Svět

Historie, mýty, pověsti - O zemích - O lidech a ostatní

O lidech a ostatní

Hrdinové našeho světa - Hledaní zločinci - Jak je to s těmi hraničáři - Foroleionský kalendář

Hrdinové našeho světa

Zde by se měla skvít jména slavných hrdinů, kteří na svých ořích křižují pláně našeho světa, prolézají jeho hluboká podzemí, likvidují každou potvoru, co tam potkají, a nepřiměřeně na tom bohatnou. Samozřejmě tu zatím bude jen těch pár, o nichž se Lovci Veverek už mohli doslechnout, či je PJové vytvořili pro nějaký Silvestr, jiné hraní nebo prostě jen tak omylem navíc:)

Družina Tuatha Dé Danann (Dé Danannové)

Kde jsou nejvíc proslulí: Převážně východní úpatí Tarského valu
Cernun* (člověk druid), Cúchulain* (trpasličí bojovník), Dagda* (lidský válečník), Étaín (elfí léčitelka), Gwydion (barbar šermíř), Lug* (elfí kouzelník), Morrígan* (lidská hraničářka), Nuadu* (lidský šermíř), Ogma (barbar bojovník), Rigani (lidská čarodějka)
Před přibližně třemi sty lety (někdy mezi roky 1600 – 1700 T.V.) se šest z těchto dobrodruhů (označení hvězdičkou) vypravilo hledat legendární hrad Taru a po mnoha útrapách a nesnázích ji jako jedni z mála nalezli. Kromě nesčetných pokladů tam nashromážděných tam získali i něco málo ze zapomenuté magie a moci Prvního věku, která jim umožní (podle toho, co Lovci Veverek viděli) například měnit se ve zvířata. Začali si tehdy říkat Tuatha Dé Danann, neboli „Lid Danu“ (paní Tary, která ji nechala ukrýt), a vydávali se od té doby do okolí Tarského valu konat hrdinské skutky s nově nabytou mocí ještě lépe než předtím. Zbylí čtyři dobrodruzi se k nim přidali přibližně o 50 let později, když se jim také podařilo Taru najít. Někdy kolem roku 1900 T.V. nechali Dé Danannové vyhlásit, že komukoliv se podaří Taru na dostat, smí tam s nimi jeden rok zůstat jako jejich čestný host a vítán bude i kdykoliv poté, ale podle kronik to zatím nikdo další nedokázal. Nejčastěji je možné je potkat na jihu a východě Tarského valu; například v Morinexu pomohli roku 1999 T.V. odrazit útok draků.
Kromě jejich činů jsou pověstné i čtyři poklady Dé Danannů; kamenný sloup Lia Fáil, který prý označuje střed světa a má vykřiknout, pokud na něj stoupne oprávněný král, Lugův bleskový oštěp, jenž nikdy nemine cíle, Nuadův kouzelný meč a Dagdův kotel, ve kterém je vždy dostatek jídla pro všechny. Krom toho je Nuadu známý tím, že místo pravé ruky má stříbrnou protézu, se kterou šermuje snad ještě lépe než s rukou původní, Rigani je pověstná pro svou moudrost, Lug tím, že ovládá snad všechna řemesla a umění, a o Étaín se říká, že je nejkrásnější ženou tohoto světa a není nad ni lepší léčitelku.

Družina Zlatého stromu

Kde jsou nejvíc proslulí: Východ císařství Irtilvead
Naldir zvaný Modrý čaroděj (člověk čaroděj), Hexar (barbar šermíř), Kara (lidská hraničářka), Futharg (trpasličí bojovník)
Ve východní části Irtilveadu se během posledních sedmi let (tedy od r. 1994 T.V.) proslavili hrdinskými skutky tito čtyři dobrodruzi. Patří mezi ně například zabití saně, jež sužovala město Ulevan, nebo polapení vlkodlaka v Sikilském hvozdu (on to byl poněkud obří vlkodlak). Všechny své ušlechtilé činy však páchali jaksi mimochodem při hledání Zlatého stromu, legendárního zdroje nesmrtelnosti (doposud neúspěšném). Mimo jiné je Naldir znám tím, že kromě jeho sladěného modrého oblečení (včetně bot) jsou modrá i všechna kouzla, jež sesílá, pročež se mu říká Modrý čaroděj, a o Kaře se traduje, že je to nejlepší stopařka celého Irtilveadu. Říká se, že pokud zrovna nejsou na cestách, sídlí v Říčním údolí (na hranicích Irtilveadu a Adweru, mezi řekami Nivee a Hluboká).

