Zatímco má Kalevatar s Karem plné ruce práce udržet se na prchajícím drakovi, Inurianova sova zasáhla draka kouzlem kladivo.
Kalevatar: Co ho trefilo?
Inurian: Kladivo. Sovou.

Seditta provokuje PJe:
Seditta: Máme štěstí, drak spí.

Kalevatar provokuje PJe:
Kalevatar: Pojďte, ta chodba je naprosto bezpečná. Co by se asi tak mohlo stát?! schovává se pod stůl

Poté, co Kalevatar zemřela, na její místo v družině nastoupila elfí šenkýřka a lupička Vlaštovka v podání Edhela, veteránka ze Školní družiny II, o které vlastně nikdo neví, jaktože není mrtvá. Navíc, protože si Lares zapomněl osobní deník, hrál tentokrát za trpasličího bojovníka jménem Trpaslík. Mezi zbytkem družiny se čarodějka mezitím etablovala pod přezdívkou Tatranka.

Na obvyklém brifengu se postavy jako obvykle chovají velice neobvykle:
Trpaslik: Asi sedím někde v koutě a všechno si měřím zpoza hledí své kožené čapky.

Družina se nachází v podzemním komplexu, kde má plnit různé zkoušky.
Zmatená Seditta: Jestli tam bude zima, tak já rozsvítím.

Seditta od posledně zapomněla, jak se hraje za kouzelníka, takže vůbec neví, co které kouzlo umí. Během souboje se čtyřmi valkýrami:
Trpaslík: Tatranka vygeneruje náhodné kouzlo.

V každé místnosti hraje nějaká známá hudba, a tak si družina domyslela, že mnohé tu bude souviset s písněmi. Při luštění šifry:
Inurian: M...U...
Trpaslík zpívá: Musíme zajet na chatu...

PJ na Sedittu: Hoď si na vůli.
Vlaštovka: Je ti nevolno.

Družina už vyslechla třetí heslo. Nikdo se však dosud nechopil psacích potřeb, aby je zapsal.
Inurian: Píše si to někdo?
Seditta pohodářka: Jo, já bych si to určitě psala.

Postavy se dostaly na bál, a tak začal PJ řešit, co pěkného na sobě mají.
PJ: Máte někdo ještě něco, čím byste si u mě chtěli zvednout důstojnost?
Seditta bleptá: Pr...Od...Kn...D...

Zatímco někteří z družiny využili příležitosti a začali tančit - někteří i s králem, Trpaslík sedí u baru a pije.
Vlaštovka: Běž si taky s někým zatančit.
Trpaslík: U nás doma se tančí jenom vozembouch.

Inurian vyzvídá informace od skupinky gantlemanů.
Gantleman: Chcete se přidat do naší konverzace, jestli Montekové, nebo Kapuletové vyhrají letos taneční soutěž?
Inurian: Tady je taneční soutěž?
Gantleman: Jistě. Každý den.

V síni, kde na družinu čekala zkouška vůle, sebral Trpaslík z hromad pokladu pěknou sekeru a Vlaštovka pytlík drahých kamenů. Místní trpaslíci je chytili a chtějí jim teď za jejich zločin useknout ruku.
Trpaslík: Já už ani nevím, kterou rukou jsem to vzal!

Zločinci stojí před soudem, kde soudce čeká na jejich argumenty, proč by jim ruce useknout neměli.
Seditta do napjatého ticha: Já mám lahev skvělého kalvádosu.
Soudce: Ticho v soudní síni!

Stále se hraje

Nahoru

Školní družina II - Plusko vrací úder

Více o družině v Postavách

Jak jest vidno, ani smrt nezabránila těmto dobrodruhům páchat hrdinské skutky, a tak se pod vedením PJe Samanty vydávají na další cestu za dobrodružstvím, tentokráte však v úplně jiném světě a systému. Správně tušíte, obyčejný Matrix byl rozšířen na verzi DRD+! Družinu zatím tvoří tyto postavy:
Prokop Tunel - člověk kněž, v podání Darnilla alias Phosphorose,
Azarach - elf hraničář, jehož vede Wortan, čili Archon, vulgo Zapomenutý kouzelník, neboli Dorikan a po sléze Argus,
Paulus - člověk hraničář, jak jinak sám za sebe (nebo možná reinkarnace),
Lanthar - člověk theurg, nad jehož životem bdí Andúne,
Vlaštovka - elfka zlodějka, jejíž kroky vede Edhel, jinak též Aarmus z Erinei,
a to vše pod dohledem
Runnga - krolla kouzelníka, neboli PJe Samanty, Conana, Nataši,...

Později se připojili i
Aikanáro Vardamir - zelený elf kouzelník zvaný též Aik pod vedením Istarona a
Darnill Krumpl - trpasličí válečník a druhý syn králův, který zaujal v družině místo po padlém Prokopovi, samozřejmě v jeho (tedy Prokopově) podání.

Azarach však družinu hned na počátku všeho dění opustil a na jeho místo nastoupil
Assante - člověk válečník (taktéž pod vedením Dorikana), jehož po jeho odchodu nahradil
Argus - člověk válečník taktéž řízený Dorikanem, a Aikovo místo poté, co opustil družinu zastoupil
Alco - opět zelený elfí kouzelník samozřejmě v Aikově podání.
Baldrick - krollí válečník (úplně nový a neopotřebovaný), se ke družině přidal pár týdnů po Alcovi.
Macil - temný elf válečník kombinovaný s kouzelníkem (vedený Darnillem) nastoupil na místo, jež uvolnil Darnill, který musel odejít domů řešit potíže s nekromanty a
Gorazd - trpasličí theurg vedený Andúnem či Lantharem se k družině připojil po její měsíční dovolené po návratu do „jejich“ království.

Tvorba postavy:
Lanthar: Ta dýka je jediný majetek, který jsem zdědil po rodičích.
PJ: Jsi sirotek!

Družinku v noci přepadli dva skřeti a jí dělá opravdu problémy je zabít.
Azarach: Mně připadá, že jsou ti skřeti nějak moc silní!
Lanthar: To my jsme spíš moc slabí.

Azarach: Hej! Navrhuju změnu PJe. ... (na Vlaštovku - Edhela) S tebou jsem tak často neumíral.

Azarach byl jako první zraněn, ale stále čelí svému skřetovi.
Azarach: Můžu si vytáhnout to střevo a uškrtit ho?
PJ: Jsi seklý přes prsa.
Prokop: Přes střevo!
Lanthar: Přes plíce, to pomáhá.

Azarach: Hej, mohl by se stát třeba zázrak?
Kněz: Mohl! Mohl. Ale stává se to jen párkrát za život a nechcu to vyplýtvat v takovéhle situaci, kdy... on (na Azaracha) skoro umírá a ... on (na Pauluse) skoro umírá.

Skřeti nakonec padli a družina je hned začala obírat:
Lanthar: Počkej! Já jsu člověk, já nejsu elf, já se v něm můžu rýpat!

Rung během souboje vytvářel kouzelné kameny, které při zásahu ubíraly více životů než normální.
PJ: Po chvíli si všimnete, že tam mizí kameny...
Prokop: To je jak v některých hrách, tam to mizí, aby to nezatěžovalo grafiku.

Družina se hodlá vydat na průzkum včera shořelé hospody:
Vlaštovka: Já bych tam radši nechodila, mohli byste se propadnout do sklepa.
Azarach: Nějaké padání mě nebere, já jsem spadl kde kam, na mě spadlo kde co... Já mám bonus.

Dobrodruzi shánějí ve městě nějakou práci:
Lanthar: Já bych bral takovou nekropoli; malá místnost, dva kostlivci a plné zlaťáků.
PJ: A co takhle veliká místnost, hromada kostlivců a dva zlaťáky?

Družina dostala nabídku vyčistit hradní sklepení od krys, ale některým členům se do toho příliš nechce.
Prokop: Copak se bojíte smrti?
Družina: Jo!
Prokop: Po smrti vám bude dobře.

Prokop záhadnými kněžskými praktikami přeházel Assantovy emoce, který se následně začal nehorázně bát krys. Nyní zkouší Prokop další fígle:
Prokop (na Assanteho): Pojď na pivo.
Assante: Pivo? Jo!
Prokop: Jdeme na pivo. Jaké chceš pivo? Světlé, tmavé... nebo je ti to jedno?
Assante: Mně je to jedno.
Prokop: Jedno?! To jsem chtěl slyšet! (rachot kostek)

Družina nahlédla do místnosti téměř plné krys:
Prokop: To je nějaký krysí sněm... A tady stojí krysa s knírkem a káže jim.

Postavy řeší různé druhy boje (pozn.: Vlaštovka dříve pracovala v krčmě jako šenkýřka):
Assante: Já to chápu, že taková šejdířka, teda šenkýřka! Ještě k tomu pták, teda Vlaštovka! Tomu nemůže moc rozumět...

Assante: Vlaštovko, leť...
Paulus: Přes Čínskou zeď...

Vlaštovka právě vychrlila na PJe jistá fakta o jedné ze svých zvláštních schopností:
Prokop: Dělá, že ví, o co jde, přitom ti vůbec nerozumí. Jako já ve fyzice.

Dobrodruzi vešli do stok a Lanthar se hned vytasil se svou znalostí Foglara:
Lanthar: Nezapomeňte, co se stalo Mažňákovu otci!
...
Assante: Jo! A taky by na nás mohl vyskočit ježek z klece!

Družina nakonec vyčistila hradní sklepy, ale teď navíc dostala od velitele stráží nabídku na nalezení krysího hnízda ve stokách.
Paulus: Ale kašlem na krysy. Pošlou na ně vojsko.

Assante se dal do řeči s cizími dobrodruhy:
Assante: Já jsem tu nový, já se tady zatím moc nevyznám...
Prokop: Nový, nebo vypraný v pervolu?

Jeden dobrodruh popisuje okolní země, zrovna mluví o národu hevrenů, který žije na pláních na východě.
Dobrodruh: Tak ti mají trhlinové mustangy...
Prokop: Co mají? Oni je mají?!
PJ: Jo.
Prokop: Oni mají mustanga, který umí využívat trhliny v časoprostoru?