Namská Lilie

Elfka lupička
Kde je nejvíc proslulá: Po celém bývalém Sutelionu
Poprvé se objevila před několika lety v Širikatském městě Nam. Vykradla tam tehdy pokladnici jednoho z radních, podepsala se lilií a truhlici s uloupeným zlatem pak nechala uprostřed chudinské čtvrti. Pohybuje se od té doby po celém starém Sutelionu, okrádá bohaté a téměř veškerý lup vždy dává chudým, za což ji chudáci samozřejmě náležitě velebí a boháči proklínají. Sice ji nikdy nikdo nechytil a pořádně ani neviděl, ale říká se, že prý je to krásná elfka s rudými vlasy, celá v černém a s maskou na obličeji. Také se ale říká, že vůbec nemá hmotné tělo, že je to dobrý (případně zlý) duch nebo dokonce upír, protože se podle některých mění ve stín, oblak mlhy, netopýra nebo černou kočku.

Silver A

3. stíhací peruť Královské armády
Kde jsou nejvíc proslulí: Adwer, hlavně Západní
Poté, co Východní aliance nasadila v Adwerské válce roku 1995 T.V. letku varanů, kteří měli shazovat bomby do nepřátelských táborů, museli Královští vynalézt co nejrychleji protiopatření. Západní Adwer založil ve své armádě celkem deset stíhacích perutí stříbrných orlů osazených lehkými hobitími letci s rychlopalnými kušemi. Nejslavnější a nejúspěšnější z nich byla 3. stíhací peruť zvaná Silver A. Nejen, že se této skupině jedenácti letců na stříbrných orlech s jedním orlem zlatým (jediným v armádě) podařilo dosáhnout největšího počtu sestřelů nepřátel, ale také měli nejmenší ztráty (za pět let jejich působení v armádě přišli jen o čtyři piloty a jen jednoho orla), rozhodli také tři bitvy zcela pozemní, kde se s jejich nasazením původně vůbec nepočítalo, a když už všichni ztráceli naději, přeletěli v rekordním čase přes půl fronty a v bitvě u Bílých skal dopomohli obklíčeným oddílům maršála Mortymara de Arbin k vítězství. Za své zásluhy byli na konci války vyznamenání řádem stříbrného orla, který vlastně byl vytvořen speciálně pro ně. Jejich heslem bylo „Jeden orel mnoho vran rozhání“.