Assante se právě rozhodl, co bude družina dále podnikat.
Assante: Jdeme na skřety! ... Skřeti jsou na západě, jdeme na západ! Ví někdo, kde je západ?

O stopách:
PJ: Sem tam nějaká kachna, nějaký králík...
Assante: Moment, kachna? Odkdy zanechává kachna stopy na stepi?

Družina si rozdělala v lese oheň, což přilákalo i osamělého hobita (cizího).
Hobit: Koukám, že máte hezký oheň.
Assante: Jo a vy jste hlavní chod... Teda host!

Družina utekla před skřety do lesa, kde ji napadlo několik intav (asi metr velký kříženec kuny a rosomáka).
Paulus útočí: Hodil jsem 9.
...
PJ: A intava hodila 13.
Paulus: A zasáhl jsem?

Intavy byly nakonec poraženy a družina teď přemýšlí, kam dál. Jeden z návrhů je přeplavat na druhý břeh řeky.
Paulus: Potom ještě mrtvé intavy nebudou umět plavat...

Lanthar na Assanteho: Ty jsi válečník, ty jsi snadno ovlivnitelný...
Prokop: Chcete ovlivňovat? Tak dobrá! (sápe se na kostky)

Prokop se pokouší Vlaštovku nalákat na poklady ukryté kdesi ve zřícenině ztracené v lesích:
Prokop: Chceš se přece stát slavnou hrdinkou? ... Ne! Ty se chceš stát bohatou hrdinkou!
Vlaštovka: Ne!!!
Assante: Chceš snad fantasy jen číst? Ne! Ty v ní chceš i žít!

Družina se vrátila do města, kde se chce Prokop ubytovat místní knihovně.
PJ (o knihovnici): Ale co víš, taková stará, osamělá, třeba tam zůstane s tebou...
Prokop: Tak to já radši zůstanu v hospodě.

Řeší se staré záležitosti:
Prokop: Já bych mohl, ale nechtělo se mi vás ovlivňovat.
Assante: Zajímavé, že u mě se ti chtělo.
Prokop neviňátko: To jsem si chtěl vyzkoušet, promiň...

Prokop si chce nechat obarvit sutanu na černo a řeší, co bude mezitím nosit:
Prokop: Že bych si vzal jen bederní roušku, sedl si a čekal? ... Tím ale utrpí má důstojnost.
Vlaštovka: Tak to naschvál půjdu kolem a hodím ti stříbrňák.
Prokop: Tak v tu chvíli jsi mrtvá elfka! ... I když, stříbrňák by se hodil.

Na město v noci zútočila ohromná skřetí armáda.
Velitel lukostřelců: Nabít! Zamířit! Pal!
Prokop: Hezký... Hezký večer.

Phosphoros: Však v Plusku se háže vždycky dvakrát. To je na tom to plus.

Phosphoros se rozhodl hrdinsky zemřít, vrhl se tedy z hradeb proti druhé obléhací věži (tu první zničil Lanthar), načež explodoval a věž se začala hroutit.
Phosphoros (na Assanteho): Jej bacha! Další věž padá! Dej si pozor, ty na to máš vážně smůlu.

Assante prohrabuje hromadu mrtvých skřetů:
Assante: Tak hledám nějakého s kroužkovkou.
PJ: Tak si hoď 2k6.
Lanthar: Tak jsi jich našel 2k6.

Assante konečně našel skřeta se zbrojí lepší, než má sám.
Voják: Vy nevíte, že skřeti vytváří brnění z lidské kůže?
Assante: (zamyslel se) A co mám jako na sobě?!

Družina byla po bitvě pozvána na hostinu hradního pána (jako odměnu za zásluhy).
Velitel lučištníků: A moji střelci zabili polovinu jezdců na vrzcích.
Prokop: Vrzcích? To jsou ti vlci, co dělají „vrz vrz“?

Jaký je vlastně rok?
PJ: 6996.
Aik: Před Kristem?!
PJ: Ne, před Kristem ne.
Assante: To si děláš srandu, ne?! Šest tisíc let po Kristu a my tu běháme s mečema?! Já chci nějaké pořádné dělo!

O lehkých dívkách:
Aik: „Slečno kolik vážíte?“
Aik za slečnu: „20 kilo... Hlad! Hlad!“

Aikanáro je zelený elf.
Assante: Ptám se ho, jestli mu není zle.

Aik se představuje:
Aik: Aikanáro Vardamir.
Paulus: Jaký kanál?

Družina právě dostala za úkol najít hrad jedné dávno mrtvé čarodějky nymfomanky (jménem Samanta:).
Paulus: Nymfomanka, to byla taková ta, co nemůže žrát?

Paulus přesvědčuje PJe, aby mu dal bonus k nebezpečnosti:
PJ: Zatím jsi mě moc nepřesvědčil.
Paulus: Tak co mám říct, že mě porodila medvědice?
...
Paulus: Nazdar banáne, vidět tě matka, tak ji trefí... Nezdar Paule, vidět tě matka, tak tě sežere!

Družina nachází všude po velmi starém a (snad) opuštěném hradě jen kupky surového železa.
Aik: Co když z toho železa předtím bylo něco jiného? Něco, co se hýbalo?!
Vlaštovka: Robocop.

Kam raději nechodit (viz. minulé životy Assanteho):
Aik: Na ochoz stejně nepůjdem, tam je gryf.
Assante: Na ochoz nejdu... Z jiného důvodu... Mám k tomu své důvody. ... Ježiš! To je věž!!!

Assante: Prohledávám stůl... (bere kostky)
PJ: Je tam knížka.
Assante: (Výsledek hodu:) 5
Vlaštovka: Knížka zmizela.

Na scéně se objevil Darnill, který (stejně jako kdysi Phosphoros) jezdí na lamě.
Aik: Létající lama... Má na zádech gryfa.

Obvyklé představování:
Aik: Aikanáro... Pro vás Aik.
Darnill: Provaz Aik. Jméno, příjmení?
Aik: Vardamir.
Darnill: Provaz Aik Vardamir?

Vlaštovka: Vlaštovka je pacifistický typ.
Darnill (zhnuseně): Pacifista...
Aik: Není to ten oceán?
Assante: Ne, pacifismus je způsob sekání ručiček malým dětem.

Darnill začal plánovat útok na gryfa, který se usídlil v nejvyšším patře věže:
Darnill: Můj plán bude záležet na Vlaštovce a na mě... Vy dva tam budete figurovat taky...

Darnill: My tam naběhnem...
Aik: A on nás sežere.
Darnill: Nesežere, protože jsme tři.
Aik: Ne, sežere mě.
Darnill: To je dost dobře možné...
Aik: Ne, mě nesežere, protože jsem zelenej.

Darnill: Já do něj budu z dálky rýpat píkou, (na Assanteho) tobě půjčím kuši a budeš do něj střílet a ty... (na Aika) Ty na něj můžeš třeba mluvit.

Darnill k Vlaštovce: Pak tam naběhneš ty... Ne, ty ne, ty vypadáš jedle.

Assante: Ten jeho plán se mi vůbec nelíbí, nechci umřít zase ve věži.

Paulus: Co je to bezhlavý útok? To jako, že se na tebe nedívá?

Darnill kouká na mapu světa a hledá svůj rodný kontinent:
Darnill: Hej, to je veliké, to je celá polokoule! I když, tady to bude spíš placka, že?

Do družiny se opět přidal nový dobrodruh, válečník Argus, člen královské gardy.
Aik: Aikanáro Vardamir, můžete mi říkat Aik.
Darnill: Kanár.
Aik: (Vražedný pohled)
Darnill: Provaz...

Družina se snaží zmást alchymistu, aby mu mohla ukrást jed:
Argus (na alchymistu): A věřte mi, že jsem u královské gardy dýl než vy!

Je noc a Argus si bere první hlídku:
Argus: Kdyby se v noci něco dělo... Tak mě zvbuďte, já vám pomůžu s bojem.

Družina chtěla odpravit jistého krolla - člena loupežnické bandy, kterého Vlaštovka zaměstnávala řečmi, zatímco ji nic netušíc doprovázel k okraji lesa. Paulus založil šíp a střelil, načež se vysokým jemným hláskem ozvalo „Au!“.
Argus: Kam jsi ho proboha trefil?!

Paulus omylem trefil Vlaštovku.
Darnill: Teďka nevím, jestli mám truchlit, nebo se mám smát... Brečím smíchy!

Během souboje používá PJ na soubojovém pravítku místo postav různé předměty:
Argus: Co je kroll? Guma, že?

Družina potkala zbytek loupežnické bandy (jsou tři), jeden z nich vystřelil varovný šíp.
PJ: Zabodlo se ti to nad hlavu.
Darnill: Já jsem trpaslík! Musíš mířit níž!

Probíhá zuřivý boj, do něhož je zapojen i Aikanárův orel.
Darnill: Orel na lučištníka, to je jako střelec na B5.

Družina loupežníky porazila a jala se adoptovat jejich majetek. Aik se zrovna pokouší ochočit jednoho koně:
Aik: Dojdu až k němu... (tomu koni)
PJ: Stojí.
Aik: Pohladím ho...
PJ: Stojí.
Aik: Tak ho vezmu a jdu k jeskyni.
Argus: Stojí.

Darnill se snaží vypáčit ze svázaných loupežníků, kde mají tajnou skrýš. Jeden z nich mu ale místo odpovědi plivl do tváře.
Darnill: Výborně, vyhráls! Už jsem udělal tu španělskou botu?

Trpaslík nadále deptá zajaté loupežníky, například jim namlouvá, že snědl jednoho z jejich koní.
Darnill: Ale nebojte se, mí přátelé si ty zbylé tři koně vzali... Ale třeba je také snědí, hlad je sviňa.