Zelenokabátníci

9. rota 13. praporu armády Východní Aliance
Kde jsou nejvíc proslulí: Adwer
Roku 1993 T.V. potřebovala Východní aliance skupinku dobrovolníků, kteří by se vydali na téměř jistě sebevražednou záškodnickou misi na území Královských. Se svou četou se přihlásil tehdy poručík Raynold Malcolm, jenž ačkoliv šel svým vojákům v mnohém příkladem, byl na vysokých místech (zřejmě kvůli vztahu, který měl s dcerou jednoho generála) trnem v oku. Vyfasovali místo uniforem zelené kabáty, vydali se na nepřátelské území a dokázali nemožné, když se po dvou týdnech vrátili přes nepřátelské obklíčení se splněným úkolem a ve stejném počtu, v jakém vyrazili. Dostávali další nesplnitelné úkoly, ztrpčovali válku Královským svým partyzánským způsobem boje a pomalu se rozrostli do roty o dvou stech členech. Všichni však to byli dobrovolníci a ve většině případů také odpadlíci, zoufalci, ztroskotanci a všemožný odpad posbíraný cestou, který by nikde jinde fungovat nemohl, spojovala je jen neobyčejná oddanost k jejich veliteli. Sami se sice přímo bitev armád obvykle neúčastnili, i přesto se však jejich pověst šířila na obou stranách fronty. V Západním Adweru prý některé maminky dokonce strašily své děti tím, že když nepůjdou brzo spát, přijdou si pro ně Zelené kabáty. Byli jednou z nejproslulejších Aliančních jednotek a mohli vyjít z války všichni s vyznamenáním, i přes drobné rozpory s vrchním velitelstvím, ale roku 1999 odmítl nejprve (již) major Malcolm a vzápětí i všichni ostatní Zelenokabátníci ustoupit a nechat několik vesnic vyplenit Královskými, takže byla celá rota odsouzena za dezerci, na potrestání už ale nedošlo. Východní aliance se stáhla, Zelené kabáty se samotné postavily několikanásobné přesile Královských v Tichém údolí a za cenu ohromných ztrát se jim podařilo nepřítele ještě jednou zatlačit zpět. Těch pár Zelenokabátníků, kteří přežili, se poté vydalo vlastními cestami a zmizelo ve světě. V zemi, pro niž bojovali, jsou hrdiny jen pro špetku lidí, pro ostatní jsou buď nepřátelé nebo zrádci a dezertéři.

Nahoru

Hledaní zločinci

Zde se budou vyskytovat jména těch, kteří překročili zákon, odměny na ně vypsané, seznam jejich zločinů, sem tam nějaký obrázek a tak podobně...
Samozřejmě se tu nemohou objevit všichni lumpové našeho světa, takže se tu budou skvět většinou jen jména těch, na něž už Lovci Veverek narazili nebo o nich slyšeli nebo je PJové vytvořili pro nějaký Silvestr či jiné důležité hraní.

Hledaní Královnini Hraničáři zoom
Hledaní Královnini Hraničáři
x - zavřít

Královnini Hraničáři

Všichni ostatní „řadoví“ Královnini Hraničáři: Odměna 100 zlatých - živí nebo mrtví (seznam obsahuje jména jako Lauriel, Silwaniel, Thingol...)
Zločin: Spiknutí a zrada proti králi a říši, pokus o vraždu krále
Co je čeká a nemine: Smrt
Kde jsou hledaní: Foroleion

Silwaniel - elfka Královnina Hraničářka

(Jméno, portrét i popis)
Odměna: 350 zlatých - živá nebo mrtvá
Zločin: Spiknutí a zrada proti králi a říši, pokus o vraždu krále, vražda čtyř členů královské gardy a čtyř členů městské stráže v Beorghlithu, provozování černé magie a nekromancie, pokus o vraždu
Co ji čeká a nemie: Smrt
Kde je hledaná: Foroleion

Andúne - elf kouzelník, Mirathea - krollka bojovnice, Mavor - elf druid

(Jen portréty a popisy, jménas zatím nemají.)
Odměna: 300 zlatých za každého - živí nebo mrtví
Zločin: Vražda čtyř členů královské gardy a čtyř členů městské stráže v Beorghlithu, provozování černé magie a nekromancie, pokus o vraždu
Co je čeká a nemine: Smrt
Kde jsou hledaní: Foroleion

Garm - trpaslík alchymista, Gehen - člověk, Sarah - elfka, Sity - hobit, Tia - elfka druidka

(Jména, portréty i popisy)
Odměna: 250 zlatých za každého - živí nebo mrtví
Zločin: Vražda celkem osmi strážných a pěti nevinných lidí, okrádání pocestných, znesvěcení hrobů, pytlačení v panském lese
Co je čeká a nemine: Smrt
Kde jsou hledaní: Foroleion

Namská Lilie - elfka lupička

(Jméno a popis maskované osoby.)
Odměna: 3000 zlatých (Širikat), 2000 zlatých (Anad) ... nejnižší je 500 zlatých (Adwer, Cogitátus, Foroleion)
Zločin: Loupeže a krádeže (všude, kam vkročila), svatokrádež (Moray Firth), znesvěcení a vykrádání hrobů (Adwer, Anad, Irtilvead), znesvěcení a vykradení královské hrobky (Širikat), pohrdání soudem (Anad)
Co ji čeká a nemine: Smrt (téměř všude), useknutí obou rukou v zápěstí (Moray Firth)
Kde je hledaná: Východní i Západní Adwer, Anad, Cogitátus, Cornatol, Foroleion, Irtilvead, Moray Firth, Ruthaniol, Sutelion, Širikat
Zvláštní znamení: Všude, kde loupí, zanechá jako podpis jednu lilii.

Wirgo - člověk lupič

(Jméno)
Odměna: 3300 zlatých (Sutelion), ... 100 zlatých (Cogitátus)
Zločin: Vražda (Sutelion), loupeže a krádeže (všude, kam vkročil), znesvěcení a vykrádání hrobů (Anad, Sutelion, Širikat), ničení uměleckých děl (Sutelion), zničení cizího majetku (Cogitátus)
Co jej čeká a nemine: Smrt (téměř všude), uhrazení škody v hodnotě 1000 zlatých a 20 ran bičem (Cogitátus)
Kde je hledaný: Východní i Západní Adwer, Anad, Cedr, Inwerick, Gambar, Sutelion, Širikat, Umbar
Zvláštní znamení: Podepisuje na místech, kde loupil, písmenem W.

Kapitán Jack Sparrow - člověk pirát

(Jméno, portrét i popis.)
Odměna: 1500 zlatých (Širikat, Cornatol), 1000 zlatých (Gorvoroth, Umbar, Gambar)
Zločin: Pirátství, pašeráctví, vydávání se za důstojníka Širikatského královského námořnictva, vydávání se za kněze, plavba pod falešnými barvami, žhářství, únosy, rabování, pytláctví, zlodějina, nemravnost, drancování a celkové pohrdání zákony.
Co jej čeká a nemine: Smrt
Kde je hledaný: Cornatol, Gambar, Širikat, Umbar

Stín - člověk lupič?

(Jméno, portrét a popis maskovaného zločince)
Odměna: 300 zlatých (Nebekam)
Zločin: Pašeráctví, loupežnictví, zlodějina, vykrádání hrobů, prodávání falešných ostatků, svatokrádež, vydávání se za kněze, penězokazectví, vraždy, prznění panen a žhářství.
Co jej čeká a nemine: Smrt stětím
Kde je hledaný: Království Nebekam v Irtilveadu
Poznámka: Během Silvestru 2011 byl Stín dopaden, ale pro jeho nečekané služby zemi a asistenci při likvidace Prokletého Gošuma byl omilostněn... A pro své kriminální řádění, ve kterém poté pokračoval, byl opět prohlášen za zločine.

Nahoru

Jak je to s těmi hraničáři (převážně ve Foroleionu)

Hraničářské řády ve Foroleionu zoom
Hraničářské řády ve Foroleionu
x - zavřít

NNejednomu hráči už připadlo matoucí, že postavy dle pravidel označované za hraničáře, jimi v našem světě DRD někdy označování nejsou, jindy jsou a někdy dokonce s velkým H. Je to dáno tím, že pravidloví hraničáři se dělí do tří skupin. První jsou ti, kteří sice umí stopovat, mluvit se zvěří a tak dále, ale nepatří do žádného řádu, to jsou prostě lovci, stopaři a podobní. Druzí jsou ti, kteří skutečně náleží do nějakého hraničářského řádu a slouží králi (Foroleionu, protože o něm teď hlavně mluvím). Jejich náplní práce je strážit hranice před nepřáteli, pašeráky… a chránit obyvatelstvo před dravou zvěří, netvory, bandity a jinými nástrahami divočiny. Ve Foroleionu je několik řádů, které se jeden od druhého liší, označují se podle zvířecího totemu a jejich členové u sebe nosí nějaký talisman svého řádu (přívěšek ve tvaru zvířete, trochu srsti ve váčku, pero, vytetovanou stopu nebo znak…). Nestává se, že by hraničář z jednoho řádu přešel do jiného, s výjimkou Královniných Hraničářů, kteří do svých řad přijímají ty nejlepší z jiných řádů (samozřejmě za určitých podmínek).