Jeden z lapků popisuje, čím jsou výjimečné podivné mince do tvaru trojúhelníků (je to měna vznešených elfů):
Loupežník: Víte, tohle platidlo je velmi ceněné, dají se z něj poskládat šestiúhelníčky.

Dva mimoherní hlody:

PJ přemýšlí nad útočností a zraněním meteoritu.
Argus: Právě jsem postoupil na vyšší úroveň a zmoudřel jsem... On nás chce zabít mermomocí. Se zabiju sám a máš to!

O léčení životů:
Aikanáro: Mohly by mně přibýt nějaké ty křížky.
PJ: Přibýt? Dobře, dobrovolnosti se meze nekladou.
Aikanáro: Ne! Jako umřít! (myšleno ubýt)

Družina je ve městě, a tak se vydává na nákupy.
Argus: Sbalím Vlaštovku a jdeme.

Argus kupuje palcát:
Argus: Tak mně by stačil takový jeden lehký. Do mojí ruky...
Darnill: A zkoušels' to někdy držet v noze nebo v zubech?

Družina se chce dostat do hradu ke královskému kováři, ale strážní ji nechtějí pustit přes bránu.
Darnill: Dál už se s váma o tom nebudu bavit. A pusťe mě! Pusťte mě!
Strážní: (Upažili s halapartnami v ruce.)
Darnill: Ts... Tak to podejdu.

Darnill: Tak nám zavolejte někoho, kdo přemýšlí.
Stráž: Tím narážíte na co?
Darnill: Že za to nejste placení.
Stráž: To je fakt.

U nástěnky:
Darnill: Tam je vlastně válka, pojďme na frontu.
Aik: Teď stojíme ve frontě.

Další mimoherní hlod:

Aik (hráč) začal levou rukou psát něco na papír.
Darnill: Ty jsi levák?
Aik: Jo...
Darnill (pohrdavě): Ts... Elfové.

Družina je v hospodě a užívá si večera, když kdosi přijde k jejímu stolu.
PJ: Je to posel od krále.
Darnil se zájmem: Který král?

Dobrodruzi se rozhodli jít vlasní cestou a šli na hrad sami. V jedné ulici narazili na jistou bandu, s jejímž hobitem hrál Darnill předtím přepíjenou a přimýchal mu do pití uspávadlo.
Hobit: Vy můžete jít, chci jenom tebe. (Darnilla)
Darnill: Na co mě chcete, na vaše zvrácené choutky?
Hobit: Urazil jste mě.
Darnill: Pardon... Tvoje zvrácené choutky?
Hobit: Urazil jste mě!

Hobit: Náladu by mi spravilo tak pět set zlatých.
Darnill: No to mě taky!

Už se pomalu začíná schylovat k boji, když konečně dorazil Paulusův hráč.
Paulus: My už jsme ve městě?

Darnill s hobitem se dohadují dál...
Vlaštovka: Cos' mu nabídl?
Darnill: Tak jsem mu řekl, že jsem si včera vyměnil spodky.
Aik: Cos'...? Cos'...?!
Darnill: Kecal jsem!

K boji nakonec přece jen došlo, na Darnilla neustále útočí horal.
Darnill (háže na obranu): Tak 12!
PJ: Ty jsi haluzák!
Darnill: Jo!
PJ: Já si chtěl zaútočit na hlavu.

Družina se rozhodla zkusit to ještě jednou po dobrém a vyplatit se (to jen na oko, ve skutečnosti jenom získavájí čas).
PJ: Kde máš ty cennosti? Ten prsten a tak?
Darnill se záludným úsměvem (na Vlaštovku - bývalého PJe): Víš, jaká je moje stará finta? ... No, všechno to určitě v konečníku nemám...

Banda nakonec zaslechla přibíhat vojáky, a tak vzala do zaječích.
Paulus: Oni mně zdrhli i s těma mršícíma šípama!

Družina se nechala od krále najmout k doprovázení jeho synovce na „cestě za dobrodružstvím“. Hned druhý den plavby po moři na ni zaútočili piráti, pokoušeli se doplout k lodi našich hrdinů na člunu, ale Aik jim do něj udělal díru ohnivou koulí.
PJ: Teďka oni se ani moc nesnažili... Teďka se spíš potopili...

Aik byl v boji vážně raněn a teď shání v jednom přístavu schopného doktora. Lidé ho odkázali k polorozpadlé chatrči, v níž prý doktor bydlí... Alkohol z něj táne na sto honů.
Aik: Jestli řekne slovo „utratit“ a „já“ v jedné větě, tak mizím.

Paulus přemýšlí o další cestě:
Paulus: Potom, až vystoupíme, až nebudeme moct plout v lodi, až budeme muset plout pěšky...

Vlaštovka si v přístavu koupila lahev alkoholu, večer ji vypila a ráno zjistila, že je slepá. Poslala jednoho žoldáka, aby jí přivedl Aika.
Žoldák (na Aika): Vlaštovka tě chce vidět.

Družina je v džungli a Aik s Paulusem byli vysláni, aby našli jistou léčivou rostlinou. Po dvaceti minutách se vrátili jen s jedinou kytičkou.
Vlaštovka: Jeden slepější než druhý...

Družinka bojuje v džungli s několika pumami.
Argus: To je fakt, jí usekneš ocas, ona se převáží a padne dopředu.

Paulus zasáhl pumu a něco PJi naznačuje.
Darnill: On chce, abys, ho pochválil za to, jak trefil. Na to já mám panoše... Panoš!
(Panoš na bitevním plánku není)
Všichni: Kde je panoš?!

Je po boji a zraněný Aik si hodlá ošetřit rány:
Aik: Já se jdu loučit... (myšleno léčit)

PJ: Když PJe někdo naštve, nemusí hned umřít, stačí sestup tak o dvě úrovně...
Argus: Chudák Paulus.

Aik: Nemá tam někdo, nemá... Nemá... Asi ne.
PJ: No když to říkáš.
Aik: Megafon?

Družina řeší, jestli si někdo (třeba Argus) může při první pomoci způsobit zranění.
Aik: Tak na tebe potom použiju první pomoc já.
PJ: Kdyby se při té první pomoci zranil za 1 křížek, tak mu ho stejně nevyléčíš.
Aik: Já vím, ale kdyby se zranil třeba za 10.

PJ: Já se bavím o jiné lodi; tu, kterou jste ještě nepotkali. (Ledabyle mách rukou)
Aik: A tu, kterou ani nepotkáme! (Mávne rukou jako jedi)

Družina debatuje nad tím, jak by se asi věci vyvíjely, kdyby se Flikovi něco stalo.
Aik: On kdyby umřel, tak to by asi král nebyl moc šťastný.
Argus: Jako ten quest? Flik must survive?

Argus: Na lodi jsou určitě zásoby alkoholu.
PJ: Jsou, ale to jsou speciální příděly.
Argus: No tak piju speciální příděl.

Družina je ve městě, kde absolutně vše hýří všemožnými barvami. Teď je u kováře a pokouší se mu prodat své staré zbraně:
Argus: A co takhle šedo-červený meč?
Kovář udiveně: Vy máte šedo-červený meč?
Argus: No, ještě ne... Hledám potulnou kočku.

Paulus chce nechat ukovat mršící kopí, což je však práce na týden.
Pauluss: A do zítřka?
Kovář: Do zi...?! To...!
Argus: Prosím, to není Dozi, to je Paulus.

Argus: Nemá někdo 2 stříbrňáky? 2 stříbrňáky? Prosím?! 2 stříbrňáky? ...
Aik: Tak já ti je dám.
Argus s dábelským úsměvem: Hurá! Konečně mám 666 zlatých!

Aik: Paulus už taky hýří barvama.
Argus: Další buzerant?

Argus se vrací na loď už po soumraku:
PJ: Když se vracíš na loď, když jdeš těma uličkama...
Aik: Barevný zloděj!

Druhého dne se koná na lodi porada o tom, kam se popluje dál.
Argus: Mám úplně nový plán: Loď prodáme a zbytek naší cesty půjdeme po souši, tam nás žádná loď nenapadne.

Flik: Další v plánu je zastavit se v tomto místě, tam je chrám bohyně smrti...
Paulus: A je tam nějaké občerstvení?

Aik družinu opustil a nastopil za něj úplně nový a neopotřebovaný zelený elfí kouzelník Alco (také v Aikově podání):
Darnill: Jak se jmenuješ?
Alco: Alco.
Darnil: Hehehe...
Alco: Ať tě to ani nenapadne!

Alco: Darhnill zní taky dobře.
Darnill: To zní dobře, to zcela odpovídá stavu mých nohou.

Alco: Měli byste si zajet do království zelených elfů.
Darnill: Tam by sis s kynedrilem hodně vydělal... Obchůdek - Kynedril a syn.

Darnill se na konci porady, která se na lodi konala, rozhodl uvést věci trochu do pohybu:
Darnill: Jaktože ještě nejedeme?!
Vlaštovka: Driftujeme.
Darnill: ... Tak si driftujte.

Postavy míří do chrámu bohyně smrti, a tak se probírají otázky ohledně nemrtvých.
Flik: Upíři mají kouzla.
Darnill: Na to my máme stroje!
Argus: Co třeba?
Darnill: Tááákovouhle vývrtku! Nepřej si vědět, kam to patří!

Alco barví pomocí magie Darnillova panoše a Darnill upozorňuje na to, že cestou na to bude mít spoustu pokusů.
Darnill: Vždyť budeme čtyři dny plout.
Alco: Doufej, že nás nic nenapadne.

Alco se rozhodl, že Aik ještě před svým odchodem koupil Vlaštovce nějaký dárek.
Alco: Kolik by stál nějaký hezký náhrdelník?
PJ: Z jakého kovu?
Alco: Tak do 40 zlatých.

O tom, jak najdou chrám bohyně smrti:
Alco: Bude to náhodné hledání, nebo spíš jistější hledání?
Flik: No... Myslím, že... tuším, že... vím...