Medvědi z Wulfslaedu

Složení obyvatel knížectví Wulfslaed mělo velký vliv na hraničářský řád Medvědů. Jsou to nabručení samotáři, barbaři a trpaslíci, kteří cizince vítají asi jako sníh uprostřed léta. Ani sami mezi sebou se příliš nescházejí, a když už se sejdou, moc toho nenamluví (zato dost vypijí). Téměř nepoužívají luky, když bojují, užívají zbraně na blízko a surovou sílu. I jejich používání hraničářské magie se vyznačuje určitou syrovostí. Kam až paměť sahá, mezi nimi a Vlčicemi vždy panovala nevraživost.

Vydry z Wilihtdene

O Vydrách je všeobecně známo, že daleko lépe než kterýkoliv jiný hraničářský řád ovládají řečnické umění a manipulaci s myslí ostatních. A protože velice nerady bojují, dokážou souboj nebo jinak nerozumnou činnost vymluvit téměř komukoliv. Jsou to jinak lidé veselé povahy považovaní za vítané společníky u každého ohně nebo džbánku piva. Jelikož se ve Wilihtdene nenachází téměř žádné lesy, příliš jim nerozumí, zato však oplývají neobyčejně hlubokou studnicí znalostí o povaze řek, jezer a všeho, co je spojeno s vodou. Říká se, že jejich sídlem je vesnice skrytá mezi slepými rameny a vrbami pár mil na jih od soutoku Wilihtwael a Gemerwylu.

Orlí řád z Cymru

Samotářští a mlčenliví mužové a ženy, kteří se potulují po kopcích Eryri. Jsou to v celku drsňáci pověstní hlavně pro své jasanové luky. Nestřílí sice tak precizně jako elfí ostrostřelci, zato však jejich šípy prorazí každou zbroj i solidní dubové dveře. Nemají žádné společné hlavní sídlo, jen občas se potkávají v hospodách na úpatí, přesto se říká, že se dokážou za jediný den svolat a sejít kdekoliv v Cymru. Společně s Kunami se starají i o ochranu hranic Edeyrnionu.

Vlčice z Wiergendunu

Vlčice jsou jediný čistě dívčí řád, avšak řád drsných holčin. Kde se jim nedostává mužské síly, tam mají nadbytek odhodlání a zarputilosti a nikdy neustupují. Verbují své členky ještě v útlém dětství a prý jen málokterý řád má tak drsný výcvik, jako ony. Říká se, že je unášejí v noci z postýlek, ale to jsou pomluvy, naopak se ujímají dívek opuštěných a těch, které by rodiče stejně neuživili. Také se říká, že mezi nimi a paní knížectví je tajná dohoda, ale nikdo neví, o čem. Sídlo mají na hradišti v kopcích Wiergendunu.

Kuny z Beorctheonu

Na první pohled působí kuny flegmaticky a nevypadá to, že by je něco mohlo zbavit klidu a dobré nálady. Jsou přívětiví a na pohled důvěřiví, říká se však, že lépe než jiné řády si všímají drobností, dokážou odhadnout pravé úmysly člověka a přizpůsobit se podle toho. Navíc se vždy pohybují v malých skupinách, jejichž členové jsou dokonale sehraní a dovedou si předávat informace, aniž by se sobě ukázali nebo tvářili, že k sobě patří. Zatímco si tedy může vůdce lapků myslet, že zaskočil neopatrného lovce a má ho v hrsti, dva hraničáři se mu zřejmě už vplížili do zad a další tři právě tiše likvidují jeho kumpány. Jejich sídlo je ve staré pevnosti, která leží v místě, kde se jižní hranice Beorctheonu přibližuje k Afon Llugwy. Společně s Orly se starají i o ochranu hranic Edeyrnionu.