Už je jasné, že družina na něco narazí, a tak Alco hledá v krabičce plné figurek nějaké kostlivce.
Alco: Tady máš 2 kostlivce, kdybys potřeboval.
PJ: Jenom?
Alco: Tak tohle taky můžeš použít jako kostlivce... Celeborn.

Aclo právě zjistil, že kroll, který je členem posádky a družinu zrovna doprovází, je také kouzelník.
Alco: Nemůže něco zakouzlit?
Kroll: Ts... Taková smažka.
PJ: Tak kroll se napřáhl... Hodil! Ááááá... (dramatická pauza na hod kostek) Minul.

Alco: Víš co, já vyvolám další světlo.
Vlaštovka sarkasticky: A na co mi to bude?

Nemrtví se snaží držet mimo dosah Alcova světla a shromažďují se do skupinek, aby měli větší šanci.
Alco: Jakmikle se přede mě přiblíží nějaká skupinka...
Vlaštovka: Turisti.

Patrně o dosahu nějakého kouzla:
PJ: Nevíte, kolik je poloměr 16?
Alco: 16?! Viz...?! Do...?! Ku...?!

Argus s Darnillem se pokoušejí vylézt na 6 sáhů vysoký zával; mezi spoustou jiných vtipných, avšak nezaznamenaných výkřiků:
Argus: Lezu jako Messner!

Argus útočí na zombii:
PJ: Tak jsi ji tak rozsekl vejpůl.
Argus: Placátem?

Darnill komentuje Vlaštovčinu slepotu:
Darnill: V žádném městě ještě nebyl žádný doktor, který by ji vyléčil, nebo se po žádném nedívala?

CP kroll právě praštil kladivem do dutého kamenného podstavce, ale kladivo mu jenom vypadlo z rukou a nic se nestalo.
Kroll: Ty jo! Moje ruky!
Darnill: Nepoužívej ruce, používej hlavu! ... Zkus na to třeba mluvit.

Družina otevřela dveře do místnosti vybavené ghůly, kostlivci, zombiemi, jedním nekromantem a samozřejmě nezbytným krvavým pentagramem se svíčkami. Po nekonečně dlouhé chvíli dohadů:
Alco: Pardon, to je omyl. (zavřel dveře)

Mimoherní hlod:

Část družiny v tělocviku dělala gymnastiku; poté, co Edhel - Vlaštovka téměř zvládl požadovaný cvik:
Nic netušící tělocvikář: To byla dobrá vlaštovka!

Nekromant útočí mentálním útokem na Alca:
Alco: Asi vás nemohu poprosit, abyste zanechal své činnosti, že?

Družina to zkouší po doborém a jde na věc přes obchodování:
Argus: Co chcete za ty vrány? (Nemrtvé vrány, které už nedokážou ani létat a jenom padají z futer dveří.)
Nekromant: Tvůj život.
Argus: To jsou pěkně drahé vrány.

Paulus útočí na nemrtvého:
Paulus: Tak to je...
PJ: Máš víc než 7?
Paulus: Jo.
PJ: Tak je mrtvá.
Paulus jen tak mimochodem: 8.

Vlaštovka řeší, kde sehnat lano.
Alco: Šlohni to Paulusovi, on si toho nevšimne.
Paulus: Zabiju tě, zelená zrůdo!

Část družiny otevřela dveře schvoané ve skříni vedoucí do kruhové místnosti, v níž se nachází masožravý keř. Darnill chce dovnitř, ale překáží mu Paulus, který neví, co dělat.
Darnill: Tak běž do kouta.
PJ: V kruhové místnosti?
...
Darnill: Potřebuju ho zabavit.

Argus: A kde jsi?
Darnill: Ve skříni.

Přihlížející člověk: A proč nezkusíte zabouchnout ty dveře?
Darnill: Ty mlč, externisto!

PJ popisuje vstup do hrobky.
PJ: Tak jsou ty mříže, dole mají bodce a ty jsou zajeté do betonu.

V hrobce byly dvě ohromné hromady zlata a spící nemrtvý, který začal vstávat, když někdo vstoupil nebo šel po zlatě.
Paulus: Já zdrhám úplně fest! Já zdrhám do tábora, zdrhám na loď a odplouvám.

Družina je v jednom opravdu velikém městě na okraji delty řeky Stix (prý největší na kontinentu). Na druhém břehu je další, ale mnohem menší město.
PJ: Můžete si najmout loďku, která vás převeze přes Stix na druhou stranu.
Vlaštovka: Ne! Přes řeku Stix rozhodně nejedu!
PJ: Stejnak už jste na té druhé straně.

O ceně zbrojí:
PJ: Plátovka je za 1500.
Darnill: A kroužkovka za 400?
PJ: Jo.
Darnill: Tak to radši nosit dvě kroužkovky.

Darnill je toho názoru, že by se mělo něco udělat s Vlaštovčinou slepotou.
Darnill na Vlaštovku: Hej, nechceš se podívat po tom...

Ve městě je ohromná aréna, kam je možné se přihlásit. PJ právě popisuje, jak minotauři poráží družinku, s níž by ta naše teoreticky mohla bojovat.
PJ: ... A rozsekl toho člověka vejpůl.
Darnill: Mohli by jsme si zítra dát proti nim nějaký fight... Tohle už nevyléčí.

Darnill sází ná vyýsledky soubojů. Už prohrál několik set zlatých a teď sází na šampiona arény.
PJ: Takže bys vyhrál 546 zlatých.
Darnill: (odečetl, co už prohrál) Takže bych vyhrál 56 zlatých.
Paulus: Ještě 60 zlatých vstupné...

Paulus sbírá informace:
Paulus: Tak se zeptám, jaké kolují zvěsti o tom, kam míříme... Ale ani nenaznačím, kam míříme.

Paulus se snaží „vyléčit“ jeden masožravý keř, z něhož má pár větví.
Paulus: Toš já nevím, koupím nějakou krev ve městě.

Masožravý keřík se poněkud vymkl kontrole, byl hozen do vody a přes noc narostl do nevídaných rozměrů (vypil totiž celý sud krve, který Paulus nechal na palubě). Jeden keř o velikosti 4x4 sáhů je přilepený na zádi lodi a družina shání prostředky, kterými by se ho zbavila:
Alco u alchymisty: Nemáte nějaký zmrazovací lektvar? ... Třeba tekutý dusík?

Keř na zádi se nakonec nechal nalákat na půlku prasete, kterou hodil Darnill do vody, a vrhnul se za ní (kromě něj je ve vodě toho keříku očividně ještě mnohem víc).
Argus: Nechci vám do toho hněst, ale co když ta kytka bude jako bumerang?!

Družina urychleně opustila přístav a vesele se rozrůstající masožravý keř (který sem přinesla) tam nechala řádit. (Což patrně znamená konec největšího města na kontinentu.)
Darnill: Ještě, že lodě nemají poznávací značku.

Alco poukazuje na skutečnost, že kudy družina projde, tam zanechá jen spoušť.
Alco: A byli jste i v mém městě!
Darnill: Ano, ale já byl celou dobu na lodi.
Alco: Ale on tam byl! (o Paulusovi) ... Jaktože přežilo?
Darnill: Jak víš, že přežilo?

Alco: To si takhle děláte cestou nepřátele?
Darnill: My si děláme značky, aby jsme trefili zpátky.

Darnill: Nevidím v tom žádný problém.
Slepá Vlaštovka: Já taky ne.

Družina cestovala koňmo po pláni, když před sebou uviděla obra. Ukryla se před ním do lesa a Paulus po něm vystřelil (mimo jiné) zápalný šíp, což obra jenom víc rozčílilo, a tak se vydal za družinou do lesa.
PJ: On hoří a je v lese...
Darnill na Pauluse: Město ti nestačilo, že?!

Paulus patrně zapříčinil zkázu největího města na kontinentu, rozčílil obra a zapálil les.
Paulus: Ježíši Kriste, vy s tím naděláte!

Opět mimoherní hlod:

Profesorka chemie poslala kolovat jakýsi pokus.
Chemikářka: Měli byste cítit rumovou vůni...
PJ: Rumovou?! Půjčte mi to.
Vlaštovka: Tys' už měl, akoholiku.
Alco: Volal někdo moje jméno?

Družina jede po pláni a Alco se rozhlíží po okolí.
PJ: Vidíš kopec.
Alco: Vidím město veliké, jehož sláva...
PJ: Kolik jsi vlastně hodil?
Alco: 7 ... Kopec zmizel!
PJ: Ne, jenom ho vidíš tak 8-bitový.

Vlaštovka sedí chvíli sama v hospodě u stolu s náčelníkem barbarské vesnice a dalšími čtyřmi barbary.
Vlaštovka: Nemají mezitím nějaké oplzlé poznámky?
PJ: No, pozom, co jsi řekla, že jsi šlechtična, tak ne... Ale můžeš si všimnout... (PJ si uvědomil, že je Vlaštovka slepá.)
Vlaštovka: Tak třeba slyším, jestli slintá.

Družina je na pohřebišti barbarských náčelníků u skály, do níž vedou zapeklitě zavřené dveře. Alco se právě chystá zatáhnout za páku, kterou před chvílí Vlaštovka našla.
Baldrick: Stoupnu si bokem, aby na mě necákala krev.

Darnill popisuje Vlaštovce korully - podivný prastarý národ žijící hluboko pod skálou, které si všichni z nepochopitelného důvodu s krolly pletou.
Darnill: Rozhodně to není jako kroll, špinavé, tupé... (na Baldricka) Ty jsi kroll?!
Baldrick: Jo!
Darnill: Jé, promiň.

Znovu otevřená diskuze o bezhlavých útocích:
Vlaštovka: Dá se bezhlavě útočit vědrem?
Argus: Dá se bezhlavě útočit na hlavu?
Alco: Dá se bezhlavě kouzlit?
Vlaštovka: Bez problémů...

Družina bojuje se skupinou trolů... Bojuje s nimi už podruhé během jedné noci, a tak nemá Alco už žádné magy.
Argus: Nemáš náhodou nějaké charitativní kouzlo? Za 0 magů?