Řád Irbisů z Dentsówu

Knížectví Denstów je známé dlouhými zimami, takže není žádný div, že Irbisové jsou obzvláště otužilí. Mimo to však také nad ostatní řády vynikají ve stopování; tam, kde by jiní lovci na zmrzlé půdě ztratili stopu a naději, se oni cítí jako doma a i opatrného elfího hraničáře snadno najdou. Je známo, že se neradi ocitají v bitvách a soubojích, raději svého nepřítele skolí (nebo omráčí) jedinou přesnou ránou ze zálohy. Nemají jedno hlavní sídlo, ale několik menších osad v kopcích Bedrifenedunu a na okraji Sceaduholtu. Říká se, že když Irbis cítí, že se blíží jeho konec, raději než aby doma čekal na smrt, vydá se na sever do ledové pustiny hledat zaniklou starodávnou říši… Samozřejmě se zatím žádný nevrátil.

Mearclandské Lišky

Mezi místními jsou velice vážení pro své léčitelské schopnosti a znalosti přírody. Přestože v Mearclandu panuje nepřetržité sychravé počasí a mlha, dokážou si vždy udržet jasnou mysl a (relativně) dobrou náladu. Známí jsou především pro svou mazanost (perfektní využívání psychické magie) a dokonalé ovládání pastí všeho druhu.

Řád Ovčáků z Dellbeonmearcu

Ačkoliv jsou hobiti v tomto kraji dobře chráněni před vpády nepřátel i divokými tvory, vytvořili si vlastní řád Ovčáckých psů. Jak je v hobití povaze, jsou velice družní a povídaví. Hlavní náplní jejich práce (a z jejich podání i svatým posláním) je strážit jejich ovčí poklad, není však radno je kvůli tomu podceňovat nebo dokonce urážet. (Mnohý Medvěd či Vlk přesvědčený o vetší důležitosti své práce za takové hloupé názory utržil nejednu modřinu.) S lukem zachází stejně obstojně jako kterýkoliv jiný hraničář, ale protože nikdy příliš nepřilnuli k mečům, používají Ovčáci hole z tvrdého dřeva, které jim je výborně nahrazují. Nemají sice společné sídlo, ale mají sněmovní kruh pod prastarým dubem na dohled od Graeswangu, kde se pravidelně schází.

Sokoli z Flóriscfeldu

O Sokolech je všeobecně známo, že toho o nich moc známo není. Jsou tajnůstkářští a mlčenliví, ne však nepřátelští. Říká se, že jen málokdy někoho pustí mezi sebe a mají velmi náročné zkoušky a testy pro nové adepty. Možná právě proto, že se tolik snaží uchovat svá tajemství, jsou to odborníci na odhalování tajemství a mají přehled o všem, co se děje v jejich kraji, a většině toho, co se děje ve Foroleionu. Daleko lépe než jiné řády ovládli schopnost komunikovat se zvířaty (zvláště s ptáky) a prý k tomu ani nemusí používat magii. Samozřejmě nikdo neví, kde sídlí.

Druidský kruh Havranů z Hnefresholtu

Druidové z Hnefresholtu nejsou klasickým hraničářským řádem jako ostatní ve Foroleionu. Zatímco ostatní se uspořádaly na královský příkaz a spadají pod královu moc, Havrani se jakoby objevili odnikud a sami se nabídli, že budou Hnefresholt střežit. Říká se, že prý nalezli ve hvozdu tajemství a poklady ukryté v ruinách chrámů z Prvního věku, a les hlídají, aby se k nim nikdo nemohl dostat.

Vlci z Beaeftanwealdu

Vlci jsou pověstní svou drsností k cizincům, kterých mají z Irtilveadu i Sutelionu až dost (dalo by se říci plné zuby), a ráznému bezservítkovému přístupu k potírání skřetů i všemožných bestií. Co se týče lidí (a jim podobných), nezabíjejí, pokud to není nutné, ale nikdy nejdou pro ránu daleko. Mimo to jsou pověstní také neuvěřitelnou vytrvalostí; říká se, že jsou schopní přejít celý Foroleion bez jediné noci spánku. Většinou se toulají krajem v menších skupinách a sídlí v hradišti na severovýchodním cípu Slitanholtu.