Alco: Asi zařvem...
Darnill: Ano! A zařvem hrdě! A zařvem „Ústup!!!“

Trolové, kteří padli během souboje do bezvědomí asi po hodině znovu vstali (už podruhé).
PJ: Jako, mezi náma, oni zdrhají spíš od vás.
Darnill: Tak to teda ne! Zdrhat se nebude!

Družina je v hospodě a právě se dozvídá novinky z Darnillova království, které nedávno napadli nemrtví.
Hostinský: Že prý je vede nějaký Vien Nemrtvý...
Darnill zděšeně: Máte tady mobil?!

Darnill na panoše: Drago!
Panoš z kuchyně: Ano, pane?
Darnill: Všeho nech, sbal věci, ráno jedeme domů!
Panoš: Ale mně se tam smaží palačinka...
Darnill: Tak až po palačince!

Do družiny se místo Darnilla přidal nový člen - temný elfí šermíř (kombinovaný s kouzelníkem) jménem Macil.
Alco Holík: ... A já jsem Alco.
Macil: Alco? ... Á! Ten čaroděj!
Argus na Alca: Měl sis dát příjmení Holik...

Alco trpí abstinenčními příznaky, protože si při boji s troly šňupnul velmi návykového pylu, který posiluje kouzelnické schopnosti:
Alco: To bylo naposledy, co jsem si dával něco návykového...

Družina právě vyšla z hospody, kde předstírala, že Vlaštovka je šlechtična.
Macil na Vlaštovku: Lady, nevím, jestli jsem Vám to říkal... Ale (...cenzura!!!...) Proč to říkám tobě?! Fliku...

Postavy projíždějí lesem, o němž vědí, že v něm žijí elfové.
PJ: Tak před vás přiletěl šíp...
Alco: Zastavíme se... Paule, máš tu šíp.

O tom, co se asi stane, když vlkodlak narazí na vesničana:
Alco: Máš vlkodlak a vesničan. Co z toho tak vznikne? ... Dva vlkodlaci!
Macil: Anebo najezený vlkodlak.

Družina je v dosti temné části lesa a pokouší se před vlkodlaky stáhnout do nějakých lepších pozic.
Macil: Hledáme palouček.
PJ: (Hodil 00)
Macil: Jo! Fatální úspěch! Našli jsme palouček!
Vlaštovka: To si spíš palouček našel nás.

Na paloučku, kolem něhož už se stahují vlkodlaci, chtějí rozdělat oheň.
Vlaštovka: Dřevo! Dones dřevo!
Alco: Hledám dřevo.
PJ: V lese?
Alco: NE! (Výraz nejvyššího zděšení)

Družina nakonec s vlkodlaky vyjednává, protože elfové chtěli, aby postavy dokázaly, že mají diplomatické schopnosti (sice se mělo jednat pouze o záležitosti s vesničany, ale další nebojové řešení není na škodu).
Macil: Moje maso není moc dobré. Já se jednou kousl do jazyka a nebylo to nic moc...

Macil: A co byste tak chtěli? ... Ale prosím, vyhněte se takovým návrhům, jako je: „Váš život.“ nebo „Vaši nohu.“ ...

Družina nabídla vlkodlakům za kosti nedávno uneseného vesničana pyl smaragdového lotosu (velmi návykovou látku posilující magické schopnosti).
Macil: Tady kouzelník vypadá, že nic nedokáže, ale když si toho prášku šňupne, tomu byste nevěřil! Padají stromy, padají nepřátelé... Padají spoludružiníci.

Družina vyjíždí po cestě na horu a seshora slyší jakési hlasy.
Macil: Tak vyjedem nahoru, ostražitost je zbytečná.

Paulus zjistil, že přišel o tabák, a tak vtrhnul k Flikovi do stanu.
Paulus: Chybí mi 19 dávek toho nejlepšího tabáku!
Flik: A? Čeho? Co s tím mám jako dělat?
Paulus: My každodenně riskujeme vaše životy...

Družina konečně dorazila k místu, kde by měl být ukrytý artefakt, který hledají. Je to skála, do níž vedou veliké kovové dveře, ve skrytém údolí.
PJ: Tak ty dveře se otevírají a vidíte tam vysokou postavu...
Alco pohodář: Servus!

Ukázalo se, že ona postava je Runng, který s družinou kdysi putoval a nyní slouží kouzenici Samantě, jež hlídá onen artefakt.
Runng: Máte štěstí, že vás má paní nezabila na první pohled.
Alco: A proč by to dělala?
Runng: Víte, ona občas mívá špatnou náladu.
Alco: Já mám taky blbou náladu a nezabíjím žádné lidi.

Postavy procházejí Samantiným bludištěm a snaží se řídit radou, že mají držet spolu. Jediní přítomní hráči jsou však Alco s Vlaštovkou.
Vlaštovka: Vem si, kdo z naší družiny drží pospolu?
Alco: No, já držím docela pohromadě, ještě se nerozpadám.

Alco: Jaký bych musel být kouzelník, abych přeměnil Pauluse na čisté zkušenosti?

Paulus si pročítá Vlaštovčinu část z „Jak jsme všichni umřeli“ (k vidění ve Hlídce):
Paulus: Vlaštovka překvapivě zase nic nevidí.

Paulus má okno: Macil?
Vlaštovka ukazuje: To je on.
Paulus: Jo! ... Ahá! No jasně!

Velmi stručné shrnutí předchozích událostí:
PJ: Všichni jste vlastně skončili ve tmě...
Alco: Skoro všichni jsme vlastně mrtví.

Družina se probudila v místnosti, kde kromě nich je jenom (upírka) Samanta.
PJ: Chcete ji nějak obestupovat?
Družina: Ne... Ne...
Macil: Paulus ji obestoupí.

Samanta postavám oznámila, že právě prošli další její zkouškou, jen Argusův hráč byl nepřítomen.
Alco: Mám dotaz. Bylo nás šest. Kde je Argus?
Vlaštovka: Propadl, opakuje.

Každý měl ve svém snu zabít někoho z družiny. Pokud to udělal, ve zkoušce neobstál. Jen nikdo neví, koho měl zabít Argus.
Paulus: Koho měl zabít? ... Chci jen vědět, na čem jsem.
Macil: Tebe! ... A já to udělám taky, jestli tady nepřestaneš poskakovat! ... (za Samantu:) A vy dva jste neprospěli.

Macil mluví s velmi mocnou kouzelnicí Samantou:
Macil: No, mluv... Sámoško.

Postavy koukají na papír s vypsanými symboly ze zařízení, které jim umožní cestovat do jiných světů (Hvězdná brána:):
Vlaštovka: Já tomu nerozumím.
Argus: Ale tohle vypadá jako „Stůj, dej přednost v jízdě!“.

Družina je v kajutě a má tajnou poradu, když v tom zaklepe Samanta a chce dovnitř.
Argus: Já jsem jenom v ručníku.
Alco: Ještě jedna věc: Samanta ví všechno, co si myslíme... Celou dobu.
Macil: Jo, protože je to PJ!
Argus: Tak to jsem ještě ve sprše!

PJ právě družine oznámil, že vidí pasáčka a zhruba 100 ovcí.
Argus: To budou jatka.

PJ: Ten pasáček si vás chvíli prohlíží takovým nedůvěřivým pohledem a pak asi usoudí, že nebudete nebezpeční...
Družina: (Záchvat smíchu)

PJ (čili pasáček) právě vylíčil postavám dlouhou historii o tom, jak před třemi lety přitáhli nemrtví, zabili knížecí rodinu, jednoho syna unesli a druhý se ztratil.
Argus provokatér: Moment, můžu ještě jednou tu historii, já jsem zrovna...
PJ: (S mírně naštvaným pohledem znovu listuje stránku s příběhem.)
Družina: Ne!

Ve skutečném světě právě řádí vysoká voda a řece Moravě (hned za oknem) zbývá do vylití z břehů jenom kolem 30 centimetrů. A k tomu ještě navíc připlula dost nepříjemná bouřka s opravdu silným deštěm.
Argus: Podívejte, jak Morava rychle valí, aby nezmokla.

Družinu v lese „napadl“ podivný skřítek; pokoušel se uškrtit Alca, ale byl chycen. Ani přes svou snahu z něj Vlaštovka po dobrém nic nedostala, a tak ho Macil nakonec rozsekl vejpůl.
Macil: Hej! To bude nějaké znamení. Dá se to spravit?

Postavy se Hvězdnou bránou dostaly do malinké země, jež je ohraničena třemi do nebe sahajícími stěnami, které tak tvoří trojúhelník. Macilův hráč byl posledně mimo, takže nevěděl, co se dělo.
Alco: Já jsem tu taky našel to těžiště.
Macil s údivem: Jak jsi to našel?!
Alco suverén: Hodil jsem si.

Postavy přeskakují říčku, ale Baldrick (náš kroll) nedoskočil.
Argus: To je jak Mojžíš. On skočil do řeky a vody se rozestoupily.

Háže se na smysly, jestli si postavy něčeho všimnou:
Macil: 7, to nejsem moc smyslný válečník.

Macil cestou vypráví ostatním vtipy:
Macil: Tak se kráva dere na strom a tam sedí veverka a povídá: „Ty, krávo, co to děláš?“, „Jdu si dát jablka.“, „Ale krávo, tohle je smrk!“, „To nevadí, já je mám s sebou.“

Družina narazila v kostěné chodbě pod kostěnou stěnou na 7 kostlivců. Alco seslal tlakovou vlnu, což je odhodilo ze sedmi na devět metrů.
Alco: Teď jsou na 9 metrech.
Argus: Proč couvají?

O trefeném kostlivci:
Macil: Jak vypadá?
PJ: Bledě.

Družina právě vylezla z tunelu, kterým prošla pod ohromnou kostěnou zdí, do pustiny.
Vlaštovka: Moment, jak jsme vyšli z toho tunelu, tak tady je světlo, že?
PJ: Jo.
Vlaštovka: Tak to ne. Už jsme přepluli řeku Stix, prošli tunelem, co mě na konci světlo, co bude příště?!

O bonusech, které Baldrick dostane při větších zraněních:
Alco: Když se nebudeš bránit, můžu na tebe seslat blesk.
Bladrick: Ale abych to přežil.
Alco: To tě nezabije...
Vlaštovka: To tě posílí.

Družina právě zabila Akhara Krvooblaka, místního kostěného vládce nemrtvých a Olwen - jeho nedobrovolný otrok nevěří vlastním očím:
Olwen: Vy jste ho zabili? Vy jste ho zabili?!
Macil a Vlaštovka: A teď zabijeme tebe!

Družině nesedí, že ji předtím na hradě uvítal Olwenův strýc, který má být pohřbený v kryptě, kde se právě nachází, a tak postavy jeho hrob rozbily.
Macil: Co tam je?
PJ: Kostra.
Macil na Olwena: Je to tvůj strýc?
...
Macil: A to říkáš, že jsi jeho synovec.
Nestíhající PJ čili Olwen: Asi jo.

Postavy narazily na dvanáct prokletých mnichů, kteří je poprosili o zabití jistého Hlavorubce. Vymysleli si na to dokonce skvělý plán:
Kněz: ... A až budete připravení, stanete se neviditelnými, neslyšitelnými, nevycítitelnými...
Alco: Nemrtvými...

Neviditelná družina uviděla v chodbách v obrovském pařezu, kde Hlavorubec sídlí, rozhlížejícího se bezhlavého rytíře...
PJ: Vlastně... On se rozhlížet nemůže, když je bezhlavý.

Stále neviditelná družina se dostala konečně až k Hlavorubci a vedoucí Vlaštovka posílá povely:
Vlaštovka: Já posílám „Ticho“, „skrčit se“ a „jít“.
Macil: Já to pošlu dál.
Alco: Já taky.
Argus: A já to mám říct nahlas?

Postavy bojují s Hlavorubcem a jeho dvěma otrokyněmi, jejichž ječení družinu záhadně oslabuje. Jedna byla po sléze zabita.
Právě se navrátivší Baldrick: O co jsem přišel? Jedna zařvala?

Macilův Vlk seslal tmu.
Macil: Tma: sila 60! Jak to bereš?
PJ: Tak to jste mi, hoši, vážně pomohli!

Hlavorubec uťal Baldrickovi hlavu, ale ten se ještě zmohl na poslední útok.
Baldrick útočí: 15!
Vlaštovka: Nevadí, že nemá hlavu?
Alco: Bezhlavý útok.

Macilův vlk právě dostal od hlavorubce sekyrou smrtící ránu do hlavy.
Baldrick hrající za Macila: Dobré, mám o starost míň.

Pokračuje souboj s hlavorubcem, Argus se brání:
Argus: Tak, teď mu to nandám... Vlastně on to nandá mně.

Postavám právě přeběhl před očima příběh o vzniku Tyru (království, v němž se nachází), což se odehrálo přečtením té legendy PJem.
Argus: Až se zase bude číst nějaká taková legenda, tak si budu číst fyziku, tomu aspoň trochu rozumím.

Postavy jdou podél hradby z písku a hledají její střed, když Argus najednou zavelí stát, se slovy, že už jsou na místě.
Paulus: Argusi, jsi si opravdu jistý?
Argus: Říkám, že jsem trochu paranoidní.

Postavy narazily na zakletého rytíře Horora, který na otázky odpovídá pouze částmi z básně o něm, jíž si předtím družina vyslechla celou. Právě se zmínil o vraždění a pití krve.
Macil: No ty jsi ale humusák!
Horor: Toť já, rytíř Horor!

PJ čte družině hádanku, která se objevila na menhiru:
PJ: ... Tyr je klíč, leží na hrotu, který není.
Argus: Toť já, rytíř Horor!

Postavy už nějakou dobu bezvýsledně hledí na mehir a řeší hádanku.
Macil: To bude někde normálně na světě a oni z toho udělali reality show... V každém menhiru skrytá kamera.

Družina bojuje s falešným baronem, Paulus mu zrovna střelil šípen do hlavy.
Paulus: Nechal si to projít hlavou?

Družina si odnáší z hradu, co se jí líbí.
Vlaštovka: Mají tam dámské sedlo?
Alco: Hoď na toho koně to křeslo.

Alco si chce ve městě přividělat:
Alco: Zajdu na největší náměstí a začnu vyvolávat...
Vlaštovka: Démony!

Družina se konečně vrátila domů a Paulus chce své milé koupit něco pěkného.
PJ: Nádherné zdobené šaty za 150 zlatých... Zdobené, zlatou nití vyšívané...
Paulus: Cože?!
PJ: Nebo stříbrnou za 100.
Paulus: Tak to já jí koupím jenom kytky.

Alco zkouší podomní prodej (tedy obarvování).
Dveřník: Pán není doma, pán není doma.
Alco: Nechceš ty obarvit něco?
Dveřník: Mám zakázáno bavit se s cizíma lidma.

Asi po měsíci „prázdnin“ se družina sešla zase dohromady, Macil jim všem poslal vzkazy, že se sejdou u Vlaštovky v hostinci. Jen Baldrickův hráč chybí, a tak tu není ani Baldrick.
Argus: Kde je kroll?
PJ: Kroll se nedostavil, neumí číst.

Postavy u jsou u krále na audienci a zajímají je důvody, proč se lidé bojí do lesa, který družina už kdysi navštívila.
Vlaštovka: Protože tam jsou intavy.
Král: No, divokou zvěř k tomu nepočítám.
Macil: Takové bestie a on tomu říká divoká zvěř! Mně to málem zabilo kněze!

Někteří si chtějí pro jistotu koupit vlčí mor.
Obchodník: No, jedna kytička za 40 zlatých.
Macil: To mi nějak vyprahlo... Asi se té kytičky taky bojím.

Družina se rozhodla projet oním prokletým lesem na loďce po řece.
PJ: Loďku pro 5?
Vlaštovka: Loďku pro 6.
Macil: S podpalubím a barem.

Macil si čte errata (tedy opravy!) k příručce bojovníka:
Macil: „Tato errata shnují...“ Co to znamená „shnují“?:)

Družina hodlá přirazit s loďkou ke břehu, na němž kdosi stojí, Macil je stále ponořen do errat.
PJ k Macilovi: A vidíš ho svým infraviděním, takže víš, že to není nemrtvý.
Macil: ... Jé! Já mám +2 k boji! ... Promiň, co jsi říkal?

Na břehu stál trpaslík Gorazd, kterého zajímá, co tady družina pohledává.
Gorazd: Tož to je taky nápad. Elfové lézt do lesa...

Vlaštovka: My jsme byli na romantické projížďce po řece a poněkud nás strhl proud.
Macil: A spadl nám gondoliér.

O šlechtickém stavu družinky:
Alco: Sirové jsme my všichni.
Vlaštovka: Já ne.
Alco: Jenom ona je sirka.

Macil: Jakže se jmenuješ?
Gorazd: Gorazd... Sire.
Macil: Tak takovýhle druh sýra jsem ještě neměl...

Družina vešla do stavení, kde je totálně mrtvo.
PJ: V posteli vidíte kostru.
Macil: A žije?

Na statku našly postavy ještě několik dalších koster, s nimiž Paulus s Argusem provedli krátký proces.
Paulus: To jako aspoň víme, že když se probudí jedna, tak se probudí i ostatní.
Argus: Ale neprobudí.

Družina bojuje s nemrtvými vlky, ale některým se to příliš nedaří.
Argus: Tak kdybych si vzal Hororův meč...
PJ: A co máš zrovna za meč?
Argus: Sekyru.

Boj už značně pokročil a Argus má stále sekyru.
PJ: A proč sis nevzal ten Hororův meč už na začátku?
Argus: Protože jsem si myslel, že stříbro má na nemrtvé lepší účinek.
PJ: Ty máš stříbrnou sekyru?!

Postavy byly po souboji poslány zpět do svého apartmá, odkud se rozhodly utéct.
Macil nad mapou: Tady je aréna... A tady všude jsou ty bestie, jako třeba my.

Debaty ohledně probourávání zdi:
Macil: Já si hodím procenťák.
PJ: Na co?
Macil: Na fatál.

Den se nachýlil a sluníčko venku pomalu zapadá.
Macil: Už bude tma?
Gorazd: Jo.
Macil: Ale já se tmy bojím.

Družina se rozhodla vzít s sebou ještě tři jiné dobrodruhy (elfí čaroděj, hobití zloděj, barbar válečník), kteří byli v kobách pod hradem.
CP: Kolik mnyslíte, že nás bylo na začátku?
Vlaštovka: Kolik?
CP: No tři ne.
Baldrick: Dva?

Postavy se „zachráněným“ pěkně po řadě představily, samozřejmě s řádným „sir“ či „lady“ před jménem.
Vlaštovka: To už jsme jako Kunín...
...
Gorazd: Říkám, že nejsem namyšlený trouba, su trpaslík.

V trůním sále se družina pustila do boje se dvěma ghůly, kteří patrně hlídali jistého velice staře a nemrtvě vyhlížejícího staříka na trůnu. Po prvním kole souboje:
Vlaštovka: A neříká něco?
PJ: On jestli něco řekl? ... (sípavým chrapotem) Cchóóóó...
Družina: Co? ... Co?! ... Co? ... Co? ... Co!

Po zabití ghůlů přiložili staříkovi meč na krk, ale došlo k menší nehodě a prožízli mu hrdlo, takže už nemohl mluvit. Neobjevila se však žádná krev.
Argus: Chlape, jsi nemrtvý?
Stařík: (chroptí)
Argus: Nestyď se, my tě za to nebudeme diskriminovat.
Stařík: (chroptí)
Argus nadšeně: Kdo mu usekne hlavu?
Argus s Paulusem: Kámen! Nůžky! Papír! Teď! (Paulus vyhrál)
Argus: A tobě se to stejně nepovede, ty máš kopí.