Řád Gryfů z Ylfenmearcu

Říká se, že tento hraničářský řád kdysi vznikl z letců na gryfech, kteří se zavázali střežit hranice Foroleionu. O své gryfy sice při jakési staré bitvě přišli, ale od svého poslání neustoupili. Zřejmě právě kvůli tomu z nich je cítit stará hrdost (ne však pýcha). Velký počet elfů v tomto knížectví také vedl k tomu, že v přesnosti se ve střelbě z luku Gryfům nikdo nevyrovná, říká se, že i na sto kroků dokážou prchajícího nepřítele připíchnout šípem za oblečení ke stromu, aniž by ho jen škrábli. Sídlo mají na strmém vrchu v Tarském valu nad pramenem Wulflíeseburnu, ještě z dob, kdy odtud vzlétali se svými gryfy.

Královnini Hraničáři

Palaneril-el, královnina korunka a pečeť zoom
Palaneril-el, královnina korunka a pečeť
x - zavřít

Jsou nejstarším hraničářským řádem, v hraničářských dovednostech se jim podařilo dosáhnout neobvyklé rovnováhy, pokud však v něčem ostatní řády převyšují, je to jejich schopnost vidět do věcí hloub a znaky jiným skryté. Mimo to se říká, že ti nejlepší z nich ovládli něco ze ztracené magie Prvního věku. Aby byl někdo vybrán mezi Královniny Hraničáře, musel prokázat vskutku výjimečné vlastnosti, a znamenalo to vždy poctu. Kromě běžných hraničářských povinností obvyklých i pro jiné řády (jako je stráž hranic, ochrana před netvory, divokou zvěří…) patří mezi jejich povinnosti hlavně služba královně, jíž podléhají a tvoří vlastní stráž (jako jediní neslouží králi), a mají i pravomoc působit jako soudci tam, kde běžný soudce nemůže nebo nechce přijít. Jejich odznakem je královnina pečeť vyražená do stříbra v koženém pouzdře, kterou vyrazila samotná královna, díky čemuž tato pečeť po vyřčení slova „Palaneril-el“ zazáří (to je jméno koruny foroleionských královen). Jako jediný řád také mají uniformu (černo-zelenou se stříbrnou výšivkou), ale nosí ji jen při nejnutnějších slavnostních příležitostech. Jejich sídlo je na hradě Artaedu v severovýchodní části Blacholtu.

Hraničáři v jiných zemích

V bývalém Sutelionu je samozřejmě několik řádů podobných foroleionským, jako hlavní ochránci před netvory a šelmami tu však působí řády Zaklínačů. Krom toho se tu nacházejí dvě čistě druidská společenství; Království Zlatého Dubu a hvozd Živodar v Cogitátu.
V Irtilveadu také působí zvířecí řády hraničářů, krom nich zde však vznikl i zcela jedinečný a zvláštní řád Shehanů. Vznikl kdysi na počátku Druhého věku ze skupiny hraničářů, kteří začali hloubat a studovat filosofii, náboženství a historii. Postupem času z nich vznikl řád strážců míru a diplomatů, kteří dokonale ovládají psychickou magii a manipulaci myslí, telekintecké schopnosti a oplývají velkou moudrostí. Ačkoliv jsou sami velmi odolní a rány se jim hojí až přízračně rychle, ztratili veškeré léčitelské schopnosti, znalosti přírody i zvířat (ačkoliv jejich myslí mohou manipulovat jako jakoukoliv jinou) a vůbec nepoužívají střelné zbraně. Bojují jen neradi a v krajní situaci, když už však na souboj dojde, jsou pověstní svým bojovým uměním a magicky zářícími meči. Nosí róby v odstínech pískově a tmavě hnědé a s sebou vždy mají jen několik nejnutnějších věcí. Jejich členové jsou vybíráni ještě v útlém dětství a prochází dlouhým a náročným výcvikem, při němž se učí vnitřnímu klidu, zřeknout se veškerých emocí a být v neustálém spojení s magickou sílou, která je pak provází životem a umožňuje jim žít mnohem déle, než je u jejich rasy obvyklé. Jejich sídlo je v chrámu v hlavním městě císařství. Je známo, že jeden jejich bývalý mistr, snadno rozpoznatelný podle své černé zbroje, nyní slouží císaři Irtilveadu jako jeho nejvyšší generál.