Postavy dále řeší, jak se dostat z hradu.
Macil: Buď budem tady zabíjet kostlivce, kterých už mám plný zuby, a nebo půjdem přes řeku a tam je jenom obluda, co má hlavu jako kroll. Však už jsme zabili větší mrchy.

Družina nakonec stloukla z hradních dveří přenosnou želvu (kryt chánící se všech stran i seshora).
Baldrick: A ještě to očerníme, aby to mělo větší efekt.
Macil: Jó! A půjdeme v noci! A nebudeme vidět, to bude mazec! A nakreslíme na to hvězdičky! Fosforovou barvou!

Postavy kryty želvou vyběhly na nádvoří.
PJ: Tak jezdci se rozestoupili a udělali asi 10 metrů mezeru.
Vlaštovka: Děkujeme!

Argus útočí a jeho čísla opět dosahují astronomických rozměrů.
Macil: Kolik to má ZZ?
Argus: 14.
Macil na PJe: Cos' to zase udělal za meč?!

Nemrtvá jízda družinu v želvě zcela obklíčila.
Macil: Hej, já teď začínám litovat, že tu není archetyp kowboy.

Spíše černý humor s troškou sentimentálního vzpomínání, který pochopí jen velmi málo zasvěcených:
Macil: Jsme tady výborně zakempovaní.

Nahoru

Školní družina I

Zápis o dobrodružství v Kronikách
Školní družina v Síních Věčnosti

Tvoří ji tyto postavy:
Strnadan Pelikánek z Ptačích Zobů - hobit zloděj
Darnill Krumpl - tpraslík válečník (Darnill...)
Conan - kroll válečník (Samanta...)
PJ Edhel alias mlčenlivý člověk chodec Aarmus z Erinei (později v občasném zastoupení hráčem Thingolem)

Během hry se připojili:
Wortan - elf hraničář, kterého po srmti nahradil
Archon - člověk šermíř a jeho
Dorikan - opět člověk šermíř (všichni vedení Argusem...)
Dále Paulus - člověk chodec (neustále s jointem v puse; Paulus)
A Phosphoros - elf theurg, který zastoupil v družince místo po Darnillovi (tvrdí, že nemá koně, ale lamu; Darnill...).

Darnill chce po Conanovi, aby mu nesl věci:
Darnill: Kdybych ti zaplati?
Conan: Zabal to.
Darnill: Kdybych hodně zaplatil?
Conan: Zabal to!
Darnill: Tóóólik bych zaplatil.
Conan: Nejdřív to zabal.

Hráči koukají na mapu trpasličího města:
Hráč: To je trpasličí město?
PJ: Jo.
Hráč: Je nějaké malé.

Strnadan a Darnill se dohadují, jestli trpaslíkovi smrdí z pusy:
Darnill: Nesmrdí, žvýkám mátu.
Strnadan: No fuj! Chudák máta.

Strnadan: Nevidím někde trpaslíka?
PJ: Ne.
Strnadan: A necítím ho někde?

Strnadan: Tož kuše, rodová zbraň, se s tím narodím… (záchvat smíchu)

Darnill: To nás učili v bojové škole umění…

Družina je u lesa a má hlad:
Darnill: Mám hlad. Musíme něco ulovit, třeba nějaké veverky…
Aarmus: To ne, to je prokleté zvíře, to nemůžeme!
Darnill: Ne, tak veverky ne!
Conan: (Ulovil v blízké říčce rybu a podává ji Darnillovi)
Darnill: (Vzal rybu a zahodil ji) Fuj, veverky nejím!

Darnill: Stoupnu si nad králičí noru, vezmu sekeru a čekám, až půjde na lov.
Strnadan: Jasně, půjde si nalovit nějaký pampelišky.

PJ: Králík vyběhl.
Darnill: Útočím. (rachot kostek)
PJ: Tak tam máš dva králíky.
Darnill: Cože, oni běželi dva vedle sebe?
Strnadan: Ne, jeden se jmenuje hlavička a druhý nožičky.

Družina přišla o člena aneb, jak jsme skloňovali Wortana:
1. pád - Umřel nám kdo, co? - Wortan
2. pád - Jsme bez koho, čeho? - Wortana
3. pád - Smutně zpíváme komu, čemu? - Wortanovi
4. pád - Pohřbili jsme koho, co? - Wortana
5. pád - Voláme - Ááách, Wortane
6. pád - V minulém čase mluvíme o kom, o čem? - O Wortanovi
7. pád - Loučíme se s kým, čím? - S Wortanem

Teď ale vážně:
1. pád - 30 metrů (fatál při prohledávání cimbuří věže nad jezerem)
2. pád - 5 metrů (fatál při prohledávání podkroví věže a nečekané nalezení střešního okna)
3. pád - ze 2 metrů rovnou do hrobu (ne příliš dobře naladěný kostlivý hrobník)

Wortana nahradil šermíř Archon, se kterým udělala „náhoda“ krátký proces:
Postavy se daly do hledání dveří jedné bezdveřé věže. Darnill náhodou hodil 00 na procentuální hod, načež se polovina věže (svislým řezem) poněkud oddělila a zasypala družinku. Nebohý Archon se na okamžik dostal s životy kousek pod nulu, ale díky hrničářské magii a lektvarům byl zachráněn. Spoludružiníci ho tam pak nechali ležet a řekli si, že ta zbylá půlka věže je silně nestabilní a nebezpečná a že ji tedy zbourají. Omotali ji lany, párkrát škubli a bylo to. Jak jinak, zapoměli, že se na nádvoří válí bezvědomý Archon, a věž strhli přímo na něj. V úmrtním listě má v kolonce „příčina smrti“ uvedeno: Trpaslík na něj shodil věž, dvakrát!

Darnill sáhl na kouzelný meč a ten na něj seslal černý blesk, Darnill to tak tak přežil.
Darnill (už se sebral): Jsem vyvolený. (Sahá na meč podruhé...)

Hráči se dohadují o hořlavosti whisky:
PJ: Počkej, whisky se dělá z lihu?
Strnadan: To je jako slivovice, to hoří.
Paulus: To je z žita, to by mohlo...
Dorikan: No a žito hoří, takže...

Družina se ubytovává ve vojenském táboře. Paulus se postaral o svého koně a začal se shánět po nějaké společnosti.
Paulus: A není v ceně i nějaké potešení?
PJ: Není, ale můžeš tam někoho zbalit.
Paulus: To je pravda.
Phosphoros: Ale to ne pro něj, to pro koně.

Postavy se nemůžou shodnout s královým rádcem:
Králův rádce: Já mám šlechtickou krev!
Dorikan: Nevěřím, ukaž!

Družina si pronajala loď:
Strnadan: Vlezu do koše. (Na stožár)
Phopsphoros k ostatním: Nemáš sekeru?

Phosphoros: Nic nepotopíme, nikoho neutopíme, žádnou loďku nezničíme...
Paulus: Žádnou loďku nezničíme?
Strnadan nadšeně: Zapálíme ji!

Dorikan (řeší Paulusův a Phosphorosův spor): Takže jste stejně inteligentní. Jenom on je pořád zhulenej, a když není zhulenej, tak má flashback.

Dorikan (o zraněných veslařích) ke Conanovi: Oni nebýt blbí.
Conan: Já ano, já jít pryč.

Paulus: Ty je muset zabít.
Conan: Ne, ja nebít zlý.

Dorikan: Nejsou tu nějaké věže?
CP nechápe: Jaké věže?
Dorikan: Normální věže.
CP: Ne, nejsou.
Dorikan: Tak to je dobré, bát se nemusím. (Hráčovo trauma z Archonovy smrti; viz. dříve)

Dorikan (shání cvičenou šelmu): Nebylo by tu něco menšího, třeba puma?

Phosphoros: Ty jsi dobrý kroll, ty jsi nejchytřejší kroll, jakého jsem kdy viděl.
Conan: Tak to jsi jich ještě moc neviděl.

Phosphoros: Krollí průměr není nic hezkého.

Mezi hráči a PJ vznikl menší informační šum:
Conan: A já myslel, že už jsme na cestě.
Dorikan: Na cestě jsme celou dobu, ale pořád na ní jenom stojíme.

Zranění veslaři vykopali pár hrobů pro zesnulé kolegy, ale Dorikan do jednoho z nich nečekaně pohřbil svého utraceného koně (nic jiného se s tou chudinkou už nedalo dělat).
Veslař: Ale to bylo pro kamaráda!
Dorikan: Ať jde kamarád do jiného hrobu.

Aarmus: Jaký theurg, taková lama.

Strnadan žádá v jedné hospodě trpasličího hraničáře o vyléčení poníka:
Dorikan k trpaslíkovi: Představte si, že jeho poník vypadá jako váš ožralý kamarád.
Conan: Neurážej jeho poníka.
Dorikan: Já neurážím jeho poníka, ale jeho ožralé kamarády.

Dorikan (v lese): Je tam nějaký strom?

Phosphoros chce vyřešit problém s ohněm pomocí sylfy:
PJ: Tak to rozfoukáš oheň po celém lese.
Phosphoros: To mě mrzí. (Družina záchvat smíchu) Ne, fakt mě to mrzí!

PJ: Tak se k vám vesele blíží hromada pavouků.
Dorikan: Jak poznáme, že jsou veselí?
Phosphoros: Mají vysmáté chelicery. (Zhoubný vliv právě probírané látky v biologii.)

Dorikanův medvěd Punťa se pustil do marného boje s obrovským pavoukem.
Phosphoros (na cizího přihlížejícího čaroděje v obavě o medvědovo zdraví): Víte, co máte dělat, že?
Kdosi za čaroděje: Ale jistě, došel mi tabák. (Předvádí vysypání a výměnu tabáku v dýmce.)

Conan si v hospodě objednal „Královské menu“.
Dorikan: To je dobré, to dostaneš královnu a princeznu.

Dorikan: Víte, já mám tady... mám takového medvěda... zraněného, nevíte, co by mu pomohlo?
Paulus: Rána z milosti.

Dorikan: Tak já hledám nějaké smíšené zboží...
Phosphoros: Ticho! Teď mluvím já!
Dorikan: No a co, tak ti skáču do řeči.

Družina si dokupuje šípy:
Prodavač: No, ještě tady mám splachovací šíp.
Kdosi: A jak to vypadá?
PJ (popisuje šíp): No, vypadá skoro jako normální šíp, až na...
Dorikan: Na něm je splachovadlo!

Phosphoros si opět chce najmout loď:
Phosphoros: Já bych byl nerad, kdyby tam byl ten člověk, když tam budu já.

Družina (čili Phosphoros) vyjednává s piráty o pronajmutí jejich lodě (i s posádkou), ne však příliš úspěšně:
Conan (na Phosphorose): Jo, půjdeš do do otroctví.
Dorikan: Jo, a my tě pomstíme tím, že utečem.
Paulus (o Conanovi): A on tě uctí tím, že proběne zdí.

Phosphoros (na piráty): Pánové, mám pro vás kšeft!
Piráti: (Vražedný pohled)
Phosphoros: (Ukazuje na Conana) Peníze má on! Ne já!

Conan shání v pirátské hospodě nějaké krmení pro orla, byly mu nabídnuty naložené krysy.
Conan: Tak jich pár přineste.
Dorikan: Já bych se nejdřív zeptal, v čem je to naložený.

Conan: Za pivo, rybu a krysy 58 zlatých?! (Paulus mu nechal přpsat na účet rum pro pirátského kapitána.)

Družinka si konečně najala loď a Phosphoros začal zjišťovat schopnosti posádky, kdyby kapitán nezvládl pohon sylfou:
Phosphoros: Umí někdo z posádky kormidlovat loď?
Námořník: Jistě, náš kapitán.
Phosphoros: A umí to ještě někdo jiný?
Námořník: Vy našemu kapitánovi nedůvěřujete?
Phosphoros: Ne, to ne, ale kdyby uletěl nebo spadl...

Phosphoros právě dává sylfě povel k hurikánu:
Dorikan (na námořníky): Hoši, veslujete? Tak pusťte vesla a chyťte se lodi!

Jednání o výpravě na ostrovy, na nichž prý žijí draci:
Phosphoros: Oni se bojí.
PJ (na Conana): To o sobě necháš říkat, že se bojíš?
Conan (na Phosphorose): Jestli chceš, běž sám.
Phosphoros: Vidíš, bojí se.

Družinka potkala dvě bojující lodě a neváhala se přidat, někteří členové však mají mořskou nemoc.
Dorikan: Já budu bojovat mečem a šavlí.
Paulus: Dorikan udělá takovou šavli, že je všechny pokosí.

Phosphoros založil svůj výbušný šíp a hledá si dobrý terč:
Phosphoros: A nejlíp někoho s dřevěnou nohou, páskou přes oko a hákem.
Paulus: Chudák obchodník.

Dorikan: A proč se hraničáři cestou nedívali na stopy, jestli před náma nejela nějaká loď?!

Phosphoros (studuje mapu): To je pirátské město, to je obchodnické město a žijou spolu v symbióze.

Phosphoros má „pro piráty“ otevírat kouzelnou truhlu, která už jich pár zabila:
Phosphoros: A reagovalo to, když to chtěli otevřít, nebo když na to šáhli?
Pirát Jack: No, jak kdy...
Phosphoros: Tak mi ji přineste.

Paulus: Jak umírali ti lidé?
Phosphoros: No, jak? ... Ne! Nechci to vědět! Počkej, za chvíli uvidíš.

Phosphoros uvažuje, jak by se dostal do truhly:
Phosphoros: No, éterický olej nemám... Digitalis by asi nepomohl, že?

Na družinku se přišli podívat dva cizí týpci:
1. týpek (uviděl pravidla): Tý, jo. Dračí doupě! Co to je?
2. týpek: Nevím, já hrávám jenom dračák...

Dorikan (koupil si nové dýky a zkoumá je): Jak jsou asi zdobené?
Nervní Phosphoros: Zajíčkama, vajíčkama a pomlázkama... Ježíš! Jsou to velikonoční dýky!

O kováři:
Phosphoros: To není svůj šéf?
Dorikan: Ne, to je svůj zaměstnanec.

Phosphoros zavítal na návštěvu k jistému velmi starému kouzelníkovi, aby si nechal zjistit, k čemu slouží předměty z truhly od pirátů.
Phosphoros: Vy nejste kouzelný! ...
Kouzelník: CO?!
Phosphoros: ... dědeček.

Kouzelník (po důkladné analýze a téměř hádce): Ty věci kouzelné nejsou!
Phosphoros: A máte nějaké, co jsou?

Phosphorosovi se nehce platit předražené kouzelníkovy služby, které mu nebyly k ničemu:
Phosphoros: Víte co? Já si vezmu ty věci a zaběhnu si dolů, já tam zapomněl peníze... To mi asi nevezme, že?

Phosphoros: Sakra, jak to udělat?
Dorikan (radí): Hele, lítající medvěd!

Kouzelník právě mírně promázl Phosphorosovi paměť.
Phosphoros: Co tady máváš tou rukou, si myslíš, že jsi nějaký jedi? (viz. Hvězdné války)

Kouzelníka to právě přestalo bavit:
Kouzelník: Poslyš, chlapečku, dej sem těch 140 zlatých a vypadni!
Phosphoros: To je ale zacházení s cizincama, tohle cestovnímu ruchu neprospěje...

Phosphorose vyprovází ke dveřím podivná Zelená věc (má šest nohou, čtyři ruce a obrovské oči; očividně magický tvor).
Phosphoros: A dává vám váš pán dobře najíst?
Zelená věc: Já nejím.
Phosphoros: Tak tady máš.

Phosphoros se zajímá o potravu pro svého mazlíčka:
Phosphoros: Žere suma peno? (Překlad: Žere puma seno?)

Phosphoros na Dorikana: Ježiš, tak umřeš, jako bys už neumřel tolikrát...

I ve víru boje je pořadí důležité!
Dorikan: Laskavě počkej, až na mě spadne kůň, a pak so střílej po kom chceš!

Dorikan vzdoruje třem jezdcům:
PJ: .. a všichni ti dali zaráz šavli na krk.
Phosphoros: Jenom na krk?
PJ: Jo.
Phosphoros: To asi, aby ses vzdal...

Paulus přeřezává provazy poutající jeho varana a Conan střílí z nového, celokovového luku po nepřátelích.
Paulus: Krolle, myslím, že bys měl začít přezbrojovat, jedou na nás tři jezdci.
Conan pohodář: Na tebe.

Dorikan má očividně vlastní názor na to, co znamená být zajatý.
Dorikan: A když se vzdám, tak schovám ty dýky, vy složíte ty šavle, já odejdu támhle ke karavaně a vy mě nacháte být.

Všichni kromě Phosphorose, který vypil mlhovinu, a Pauluse, jenž uletěl na varanovi, jsou momentálně zajatí a většinou se svíjejí v křečích.
Paulus: I když, já jsem to schytal docela blbě...

Dorikan komentuje pohled jezdců na mlhu-Phosphorose:
Dorikan: Mlha se špičatýma ušima, komu by to nepřišlo divné?

Situace po bitvě (většina družinky pod mezí vyřazení, většina velbloudů z karavany mrtvá, šéf beduínů naštvaný, ...):
PJ (mluvil o šéfovi beduínů): Jeho kůň to nerozchodil.
Phosphoros: Jé, to mě mrzí.

Phosphoros se brání: To nebyla moje vina!
Dorikan (ukazuje na Conana, jehož hráč právě někam odchází): Nene! To byl tamten. On chtěl bojovat.

Další řeči o kouzelné bedně:
Šéf beduínů: Kde jste ji vzal?!
Phosphoros: Věřil byste, že mi ji věnoval strýček? ... Ne? Tak já vymyslím něco jiného...

O majiteli předmětů z kouzelné truhly:
Šéf beduínů: Ten majitel je už 700 let po smrti!
Phosphoros: Tak to jsem trochu prošvihnul...

Beduíni se nad družinou nakonec slitovali a jen s trochou jídla a pití ji vysadili uprostřed pouště.
Conan: Každý dostane stejnou porci jídla... Já toho sním nejvíc.

Družina narazila po druhé noci putování (přes den spí) na milé psovité zvířátko a chystá se ho ulovit:
Phosphoros: Orel to nažene sem. Vy to uzavřete, já po tom hodím ty dýky a ono to umře.

Dorikan zvířátko nakonec zabil, načež se u něj (u zvířátka) objevil žíznivý Conan a začal pít jeho krev.
Dorikan: Nepij moji krev! Já jsem si to zabil, to je moje krev!

O skladování zabitého zvířátka:
Phosphoros: Myslíš, že v tomhle vedru přežije mrtvola?

Zabité zvířátko byla „fenka“.
Dorikan: Nemá v břiše mládě? ... Nebo třeba vajíčko?

Další úpravy zvířátka:
Dorikan: Jó! Já si vytrhám ty šlachy!

Nekonečná pouť této slavné družiny již neslavně zkončila. Stalo se to jednoho neurčitého dne na neurčitém místě v jisté poušti. Družinka si tehdy na kamenech sušila maso z nedávno uloveného zvířátka a odpočívala, když na ně přišlo pár docela hladových a nezebpečných potvor. Ty měly sice původně zájem jen o to sušené maso, ale když najednou přiběhlo tolik hloupé potravy ozbrojené jen kostmi, nedaly se dvakrát pobízet. Vybělené lebeně přeslavných dobrodruhů, čili velemocného, silného a téměř slavného krolla, knížete Conana, ne až tak slavného a silného, ale neméně mocného elfího theurga Phosphorose, ani tak slavného, silného, mocného, ale jistě ambiciózního šermíře Dorikana a stále zhuleného chodce Pauluse, teď leží jen den cesty od nedávno nalezeného ztraceného chrámu pouštní bohyně kdesi v „Obchodním království“. PJ buď milostiv jejich duším.

Nahoru


84153