Nahoru

Foroleionský kalendář

V našem světě se nejčastěji používá (a my se podle něj orientujeme) Foroleionský kálendář, protože si jako jediný udržel svou podobu v podstatě nezměněnou od Prvního Věku (zatímco Sutelion se rozpadl a v Irtilveadu došlo k několika převratům a významným kulturním změnám). Proto ho také jen v mírně pozměněné podobě většinou používají i v Irtilveadu a ostatních zemích.

Na jeho podobě se ve velké míře podíleli elfové, kteří si jako první osvojili pozorování jevů a ty důležité (slunovraty a rovnodennosti) do kalendáře zanesli jako významné svátky, které se nepočítají do datumu, ale mají svůj vlastní den mimo něj. Další svátky, které s v něm nacházejí odpovídají důležitým událostem v zemědělství, které se do datumu počítají.

Každý měsíc má 30 dní a rok má 12 měsíců, k nim se ještě připočítají čtyři dny svátků a jeden den Samhainu na začátku roku, což dá dohromady 365 dní. Jednou za čtyři roky se k nim přidává na konec roku ještě přestupný den k oslavám Nového roku. Kromě toho se dny v roce dělí do klasických sedmidenních týdnů, z nichž poslední je většinou věnován klidu a dopočinku (někdy poslední dva; dny v týdnu zůstaly bez přejmenování, tedy pondělí, úterý...). Na rozdíl od kalendáře na Zemi, začíná ve Foroleionu rok na podzim slavností Samhainu.

„První den v roce“ je Samhain, což je nejvýznamnější svátek ze všech a kromě oslav ukončení starého roku a začátku nového roku se během něj uctívají předkové a duše mrtvých. Ve skutečnosti se ještě nepočítá do nového roku a ani už nepatří do starého, takže stojí jaksi mimo čas a říká se, že proto se během něj mohou duše mrtvých (a různí jiní duchové) vrátit.
Spaden, někdy zvaný též Listen (listopad), jehož prvním dnem je svátek Nového roku
Ziměn (prosinec), v němž se mezi 20. a 21. dnem slaví svátek Alban Arthuan neboli zimní slunovrat, během kterého se lidé obdarovávají podobně jako my na Vánoce.
Mrazen (leden)
Sněžen (únor), jehož prvním dnem je svátek Imbolc, což je slavnost pannen a příprav k růstu, během které se zapaluje co nejvíce ohňů a světel, aby se zahnala zima a přišlo jaro.
Tajen (březen), ve kterém se mezi 20. a 21. slaví jarní rovnodennost Alban Eilier, při níž oficiálně končí zima a spaluje se slaměná figurína, která ji má znazorňovat, a začíná jaro.
Rašen (duben)
Jařen (květen), který začíná svátkem Beltainem, oslavou jara, plodnosti, života (jako protipól Samhainu, kdy je čas smrti). Zapalují se ohně, které mají očišťovat od nemocí a pozůstatků zimy.
Jasen nebo Světlen (červen), ve kterém se mezi 20. a 21. dnem nachází svátek letního slunovratu Alban Heruin a začátek léta.
Paren (červenec)
Sklizen (srpen), jehož prvním dnem je Lugnasadh, oslavy začátku žní, hojnosti a úrody, během nichž se pořádaly různé závody, pekl obřadní chleba a vzdával se hold slunci jako dárci úrody.
Leten (září), ve kterém se mezi 20. a 21. dnem koná svátek Alban Elved neboli podzimní rovnodennost, kdy se vzdává díky za sklizenou úrodu a končící léto střídá podzim.
Deštěn nebo Loužen (říjen), který končí dnem oslav konce roku, ke kterým se jednou za čtyři roky přídává ještě jeden přestupný den.

Nahoru


84153